Článek
Neustálý problém s parkováním
Bydlíme s manželem na okraji menší obce a máme vlastní příjezdovou cestu, která vede ke garáži a k domu. Tahle cesta je naše, není obecní, ale soused z vedlejšího domu se rozhodl, že ji bude pravidelně využívat. Nešlo o to, že by si tam na chvilku zastavil. On tam klidně nechal auto celé odpoledne a občas i přes noc. Když jsem přijela z práce, musela jsem stát na silnici a čekat, až se uráčí odjet. Bylo to nepříjemné a postupem času i vyčerpávající.
Neúspěšné pokusy o domluvu
První krok byl samozřejmě ten nejlogičtější. Několikrát jsem za ním zašla a slušně mu vysvětlila, že jde o naši cestu a že potřebujeme mít volný přístup. On se vždy tvářil, že rozumí, přikyvoval, ale další den stálo auto zase na stejném místě. Zkoušeli jsme to i písemně, nechali jsme mu vzkaz za stěračem, ale to mělo úplně opačný efekt. Druhý den tam stála jeho dodávka tak, že jsem nemohla vůbec vyjet. Začínala jsem mít pocit, že to dělá naschvál.
Rozhodnutí jednat jinak
Jednou večer jsme s manželem seděli u večeře a já už byla úplně zoufalá. Nemělo smysl volat policii, protože cesta není obecní a hádky nikam nevedly. Manžel pak řekl, že bychom to měli zkusit jinak. A tak jsme přišli s nápadem na ceduli. Ne obyčejnou, ale takovou, která mu dá jasně najevo, že tady už parkovat nebude.
Cedule, která změnila situaci
Nechali jsme vyrobit velkou tabuli a umístili ji přímo k cestě. Text byl jednoduchý, ale dost výmluvný: „Parkoviště pro hlupáky, co si pletou cizí pozemek se svým.“ Nevěděla jsem, jestli se mi uleví, nebo jestli to vyvolá válku. První den, kdy cedule stála, projel kolem a viděla jsem, jak mu zbledl obličej. Ještě týž večer si odvezl auto a od té doby se už nevrátil.
Reakce sousedů a klid v duši
Zajímavé bylo, že další lidé z ulice se mi pak svěřili, že měli s ním podobné zkušenosti. Nikdo z nás neměl odvahu to řešit tak natvrdo, ale teď najednou všichni ocenili, že jsme se do toho pustili. Cedule se stala tak trochu místní atrakcí, každý kolemjdoucí se u ní zastavil a pousmál se. Mně se především ulevilo, protože jsem už nemusela řešit, jestli zaparkuju, nebo jestli budu čekat, až soused zmizí.
Jak to dopadlo
Naše cedule stojí dodnes, a i když už by nebyla potřeba, necháváme ji tam. Je to pro nás připomínka, že někdy nestačí být jen slušný a vstřícný. Občas je potřeba dát najevo, že si člověk nenechá všechno líbit. Soused se nám od té doby vyhýbá, ani se nezdravíme, ale já jsem konečně v klidu. A jestli to bylo za cenu jedné poněkud drsné cedule, pak to stálo za to.