Článek
Jak to celé začalo
Těšila jsem se, že si vytvoříme malé místo klidu. Manžel postavil zahradní domek, kde bych mohla mít nářadí na zahrádku a on svoje hobby věci. Všechno bylo schválené, plány byly předem známé. Soused, který nás nikdy nezdravil, se ozval až ve chvíli, kdy jsme chtěli domek zkolaudovat. Tvrdil, že stavba e narušuje jeho pohodu a soukromí.
Byla jsem zaskočená. Nikdy s námi nekomunikoval. Napsal úřadům dlouhé připomínky, ve kterých popisoval naši stavbu jako hrozbu jeho soukromí a bezpečnosti. A úřad samozřejmě musí takové námitky řešit. Takže domek stál, ale papírově neexistoval. Každý den jsem se dívala z okna a jen doufala, že to už skončí.
Zbytečná schválnost
Manžel se pokusil nejdřív vyjednávat. Nabídl sousedovi, že můžeme zasadit keře nebo posunout některé věci. Soused se jen ušklíbl a řekl, že chce domek pryč. Tak daleko jsme nikdy nechtěli zajít. Měla jsem pocit, že mu nejde o domek, ale o princip. Jakoby ho rozčilovalo, že si tu děláme hezčí prostředí než on.
Každý papír se táhl týdny. Úřad docházel na kontroly. Soused na ně čekal u plotu s rukama v bok a stavěl se do role ochránce spravedlnosti. Připadala jsem si jako v absurdním filmu.
Manželova reakce
Jednou večer se manžel vrátil z práce, sedl si, mlčel a díval se do zahrady. Po chvíli se zvedl a prohlásil, že když je pro souseda nejdůležitější soukromí, tak ho bude mít. Druhý den přijel náklaďák s prkny a kůly a manžel se pustil do stavby plotu. Pořádného plotu. Sousední túje sotva koukaly přes vršek.
Když soused uviděl, co stavíme, začal protestovat. Tvrdil, že to kazí výhled. Najednou mu soukromí tak nevadilo. Jenže plot byl v pořádku, přesně podle povolené výšky. Manžel měl vše promyšlené.
Kolaudace nakonec proběhla
Po několika týdnech přišlo rozhodnutí. Domek byl v pořádku a kolaudace schválena. Úřad uznal, že sousedovy námitky jsou přehnané. Seděla jsem u stolu s papírem v ruce a cítila obrovskou úlevu. Manžel se usmál a jen řekl, že nejdůležitější na pozemku je klid.
Ticho na druhé straně plotu
Od té doby je za plotem ticho. Soused už nemá koho poučovat. A já konečně sedím na zahradě se čajem a koukám na náš domek, který tam stojí přesně tak, jak jsme si ho vysnili. Místo stínů mi teď dělá společnost pocit, že jsme se nenechali vyštvat a doma je tam, kde si ho vytvoříme sami.
