Článek
Klíče od Evina bytu
Ve čtvrtek odpoledne mě Eva zastavila na chodbě. Říkala, že jede na víkend k sestře, a poprosila mě, jestli bych jí mohla od pátku do neděle zalévat květiny. Klíče mi předala hned, protože jsem stejně měla jít kolem. Nebyly jsme nijak blízké. Zdravily jsme se, občas jsme si podržely dveře, jednou mi půjčila vrtačku. To bylo celé.
V pátek po práci jsem odemkla její byt a prošla do obýváku. Květiny stály na parapetu a na nízkém stolečku. Zalévala jsem je konví s dlouhým hrdlem, aby se voda nedostala na parkety. Když jsem chtěla konvi vrátit do koupelny, všimla jsem si na komodě dřevěného rámečku. Stál tam čelem ke mně. Na fotografii byla Eva s Petrem, mým manželem. Seděli u stolu, ona se smála a on ji držel za ruku.
Hodinky, které jsem mu dala
Petr měl na ruce hodinky, které jsem mu kupovala v dubnu k narozeninám. Věděla jsem to bezpečně. Vybrala jsem je podle tmavě modrého ciferníku a on je nosil skoro pořád. Rámeček jsem vrátila na stejné místo a fotku jsem si vyfotila mobilem.
Doma jsem si fotku otevřela znovu. Petr byl od pátku na služební cestě a měl se vrátit v neděli večer. Nevolala jsem mu. Nechtěla jsem slyšet výmluvu dřív, než budu mít jasno v tom, co se děje. V sobotu jsem uklidila byt, uvařila si oběd a šla spát dřív. V hlavě jsem měla jen jednu otázku: co jí Petr slíbil.
Vrácené klíče
V neděli kolem šesté jsem uslyšela na chodbě její kroky. Vzala jsem klíče a zazvonila naproti. Eva otevřela, ještě v bundě, a poděkovala mi, že se o květiny postarám. Zeptala jsem se jí na fotografii na komodě. Zůstala stát ve dveřích a chvíli nic neříkala. Pak mě pustila dovnitř a řekla, že s Petrem jsou spolu od března. Tvrdila, že jí slíbil, že do konce srpna odejde. Její slova zněla: „Petr mi slíbil, že do konce srpna odejde.“
Prý jí říkal, že doma už nic nefunguje. Nezačala jsem se hádat. Položila jsem jí klíče na stůl a řekla, že jí květiny už zalévat nebudu. Eva se mě zeptala, jestli ji nenávidím. Odpověděla jsem, že to nevím, ale že teď potřebuju jít domů.
Konec kapitoly
Petr přijel před osmou. Seděl v kuchyni a ptal se, jestli je něco špatně. Podala jsem mu telefon s fotkou. Dlouho na ni koukal, pak řekl, že to chtěl řešit. Že si myslel, že to pochopím. Neřekla jsem nic. Odešla jsem do ložnice a přinesla jeho náhradní klíče od bytu. Položila jsem je před něj a řekla, že dneska může spát u bratra. Chtěl se bavit, ale já jsem potřebovala, aby odešel.
Sbalil si tašku. U dveří se ještě otočil, jestli se vrátí. Řekla jsem, že nevím. Zamkla jsem za ním a chvíli stála na chodbě. V pondělí jsem mu napsala, ať si do pátku odveze zbytek věcí; náhradní klíče od bytu už jsem mu nedala.
