Hlavní obsah

Soused nám nadával, že je naše pračka moc hlasitá. Abych ho setřela, začala jsem prát v neděli ráno

Foto: freepik/Freepik.com

Sousedovi začalo vadit, že naše pračka dělá hluk. Nejdřív jsem se snažila být ohleduplná, ale když mě začal poučovat jako malé dítě, došla mi trpělivost.

Článek

Když přišel první výbuch

Bydlíme v paneláku, kde je slyšet skoro všechno. Zvykla jsem si na dupání dětí odnaproti, štěkot psa o patro výš i večerní hudbu od souseda pod námi. Když jsem jednoho dne prala ložní prádlo, někdo začal mlátit do zdi. Pračka odstřeďovala a trochu se třásla, ale to je přece normální. O pár minut později se ozval zvonek.

Za dveřmi stál soused z vedlejšího bytu, celý rudý. Spustil, že mu vibrují skleničky, že mám starou pračku, že by mě měl nahlásit výboru. Mluvila jsem klidně, snažila se mu vysvětlit, že pere každý. Nepomohlo to. Otočil se a odcházel se slovy, že se mnou „ještě neskončil“.

Snaha o klid

Další dny jsem si dávala pozor. Prala jsem jen dopoledne, nikdy po sedmé večer. Přesto jsem po týdnu našla v schránce papírek s nápisem: „Omezte praní, rušíte ostatní.“ Podepsaný nebyl, ale bylo jasné, od koho to je. Když jsem to ukázala partnerovi, mávl rukou, že ať se nenechám rozhodit. Jenže mě to vnitřně štvalo. Byla jsem ta, kdo se snaží vyjít vstříc, a stejně jsem byla ta špatná.

Nápad, který mě rozesmál

V sobotu večer jsem seděla u čaje a přemýšlela, jak to otočit. Když mě napadlo prát v neděli ráno, rozesmála jsem se. Nebylo to zlomyslné, spíš taková malá vzpoura. Chtěla jsem mu ukázat, že nemůže poroučet celému domu.

V neděli jsem vstala v sedm, naložila pračku a zapnula nejdelší program. Když se buben roztočil, sedla jsem si k oknu a čekala, jestli uslyším bouchání. Tentokrát nic. Ani jediné klepnutí do zdi.

Ticho, které bolelo

Zvláštní bylo, že mě to ticho neuklidnilo, spíš znejistilo. Čekala jsem reakci, ale žádná nepřišla. Celý den jsem přemýšlela, jestli jsem to nepřehnala. V pondělí jsem ho potkala na chodbě. Nepodíval se na mě, jen zamumlal pozdrav. Bylo to poprvé, co byl zticha.

Nepřímý mír

Od té doby už žádné stížnosti nepřišly. Možná pochopil, že i ostatní mají právo žít podle svého. Nebo si zvykl. Já se zase naučila, že někdy stačí malý odpor, aby si člověk udržel důstojnost. Ne vždy se musíme hádat, občas stačí jen udělat přesně to, co nám někdo zakazuje, a zůstat přitom v klidu.

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Související témata:

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít psát. Ty nejlepší články se mohou zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz