Článek
Ráno bez připojení
Ve středu dopoledne jsem měla vést videohovor s klientem. Pracuji z domova a internet potřebuju stejně jako elektřinu. Kolem půl desáté router zhasl a na obrazovce zůstalo jen hlášení, že připojení není dostupné. Restartovala jsem ho dvakrát, zkontrolovala kabely a nakonec zavolala poskytovateli. Podpora viděla výpadek na mé lince a domluvila technika na odpoledne.
Hovor jsem přesunula na telefon a zbytek dopoledne pracovala z mobilních dat. Z vedlejšího bytu se ozývalo vrtání a bourací kladivo. Soused tam od pondělí rekonstruoval koupelnu. Na chodbě se vál prach a u dveří měl složené staré umyvadlo. Napadlo mě, jestli práce nezasáhly i něco společného, ale nechtěla jsem ho obviňovat bez důkazu.
Přeříznutý kabel
Technik přijel po druhé hodině. Otevřel plechová dvířka společné šachty na chodbě, posvítil si dovnitř. Mezi starými trubkami vytáhl přeříznutý internetový kabel. Technik vyfotil místo, zapsal si číslo linky.
V tu chvíli se otevřely vedlejší dveře. Soused přišel blíž, podíval se do šachty a bez dlouhého přemlouvání přiznal, že o kabelu věděl. Jeho dělníci ho prý přeřízli při bourání příčky, protože jim překážel. Technik mu ukázal, že kabel nebyl nijak zajištěný proti poškození, ale také že vedl šachtou podle původního projektu. Soused to poslouchal a pak řekl: „Když je to ve společné šachtě, měli bychom se na opravě podílet.“ Technik slíbil, že přijede znovu druhý den ráno. Oprava měla stát 1 850 korun včetně materiálu a práce.
Sousedův návrh
Večer soused zazvonil s papírem, na kterém měl rozpočítanou částku. Navrhoval, že každý dáme půlku částky. Tvrdil, že kabel byl vedený neprakticky a že při bourání překážel. Nechtěla jsem se hádat na chodbě, ale řekla jsem mu, že jeho dělníci kabel přeřízli bez toho, aby se na cokoli ptali. Já jsem rekonstrukci nezadala, nic jsem nebourala a o práci v šachtě jsem nevěděla.
Požádala jsem ho o kontakt na firmu, která mu práce dělala, a o informaci, jestli má pojištění. Soused mávl rukou, že to byli známí na dohodu a že žádné pojištění nemají. Napsala jsem tedy správci domu. Odpověděl, že jakýkoli zásah do společné šachty se má předem ohlásit, a soused to neudělal. Jeho e-mail jsem si uložila. Sousedovi jsem poslala fotky od technika a napsala, že opravu budu řešit se svým poskytovatelem a že o rozdělení ceny nemám důvod uvažovat. Odpověděl, že půlku dá jako dobrou vůli, ale víc že platit nebude.
Oprava a faktura
Technik druhý den vyměnil poškozený kus kabelu, nasadil nové konektory a připojení do půl hodiny fungovalo. Fakturu na 1 850 korun mi poslal poskytovatel e-mailem a já ji zaplatila kartou. Sken jsem hned poslala sousedovi i s číslem účtu a prosbou, aby částku uhradil do pátku. Do pátku nepřišlo nic. V sobotu večer mi do schránky někdo vložil obálku s devíti sty korunami a lístkem, že to je jeho podíl na materiálu.
Peníze jsem nevzala. Vložila jsem obálku zpátky do jeho schránky a napsala krátkou zprávu, že částečnou úhradu jako vyrovnání nepřijímám. Nechtěla jsem se s ním soudit ani volat policii kvůli kabelu. Šlo mi o to, aby bylo jasné, kdo škodu způsobil a kdo ji má zaplatit. Fakturu jsem si založila do desek s ostatními doklady k bytu.
Jiná trasa
V pondělí jsem se poskytovatele zeptala, jestli může kabel vést jinudy než společnou šachtou. Technik nabídl trasu přes můj vlastní koridor za 650 korun. Nebylo to levné, ale znamenalo to, že mi příště podobná rekonstrukce za zdí nemůže přerušit práci. Nechala jsem kabel přeložit a od té doby mám v šachtě jen to, co tam patří podle projektu.
Soused mi dluh nesplatil. Přestala jsem mu nosit balíky, které mu nechává kurýr u dveří, a když se mě další týden zeptal, jestli mu na večer nepůjčím heslo k wifi, protože mu nová linka ještě nefunguje, odpověděla jsem, že ne. Stál na chodbě s telefonem v ruce a chvíli čekal, jestli to řeknu jinak. Neřekla jsem nic dalšího a zavřela dveře.
