Článek
Z farmáře a lovce ke střelci
Simo Häyhä přišel na svět sedmnáctého prosince 1905 v osadě Kiiskinen patřící k municipalitě Rautjärvi v jižním Finsku. Pohled na mapu té doby ukazuje, že rodná Karélie ležela jen několik kilometrů od pomyslné linie oddělující Finsko od mocného souseda. Na statku v jeho rodné Karélii ho mezi dětskými hrami brzy zlákal lov, a tak se z něj stal zdatný lovec a běžkař.
Loveckému umu se Simo Häyhä věnoval od mládí a v jedné mimořádně úspěšné sezoně ulovil osmadvacet lišek, přičemž za celý život skolil třiasedmdesát losů. Tehdy ještě nikdo netušil, že tyto bohaté výsledky budou jen zlomkem statistik, k nimž se mladý Simo časem dopracuje. Lišky stopoval natolik důmyslně, že si dokonce dokázal v kotlíku připravit zápachové směsi, kterými maskoval lidský pach před jejich citlivým nosem.
Ve sedmnácti vstoupil do dobrovolné finské domobrany Suojeluskunta, kde sbíral trofeje za střelecké soutěže napříč provincií Viipuri. Formální odstřelovačský výcvik absolvoval teprve v roce 1938 ve výcvikovém středisku v Utti, rok před tím, než Stalin udeřil.
Začátek války a obrana Kollaa
Desátého října 1939 se Häyhä hlásil u rautjärvské bílé gardy a nastoupil k 6. rotě pěšího pluku 34, s domovem se loučil slovy, že vlast bude muset bránit. V té chvíli šel s ostatními pod prapor stejné domobrany, do níž se před patnácti lety přihlásil jako mladý nadšenec střelby. Sovětský útok přišel třicátého listopadu 1939 a Stalin vrhl proti Finsku 23 divizí o celkové síle čtyř set padesáti tisíc mužů.
Velitelem Häyhäho v 6. rotě pěšího pluku 34 byl poručík Aarne Juutilainen, jemuž ve Francouzské cizinecké legii v Maroku přilnula přezdívka „Postrach Maroka“. Pod takovým velitelem se z dobrovolných domobranců stala jednotka, jejíž jméno dráždilo Sověty stejně jako její bojové výkony.
Sověti vrhli proti malé linii Finů obrovskou techniku, 6541 tanků oproti pouhým dvaatřiceti finským, tři tisíce osm set osmdesát letadel oproti stočtrnácti. V některých úsecích kollaaské fronty stálo proti čtyřem tisícům sovětských útočníků jen dvaatřicet finských obránců. Tehdy ještě nikdo netušil, že právě tato hrstka mužů zapíše do dějin jeden z nejneuvěřitelnějších odporů malého státu proti obří armádě. Před vypuknutím války Sovětský svaz oslabily Stalinovy hony na čarodějnice, jež padly mimo jiné na tři z pěti maršálů a 220 z celkových 264 velitelů divizí.
Lovec ve sněhu a taktika
Zima let 1939 a 1940 byla mimořádně tuhá, sněhové závěje sahaly na finských pláních místy až do dvou metrů a teploměr klesal pod minus třicet stupňů. V tak nelítostných podmínkách dostali Finové do rukou nečekanou zbraň, kterou nemohla nahradit žádná tanková kolona. Finský farmář měřil sto šedesát centimetrů a svojí drobnou postavou se ve sněhových polích snadno ztrácel.
Simo vstával jako první, aby hlaveň před výstřelem natřel olejem proti zamrznutí, a poté ji obtočil tenkou bílou gázou splývající se sněhem. Aby v mrazivém vzduchu nevyzradila skrytého střelce viditelná pára z dechu, držel Simo Häyhä v ústech hrst sněhu.
Na ramenou Simo nesl finský Mosin-Nagant model M/28-30, jehož pažba z arktické břízy odolávala finským mrazům a nedeformovala se. Pažbu si Simo s sebou nosil od dob, kdy se jako mladý domobranec učil sledovat lišky v zasněžených lesích Viipuri.
Bílá smrt jako narůstající legenda
Krátce před Vánocemi roku 1939 padl Simovi v jediném dni rekordní zápis: pětadvacet zastřelených sovětských vojáků. Tehdy ještě sám netušil, že právě tento den vstoupí do dějin pod jménem, kterého se sověti začnou hluboce bát. V té době už podle finského časopisu Suomen Juvalehti, který kolem Vánoc 1939 zveřejnil sérii jeho fotografií, čítala jeho bilance sto padesát zabití.
Do svého úkrytu vyrážel Häyhä se zásobou jídla pouze na jeden den a s padesáti až šedesáti náboji v kapse. Tak malý arzenál stačil muži, který každou kulku střílel s nadlidskou rozvahou trénovaného lovce. Když se Häyhäho ptali, zda ho po válce trápily noční můry, finský odstřelovač odpověděl prostě: „Válka nikdy nezavítala do mých snů.“
Celková bilance Bílé smrti činila 505 potvrzených zabití. Některé prameny vycházející uvádějí dokonce 542.
Konec Bílé smrti a kulka do tváře
Týden před vyhlášením míru, šestého března 1940, prorazila Häyhovi tvář kulka, kterou vypálil voják Rudé armády. Doktoři během čtrnácti měsíců v nemocnici provedli šestadvacet zákroků, při nichž mu chirurgové sestavili novou čelist z kosti odebrané z jeho boku.
Po probuzení z bezvědomí si Häyhä přečetl ve finských novinách vlastní nekrolog a obratem rodině poslal vzkaz: „Pohřeb zrušte“.
Simo Häyhä po zásahu.
Život ve stínu legendy
Sotva válka skončila, vyznamenalo Finsko svého malého hrdinu mimořádným způsobem, z desátníka ho 28. srpna 1940 jediným podpisem proměnil rovnou v poručíka. Po válce dostal Simo od finské vlády jako reparaci pozemek o rozloze osmdesáti akrů v obci Ruokolahti, kde dál hospodařil a kácel les.
Když se Simo později pohyboval mezi spoluveterány, někteří lidé mu posílali výhružky a anonymní dopisy s nenávistí, takže se okruhu cizích lidí raději vyhýbal. Tajemství své smrtonosné dovednosti shrnul v rozhovoru jediným slovem, „Cvičením“. Bílá smrt skonala v devadesáti šesti letech, prvního dubna 2002 ve veteránské pečovatelské stanici v Hamině.
Zdroje
https://en.wikipedia.org/wiki/Simo_H%C3%A4yh%C3%A4
https://www.wideners.com/blog/simo-hayha-the-white-death/
https://www.sabaton.net/historical-facts/simo-hayha-born/
https://www.warhistoryonline.com/world-war-ii/simo-hayha-sniper.html
https://www.simohayha.com/
https://www.military.com/daily-news/investigations-and-features/2026/01/06/legendary-finnish-sniper-who-killed-over-500-soviet-soldiers-most-confirmed-kills-military-history.html
https://www.nrafamily.org/content/throwback-thursday-simo-hayha-winter-warrior/
https://www.forcesnews.com/heritage/history/simo-hayha-deadliest-sniper-history
https://historytotallynaked.com/2018/12/15/simo-hayha-the-white-death-2/
https://stewross.com/simo-hayha/
Obrázky
By Unknown author - Clarín, Public Domain, https://commons.wikimedia.org/w/index.php?curid=116570247
