Článek
U zamčených dveří
Ve čtvrtek jsem přišla ke školce v 7:28. Manžel byl na noční, takže jsem dceru nesla i s její taškou a snídaní v druhé ruce. Skrz sklo jsem viděla paní učitelku, jak přestavuje židličky. U dveří visel řád otevírací doby a na něm 7:30. Zaklepala jsem. Paní učitelka přišla blíž, podívala se na hodiny a ukázala na ciferník. Mluvila přes sklo, takže jsem rozuměla jen části. Dveře neodemkla.
Vysvětlovala jsem jí, že mi za šest minut jede autobus a že do práce nemám jiné spojení. Dceru bych předala i bez převlékání, jen aby byla v teple. Učitelka zakroutila hlavou a ukázala na tabuli s pravidly. Děti se prý přijímají až od půl sedmé, dřív nesmí nést odpovědnost. Přes sklo jsem viděla, že uvnitř jsou další dvě ženy. Měla jsem pocit, že stačí otočit klíčem, ale ona ho nedržela.
V 7:30 se dveře odemkly. Předala jsem dceru, omluvila se a rozběhla se k zastávce. Autobus mi přesto ujel. Stála jsem na přechodu, když se zavřely dveře a rozjel se. Další jel až za půl hodiny. Do práce jsem dorazila v 8:32 místo v 8:00. Vedoucí mi druhý den dala písemné upozornění na pozdní příchody. Nechtěla jsem to nechat být, ale v tu chvíli jsem hlavně potřebovala vyřešit rána.
Cesta k ředitelce
Napsala jsem ředitelce školky e-mail, ve kterém jsem popsala, co se stalo, a zeptala se, zda by bylo možné výjimečně předávat dceru o pár minut dřív. Odpověděla až za tři dny. Pozvala mě na krátký rozhovor. V kanceláři mi vysvětlila, že učitelky přicházejí na sedmou, ale do půl osmé připravují třídu a nesmějí převzít dítě bez dozoru druhé pracovnice. Na dveřích je to prý proto, aby rodiče nečekali, že školka otevře dřív.
Navrhla jsem, že bych dceru vždy dovedla do šatny, předala a odešla. Ředitelka to odmítla. Odpovědnost za dítě začíná převzetím, ne tím, že vejde do budovy. Zeptala jsem se, jestli může otevírat o dvě minuty dřív alespoň jedna učitelka. Řekla, že by to musela dělat každý den a že na to nemá personál. Nabídla mi formulář na zřízení ranní družiny od sedmi hodin, pokud se najde aspoň osm dětí. Zeptala jsem se, jestli bych za ranní dohled mohla zaplatit. Řekla, že zaplatit bych mohla, ale že stejně chybí druhá pracovnice.
Rozeslala jsem zprávu do rodičovské skupiny, jestli by někdo měl zájem o ranní družinu. Ozvaly se dvě matky, dohromady jsme měly tři děti. Ředitelka potřebovala osm. Možnost pro tento školní rok tím byla uzavřená. Pro příští týden mi to nepomohlo.
Jinak to prostě nejde
V tu chvíli mi bylo jasné, že nepochodím ani u vedení. Obrátila jsem se na tchyni, která souhlasila, že bude dceru do školky vodit. Je už v důchodu, takže ráno nikam nemusí spěchat. Od té doby jsem žádný další autobus nezmeškala a do práce přijdu vždy včas.
Pachuť z neochoty personálu školy mi ale zůstala. Vždy, když jdu dceru vyzvedávat, slušně pozdravím, ale nezdržuju se déle, než je nezbytně nutné a s učitelkami si nemám co víc říct.
