Článek
První dojmy
Do restaurace jsme dorazili brzy večer. Byla to menší hospůdka na okraji města, kam jsme nikdy předtím nezavítali. Na první pohled působila útulně, v rohu hrálo rádio a pár stolů bylo už obsazených. Posadili jsme se a čekali na obsluhu. Po chvíli přišla servírka, která se hned zdála zvláštní. Usmívala se až přehnaně a zakopla o židli, když k nám přicházela. Připsala jsem to únavě nebo nepozornosti, ale brzy mi došlo, že to nebylo ono.
Když se to začalo projevovat
Objednávku si zapisovala s potížemi. Přehazovala si tužku z ruky do ruky a několikrát se zeptala na to samé jídlo. Pak se otočila a málem narazila do jiného hosta. Působilo to, jako by se sotva držela na nohou. Když nám donesla pití, přinesla místo džusu pivo a místo neperlivé vody perlivou. Vysvětlovala to s úsměvem a rukama rozhazovala tak, že málem převrhla skleničky.
Vrchol večera
Na jídlo jsme čekali přes hodinu a půl. Když už jsme byli netrpěliví, přinesla talíře, ale místo objednaného kuřete byly na stole řízky. Začala se hádat, že jsme si to takto přáli. V tu chvíli jsem pochopila, že je zjevně pod vlivem alkoholu. Její dech to ostatně potvrdil. Rozhlédla jsem se po místnosti a všimla si, že i ostatní hosté se tváří zaskočeně. Někteří se mezi sebou smáli, ale mě to už spíš uráželo.
Konflikt u placení
Po takovém průběhu jsem se rozhodla, že účet prostě nezaplatím. Když servírka přišla s účtenkou, klidně jsem jí řekla, že odmítám platit, protože služby byly naprosto neprofesionální. V ten moment se atmosféra změnila. Její úsměv zmizel a pustila se do nás. Začala křičet, že jsme nevychovaní, že nechápeme, jak je těžké v gastronomii pracovat, a že jen hledáme záminku, abychom nemuseli utratit peníze. Několikrát se nás dokonce pokusila přehlušit boucháním do stolu.
Odezva okolí
Hosté u vedlejších stolů ztichli a sledovali, co se bude dít dál. Jeden starší muž se nás zastal a řekl, že měl podobný problém a že servírka je opravdu opilá. To ji ale rozčílilo ještě víc. Přivolala kolegyni, která se nás snažila uklidnit, ale i ta měla bezmocný výraz. Nakonec jsme odešli bez placení, protože nikdo nám v tom nebránil. Venku na chodbě jsem ještě slyšela, jak servírka cosi křičí směrem k nám, ale už jsem tomu nevěnovala pozornost.
Co se dělo potom
Cítila jsem směs trapnosti a vzteku. Původně jsme chtěli strávit příjemný večer, místo toho jsme se ocitli v naprosto absurdní situaci. Doma jsem ještě dlouho nemohla usnout a přehrávala si v hlavě, jak to celé proběhlo. Přemýšlela jsem, jestli bych měla napsat recenzi nebo se obrátit na vedení, ale nakonec jsem se rozhodla, že tam už nikdy nevkročím. Možná se jim to vymstí samo, protože pokud se takové chování bude opakovat, těžko si udrží zákazníky.
Nečekané setkání
O týden později jsem šla na procházku po městě a na lavičce u parku jsem ji zahlédla. Seděla tam v civilu a měla v ruce plastovou láhev piva. Na chvilku se naše oči střetly. Bylo v nich cosi zoufalého, a i když jsem cítila křivdu za ten večer, uvědomila jsem si, že možná bojuje s něčím, co je větší než jen práce v restauraci.
