Hlavní obsah

Staré dózy na kávu a čaj z babiččiny kuchyně mohou mít cenu tisíců Kč. Rozhoduje výrobce i stav

Foto: Connor Scott McManus/Pexels.com

Krabička na čaj zděděná po prarodičích ani zašlá plechovka od kávy, která roky přežívá kdesi vzadu ve skříňce, nemusí být určená do sběru. Pokud se dochovaly v pěkném stavu, zaplatí za ně sběratel v zahraničí i několik tisíc korun.

Článek

Zamčená schránka na lístky, které stály jmění

Se sáčkem, jaký si dnes koupíte v každém supermarketu, spojuje tyhle schránky sotva víc než jméno. Vznikaly v době, kdy se za čaj platily nemalé peníze, a proto měly zámek a doma se nenechávaly volně otevřené.

Uvnitř bývala krabice rozdělená na několik oddílů, obvykle zvlášť pro zelený a zvlášť pro černý čaj. Prostřední přihrádka patřila cukru a v pozdějších georgiánských kusech v ní stávala skleněná miska. Právě na takových podrobnostech dnes cena stojí, sběratel chce kus, který nikdo v mezidobí nerozebral a kterému se vyhnuly větší škody. Kompletnost tu hraje podobnou roli jako u jiných starých předmětů z domácnosti.

Ve srovnání s nimi jsou plechové dózy takřka novinkou. Stroje, které plech ohýbaly a spojovaly do obalů, se prosazovaly v průběhu devatenáctého století v Severní Americe a v západní Evropě.

Kávová plechovka jako kus reklamní grafiky

Mezi reklamními starožitnostmi patří obaly od kávy k tomu žádanějšímu, co se na zahraničních trzích objevuje, a sbírají se kvůli vzhledu, ne kvůli tomu, co v nich kdysi bylo. Barevný obraz se na první plechovky dostával jen oklikou, přes nalepený papírový štítek nebo přes vyříznutou předlohu, kterou se motiv nanášel na povrch. Tisk zvládající několik barev najednou přišel až později a proměnil obal v nosič reklamy.

Plechovky se navíc doma jen tak nezahazovaly. Po vyprázdnění putovaly do dílny nebo do spíže a sloužily dál jako schránky na drobnosti, což některým z nich prodloužilo život. I tak se ale z milionů vyrobených kusů dochoval jen zlomek a po nejžádanějších motivech je dnes mezi sběrateli takový hlad, že se na trhu skoro neobjevují. Uchovávat v nich jídlo ale rozumné není, starší plechové obaly se spojovaly pájkou s obsahem olova a to může do potravin přecházet.

U čaje je to jinak, než by člověk čekal. Plechovek na čaj se za desítky let vyrobilo takové množství, že samotné stáří z běžného kusu vzácnost neudělá. Starší plechovky se sice prodávají dráž než novější, ale jen tehdy, když jim odpovídá stav. Nahoru cenu táhne hlavně nezvyklá velikost nebo výrazná reklamní grafika, tedy něco, co se v běžné sérii nevidí. Nahoru cenu táhne spíš nezvyklá velikost nebo výrazná reklamní grafika, tedy něco, co se v běžné sérii nevidí.

Co prozradí dno staré dózy

Na ceně se hodně podepíše, v jak velké sérii kus vznikl. Malé regionální pražírny objednávaly obaly někdy jen v několika stovkách kusů, takže se jich dochovalo málo a sběratelé je vyhledávají. Vodítkem je proto hlavně samotná značka na plechovce, u neznámé nebo dávno zaniklé firmy je šance na malou sérii vyšší. Platí to ale i obráceně, protože i u velkých značek existují vzácné varianty, které se dnes draží nejvýš.

Čajové krabice jsou na tom jinak. U dřevěných se výrobce dohledává těžko, protože většina z nich žádné označení nenese. Stříbrné kusy se v zahraničních sběratelských kruzích prodávají v přepočtu v desítkách tisíc korun a u výjimečných exemplářů se dostanou i výš. Zájem budí hlavně krabice, které se něčím vymykají běžné produkci, ať už dřevem zdobeným vykládáním, nebo neobvyklým tvarem.

Reálné částky, se kterými se dá počítat

Na zahraničních sběratelských trzích se obyčejné čajové a kávové plechovky prodávají za pár stovek korun a u vzácnějších kusů jdou částky do tisíců. Nejvýš se cení vysoké kávové dózy s bohatou tiskovou výzdobou. Ty začínají zhruba na třech tisících a u nejpohlednějších kousků překročí i dvacet tisíc. Stejně velká plechovka s pouhým nápisem se přitom zastaví někde na polovině té spodní hranice, což ukazuje, kolik z ceny nese samotná grafika.

Sady kuchyňských dóz na sypké zásoby se objevují v kuchyních zhruba od meziválečné doby a drží se v nich po většinu dvacátého století. Na stejných trzích se běžný jednotlivý kus prodá v přepočtu už za stokorunu, kdežto kompletní dochovaná sada vyšplhá na desetitisíce. Rozhoduje hlavně to, jestli zůstala pohromadě. Rozptyl je tedy široký a mezi jeho krajními hodnotami stojí nejčastěji právě stav.

Ať už držíte v ruce plech, keramiku nebo dřevo, opakují se dvě měřítka, tedy jak vzácný kus je a v jaké je kondici. To první říká, kam až může cena vystoupat, to druhé rozhodne, kde se v tom rozpětí zastaví. Tatáž dvojice určí i to, kolik dostanete za nenápadnou reklamní plechovku ze spíže.

