Unesli ji v 11 letech. Našli ji po 18 letech a dvou porodech: Jaycee Dugard

Bylo 10. června 1991 a Jaycee Lee Dugard kráčela ke školnímu autobusu v městečku Meyers v Kalifornii. Únos proběhl doslova před očima několika svědků, přesto se policii nepodařilo zajistit žádnou použitelnou stopu. Phillip Garrido, odsouzený sexuální predátor v podmínce, omráčil dívku elektrickým paralyzérem a jeho žena Nancy ji přidržela na zadním sedadle auta. Pak ji odvezli asi 190 kilometrů daleko do svého domu nedaleko San Francisca.

Jaycee skončila v komplexu chatrčí a provizorních přístřešků ukrytých na dvorku domu na adrese 1554 Walnut Avenue v kalifornském Antiochu. Hned první den ji Garrido svlékl, zavedl do přístřešku a nasadil jí pouta. Garrido jí zakázal používat vlastní jméno a přejmenoval ji na „Allissa“. Jedinou spojnicí s vnějším světem byl malý televizor naladěný na nákupní kanál QVC.

V zajetí se Jaycee ve čtrnácti stala poprvé matkou. Druhou dceru porodila o tři roky později, v sedmnácti. Obě dívky zplodil Garrido při opakovaném znásilňování. Žádné z dětí nikdy nechodilo do školy, nebylo u lékaře a žilo v naprosté izolaci.

Garrido celou dobu nosil sledovací GPS náramek a podléhal dohledu probačních úředníků. Ti jeho dům navštívili celkem šedesátkrát, ale nikdy nenahlédli za vysoký plot do zadní části pozemku, kde Jaycee žila. Data z GPS přitom jasně ukazovala, kolik času Garrido na skrytém dvorku tráví, jenže nikdo je důsledně nekontroloval. Pozdější vyšetřování konstatovalo, že kalifornský nápravný systém opakovaně pochybil při klasifikaci a dohledu nad odsouzeným.

Zvrat přišel 26. srpna 2009. Garrido vzal své dvě nezletilé dcery na kampus Kalifornské univerzity v Berkeley, kde na sebe upozornil podivným chováním. Dva univerzitní strážci si situace všimli a spustili řetězec událostí, který vedl k odhalení celého případu. Byl předvolán k probačnímu úředníkovi a přivedl s sebou i Jaycee. Po hodinách výslechu mladá žena napsala na kus papíru své skutečné jméno. Pak zavolala matce a řekla jen dvě slova: přijď rychle.

Žádná jiná oběť únosu nebyla v moderní americké historii nalezena naživu po tak dlouhé době.

Phillip Garrido dostal v červnu 2011 trest 431 let odnětí svobody, Nancy pak 36 let s možností podmínečného propuštění. Stát Kalifornie vyplatil rodině Dugardových odškodné ve výši 20 milionů dolarů.

Jaycee po osvobození napsala dvě knihy. Tu první, memoáry s názvem A Stolen Life, vydala v roce 2011, druhou, Freedom: My Book of Firsts, o pět let později. Dnes objíždí americké lékařské fakulty a přesvědčuje psychiatry, aby přestali na oběti únosů používat termín stockholmský syndrom. Považuje ho za ponižující a nepřesný.

Příběh Jaycee Dugard je připomínkou toho, jak zásadní může být všímavost jediného člověka. A zároveň varováním, co se stane, když instituce, které mají chránit, zavřou oči.

https://en.wikipedia.org/wiki/Kidnapping_of_Jaycee_Dugard https://abcnews.go.com/US/jaycee-dugard-reclaiming-life-held-captive-18-years/story?id=40280031 https://www.npr.org/2009/08/28/112323681/after-18-years-kidnapping-victim-found-alive https://www.eldoradoda.com/jaycee-lee-dugard/ https://www.youtube.com/watch?v=jpxJDgde3u8