Článek
Cenu netvoří stáří, ale obrázek na látce
Kdo se do sběratelství bytového textilu podívá poprvé, bývá zaskočený. Logika, podle které se tady ceny tvoří, totiž odporuje běžné intuici. Většina lidí automaticky předpokládá, že hodnotu určuje počet let. U tištěných ubrusů, které vznikaly zhruba od dvacátých do šedesátých let dvacátého století, ale rozhoduje na prvním místě samotný potisk a teprve za ním následuje výrobce. Motiv a jméno návrháře rozhodují o tom, jestli o kus sběratelé vůbec stojí; kam až se pak cena může vyšplhat, určuje jeho zachovalost. U kuchyňských utěrek se tenhle poměr sil projevuje ještě výrazněji.
Z toho plyne jednoduchá rada do praxe: místo dohadování, ze kterého roku kus pochází, si nejdřív pozorně prohlédněte vzor. Jednu věc je ale dobré vědět předem: všechny značky i sumy uvedené v tomto článku popisují americký a britský sběratelský trh, kde se se starým bytovým textilem obchoduje nejvíc, a v Česku se za srovnatelný kus obvykle utrží podstatně méně. Na tamním trhu se za obyčejný starší ubrus platí kolem osmi set korun, u kusů, po kterých sběratelé skutečně jdou, jde o částky v řádu tisíců.
Nejvíc se platí za motivy, které by nikdo nečekal
U tištěných ubrusů platí, že nenápadný květinový vzor je nejběžnější, a proto také nejlevnější. Zájem naopak budí vzory, které se vymykají: hravé, neobvyklé a hůř k sehnání než všudypřítomné ovoce s květinami, a proto také dražší. Mezi tištěnými ubrusy stojí na vrcholu poptávky suvenýrové kusy s mapami amerických států.
Při prohlídce bleších trhů nebo pozůstalostí se vyplatí mít v paměti trojici výrobců, totiž Startex, Simtex a Wilendur. Vzácné mapové ubrusy od Startexu i vánoční kolekce Simtexu se dnes prodávají za víc než dva tisíce korun. Textilní etiketa, pokud vůbec zůstala, bývá přišitá v rohu, takže se vyplatí látku otočit a chvilku ji prohledat. Spoléhat se na ni ale nedá, protože značná část zboží se označovala jen papírovou visačkou, která se dávno ztratila.
Jméno návrháře posune utěrku do jiné kategorie
Za utěrku s obyčejným květinovým vzorem zaplatíte kolem stokoruny. Jakmile ale nese rukopis uznávaného návrháře z poloviny dvacátého století nebo vzácný motiv s polidštěnou zeleninou, cena vyskočí na jeden až dva tisíce.
O zbytku ceny pak rozhodne zachovalost, a právě ta bývá u utěrek kamenem úrazu. Utěrka je ze své podstaty pracovní kus látky. Většina jich po letech v kuchyni doputovala mezi hadry, a sehnat je proto dnes v bezvadném stavu je mimořádně těžké.
U madeirské výšivky se ceny šplhají do statisíců
Zcela jinou kapitolou je ručně vyšívaný len z portugalského ostrova Madeira. Kompletní soupravu prostírání i s ubrousky, pokud je bez vady, vydraží zájemci běžně za čtyři až dvanáct tisíc korun a velké ubrusy se dostávají ještě výš. Ostrovní výšivka se dodnes dělá rukou, ne strojem, a to je hlavní důvod, proč se ceny drží tak vysoko.
U opravdu vzácných vzorů se pak řád čísel mění docela. Za čtyřiadvacetidílnou soupravu pro dvanáct osob od nejproslulejší značky, která na Madeiře nechávala vyšívat, prodejci dnes požadují zhruba sto padesát sedm tisíc korun. Řeč je o firmě Marghab, kterou v roce 1933 založili Emile Marghab a jeho žena Vera Way Marghabová. Vzory kreslila ona sama, samotnou výšivku dělaly madeirské vyšívačky doma a placené byly od každého stehu. Na jediném prostírání téhle značky jich bývalo kolem sedmdesáti tisíc. Kus prostírání se stejným vzorem má ve sbírce newyorské Metropolitní muzeum umění, dostalo ho darem od manželů Marghabových už v roce 1942.
Poškozený kus ztratí většinu své hodnoty
Ať už má textil sebelepší vzor i značku, konečné slovo má vždycky zachovalost. Ta určuje strop, přes který se cena nedostane. Dobře je to vidět na doložených prodejích. Rozměrný ručně dělaný krajkový ubrus z devatenáctého století, na kterém nebylo co vytknout, se prodal asi za dvacet tisíc korun.
Nejvíc se cení soupravy, které nikdo nikdy nepoužil nebo je vytáhl jen párkrát, ty dosahují výrazně vyšších částek. Naproti tomu sériově háčkované dečky a garnitury z pozdějších desetiletí sběratele nezajímají, jednoduše proto, že jich je na trhu nadbytek. Historicky cenná ručně dělaná krajka je jiný případ, ručně odvedená práce ale sama o sobě hodnotu nezaručuje.
Podle čeho se pozná skutečně cenný kus
První krok je vždycky stejný: otočte látku naruby. Rubová strana prozradí, jak pečlivě se pracovalo, protože u prvotřídní výšivky vypadá skoro stejně dobře jako ta lícová. Nepleťte si to ovšem s důkazem původu. To, že jde skutečně o madeirskou práci, potvrzuje záruční plomba madeirského institutu pro víno, výšivku a řemesla, a ta u kusů z pozůstalosti obvykle chybí. Vodítkem je i umístění vzoru: madeirská výšivka se tradičně soustředí do jednoho nebo více rohů, aby vynikla kvalita samotného lnu, a celoplošně vyšívaný kus je u pravé madeirské práce spíš výjimkou. Sám o sobě to ale není důkaz pravosti ani padělku, protože hustě vyšívané madeirské ubrusy existují a některé ostrovní dílny je nabízejí dodnes.
Jediné špatné praní připraví textil o hodnotu
O hodnotu se dá přijít během jediného odpoledne stráveného u dřezu. Ještě než kus namočíte, otestujte barevnou stálost. Vatovou tyčinkou navlhčenou čistou vodou přejeďte skryté místo a podívejte se, jestli na ní ulpěla barva. Zkoušku pak zopakujte s roztokem pracího prostředku a sledujte i schnoucí flek, protože některé staré červené barvy ve vodě nepustí a rozpijí se do okolní látky až během schnutí.
Samotné praní patří do vlažné vody, nikdy ne do horké. Mýdlo nechte v poličce: v tvrdé vodě se sráží a usadí se ve vláknech, odkud ho pak nedostanete. Sáhněte po neutrálním pracím prostředku bez bělidel, enzymů a optických zjasňovačů a vodu podle možností změkčete. Lněné vlákno je samo o sobě ve vlhku pevnější než v suchu, mokrý ubrus je ale těžký a u starého textilu s degradovanými vlákny stačí k natržení málo. Nikdy s ním proto nemanipulujte tažením za látku, ale podložte ho sítem nebo prostěradlem a přenášejte na něm. Po vyprání se máchá nejméně pětkrát, poslední máchání ideálně destilovanou vodou, protože zbytky prostředku ve vláknech napáchají víc škody než původní špína.
Bělidlo nechte být úplně. Zežloutnutí je následek stárnutí vlákna, bělidlo ho nespraví a degradaci naopak urychlí. Rezavé skvrny po kovu už zpravidla ven nedostanete a pokusy o to končívají dírou. U kusu, u kterého tušíte hodnotu, se proto do praní radši nepouštějte a zajděte za textilním konzervátorem. Žehličku vytahujte jen výjimečně, na nízkou teplotu a vždycky přes bavlněné plátno; vyšívané kusy žehlete z rubu do měkké podložky, aby se reliéf nesplácl.
Sušičce a čistírně se vyhněte úplně. Malé kusy, tedy prostírání, ubrousky i utěrky, ukládejte naplocho a proložte je nepufrovaným archivním hedvábným papírem. Pufrovaná varianta, na obalu bývá uvedená jako buffered, se k textilu přímo přikládat nemá. Rolovat se vyplatí až u velkých ubrusů, se kterými by se naplocho manipulovalo špatně, a to na pevnou archivní dutinku. Kusy s vysokým plastickým vzorem nerolujte nikdy.
Uzavřená skříň chrání prádlo před prachem i hmyzem lépe než otevřená police. Textil by ale neměl ležet přímo na dřevě ani na dřevotřísce, protože obojí uvolňuje kyselé výpary. Plast sám o sobě nepřítel není: polyethylen a polypropylen jsou inertní a na úložné boxy se hodí. Vyhněte se PVC, které při stárnutí uvolňuje kyselinu chlorovodíkovou, a igelitovým obalům z čistírny.
Vyplatí se tedy krabici před odvozem do sběru věnovat aspoň půlhodinu. Každý kus rozprostřete u okna, přejeďte prsty po rubu, zapátrejte po etiketě a vzor si vyfotografujte. Kromě Wilenduru, Startexu a Simtexu si zapamatujte i jméno Marghab, protože právě u něj se pohybují ty úplně nejvyšší částky. Pozor si dejte na současné reprodukce starých potisků, protože od originálů se rozeznávají opravdu těžko. A pokud vám do ruky padne souprava, kterou nikdo nikdy nerozbalil a stále na ní visí papírová visačka, rozhodně ji neperte. Zrovna ten kousek papíru bývá tím nejcennějším, co v krabici leží.
Zdroje
https://www.worthpoint.com/dictionary/p/textiles-clothing-accessories/textiles/tablecloths-and-table-coverings
https://www.worthpoint.com/dictionary/p/textiles-clothing-accessories/textiles/printed-tea-towels
https://www.housedigest.com/2141954/thrift-store-valuable-decorative-tablecloths/
https://www.homeaswemakeit.com/certain-vintage-tablecloths-and-linens-carry-surprising-value-to-the-right-buyer/
https://estatesales.org/thegoods/from-lace-tablecloths-to-cotton-towels-the-fancy-world-of-vintage-linens
https://www.lovetoknow.com/home/antiques-collectibles/vintage-linens-identifying-textile-treasures-past
https://frenchgardenhouse.com/blogs/blog/collecting-antique-madeira-linens
https://www.thingsmostdelightful.com/collections/marghab/products/cord-tassel-in-dark-ecru-vintage-marghab-24pc-placemat-set-for-12
https://collectinsure.com/2023/08/22/vintage-linens-unveiled-a-guide-to-identification/
https://inthevintagekitchen.com/2017/05/03/the-colorful-world-of-collecting-a-vintage-tea-towel-interview/
https://www.metmuseum.org/art/collection/search/488022
https://en.wikipedia.org/wiki/Marghab_Linens
https://visitmadeira.com/en/what-to-do/culture-passionates/madeira-embroidery/
https://ncpreservation.org/wp-content/uploads/2016/11/c-ts-wet-cleaning-museum-textiles.pdf
https://www.nps.gov/subjects/museums/upload/MHI_AppK_TextilesObjects.pdf
https://ccaha.org/resources/selecting-materials-storage-and-display