Na čem si sběratel posvítí nejdřív

U tištěného plechu se stav promítne do ceny ze všeho nejsilněji. Kupující si prohlíží, jestli tisk drží sytost i ostrost a jestli plech někde nenačala rez, protože promáčklý bok, škrábance nebo vybledlá plocha částku spolehlivě stlačí. Poškozený okraj srazí cenu i u kuchyňských sad, ty se totiž hledají hlavně nedotčené a kompletní.

Čajové krabici naopak přidá dochovaný původní klíček, který se v domácnostech ztrácí zpravidla jako první. Na zahraničních trzích se stav běžně známkuje na desetibodové škále, kde desítka znamená stav jako nový a osmička výborný. Nákupčí, kteří počítají s pozdějším prodejem, zpravidla nesahají po ničem pod osmičkou, tedy po kusech s promáčklinami, vybledlým tiskem nebo rzí.U dřevěných krabic rozhoduje hlavně to, nakolik zůstaly v původní podobě a jak se na povrchu podepsal čas, přemalovaný nebo tvrdě opravený kus jde v ceně dolů.

Podle čeho odlišíte originál od novodobé kopie

Ruční práce je na starém plechu znát. Zhruba do konce devatenáctého století se švy pájely kus po kuse, takže při pohledu zblízka nejsou po celé délce stejné. Strojově lemované spoje, které se prosadily ve dvacátém století, jdou naopak jako podle pravítka a stejně vypadají i novodobé reprodukce. Zarazit vás má i to, když plechovka vypadá na svůj věk příliš zachovale. Skutečně stará dóza se odírala tam, kde se jí lidé dotýkali, tedy na hranách, kolem víka a na spodku. Opotřebení je proto nerovnoměrné, kdežto uměle zestárnuté kusy mívají škrábance rozseté i po plochách, kde by běžným používáním nikdy nevznikly.U dřevěných čajových krabic je pak nejčastějším pozdějším zásahem vyměněné kování. Pár minut strávených prohlídkou se vyplatí dřív, než dojde na peníze.

Leštění, které dózu připraví o hodnotu

Typický omyl nového majitele začíná myšlenkou, že to trochu vyleští. Na tištěný plech přitom nepatří nic, co škrábe, ani přípravky, které agresivně odmašťují. Teplá ani horká voda situaci nezachrání, spíš naopak. U nejstarších plechovek byla barva blíž inkoustu než nátěru a při vlhku se začne od podkladu uvolňovat.

U dózy, které se tisk drolí nebo odchlipuje, platí, že každý další zásah spíš uškodí, a nečistí se vůbec. Na prach stačí měkký suchý hadřík, na mastnou stopu látka jen zlehka navlhčená studenou vodou. Dóza se neponořuje ani nenechává odkapat, po otření se hned utře dosucha. Rozprašovače a čisticí spreje na kov nepatří vůbec, stejně jako snaha rez odstranit. Zrezivělé místo už zpátky nespravíte, jde jen zastavit tím, že se udrží v suchu. Muzejní konzervátoři k tomu přidávají drobnost, na kterou doma nikdo nemyslí: brát plechovku do rukavic, protože otisky prstů se na kovu časem podepíšou.

Záleží i na tom, kde předmět stojí. Nejlíp mu bude tam, kde teplota nekolísá, není vlhko a nedosáhne na něj přímé slunce. Mezi křehčí kusy se vkládá papír bez kyselých složek, aby se navzájem neodíraly a aby na plech nepůsobily kyseliny z běžného papíru. Ze stejného důvodu se dózy neukládají do zavřených dřevěných skříněk. Dřevo a hlavně dřevotříska uvolňují látky, které kovu škodí.

Než tedy stará plechovka poputuje do popelnice, podívejte se na její spodek, na spoje i na to, jak je na tom tisk. Vylepšování se skoro vždy vymstí a cennější bývá kus ponechaný v podobě, v jaké se dochoval. A ať už se ukáže, že něco vydělá, nebo ne, nedávejte ji na ostré světlo, které barvám neprospívá. Když si nejste jistí, nic se nezkazí tím, že krabička ještě chvíli zůstane na polici.

Zdroje

Autorský text, podklad a korektura pomocí AI

https://markgoodger.co.uk/antique-tea-caddies-the-complete-collectors-guide/

https://www.homesandantiques.com/antiques/collecting-guides-antiques/collecting-tea-caddies

https://antique-collecting.co.uk/2022/07/28/tea-chests-and-caddies-the-essential-guide/

https://vintagevirtue.net/blog/antique-coffee-tins-a-beginners-guide-to-collecting

https://adirondackgirlatheart.com/advertising-tin-guide/

https://antiquesknowhow.com/vintage-tins/

https://fooddrinklife.com/coffee-tins/

https://www.housedigest.com/1890448/vintage-thrift-store-estate-sale-items-rare-antique-tins/

https://marks4antiques.com/terms/Tea-Caddy

https://www.thriftbrain.com/guides/vintage-advertising-tins

https://slah.us/tincan-cleaning-tips/

https://slah.us/dating-your-tins-and-cans/

https://valuableantiques.org/vintage-canisters/

https://antique-identifier.app/blog/antique-tea-caddies-identification-guide

https://www.tincanexpert.com/news/top-3-vintage-coffee-tins-collectors-love/

https://dustyoldthing.com/vintage-spotlight-tin-tea-caddies/

https://www.henandhorsedesign.com/5-care-tips-and-displaying-your-vintage-items/

https://www.thehenryford.org/collections/explore/articles/american-tinsmithing-machines-revolutionizing-an-industry

https://blogs.edf.org/health/2021/01/11/its-time-to-eliminate-lead-from-tin-coating-and-solder-on-metal-food-cans/

https://www.museumsgalleriesscotland.org.uk/advice-article/metal-collections-care/

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Související témata:

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít publikovat svůj obsah. To nejlepší se může zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz