Článek
Středa u pokladny číslo tři
Do supermarketu na sídlišti jsem chodila každou středu odpoledne. Vždy jsem mířila k pokladně číslo tři, kde stála stejná paní prodavačka. Znala mě jménem, protože jsem tam nakupovala léta. Když na pásu ležely jen rohlíky, jogurt a pár jablek, připadala jsem si jako zákazník, kterému něco chybí. Tak jsem sáhla do regálu u pokladny a přihodila čokoládu. Paní Eva se usmála a řekla: „Dneska si to zasloužíte.“ Přikývla jsem a odešla s pocitem, že nákup je kompletní.
Čokoládu jsem jedla většinou večer u televize. Někdy jsem ji snědla celou, někdy zůstala ležet ve šuplíku. Nebyl to hlad, spíš zvyk. K nákupu patřila stejně jako rohlíky. Nikdy jsem se sama sebe neptala, jestli ji vůbec chci. Když jsem ji měla doma, jedla jsem ji. Ale u pokladny jsem po ní sáhla vždycky. Připadala jsem si při tom normální.
Samoobslužná pokladna bez úsměvu
Když supermarket otevřel samoobslužné kasy, začala jsem je používat. Byly rychlejší a nemusela jsem stát frontu. Naskenovala jsem rohlíky, jogurt a jablka, zaplatila kartou a odešla. Paní prodavačka byla o pár metrů dál, ale já jsem k ní nešla. Neměla jsem důvod. U samoobslužné po mně nikdo nic nechtěl. Jen obrazovka s čísly a tiché pípnutí.
Po třetí návštěvě jsem si doma všimla, že v šuplíku není žádná čokoláda. Nepřemýšlela jsem o tom, dokud jsem si nechtěla dát něco sladkého. Otevřela jsem šuplík a bylo prázdno. Zjistila jsem, že jsem si čokoládu nekoupila už tři týdny. A že mi nechybí. Přestala jsem ji jíst, aniž bych si toho všimla. Nebylo to rozhodnutí. Byl to následek toho, že mě u pokladny rituál opustil.
Ruka u regálu
Jednou jsem se u samoobslužné kasy zastavila a podívala se k regálu se sladkostmi. Byly tam stejné čokolády jako dřív. Natáhla jsem ruku, ale nekoupila jsem ji. Uvědomila jsem si, že ji nepotřebuju. Ne kvůli penězům, ale kvůli tomu, že ji doma stejně sním, i když nemám hlad.
Řekla jsem si, že to zkusím dál a dlouhodobě. Následující měsíce jsem si čokoládu schválně nekupovala. Ani jsem se u regálu nezastavila. Šla jsem rovnou k samoobslužné, naskenovala nákup a odešla. Doma jsem si uvařila večeři a vůbec jsem na sladké nemyslela.
Jiný nákup se stal novým zvykem
Od té doby chodím nakupovat jinak. Doma mám v šuplíku prázdno. Přestala jsem sladkosti jíst a je mi to příjemné. Cítím se zdravěji, i když je to jen malá změna.
Minulý týden jsem u samoobslužné kasy stála za mladou ženou, která si kupovala dvě čokolády. Usmála jsem se. Nebyl to výsměch. Jen jsem si vzpomněla, jak jsem na tom byla stejně.
