Článek
Taška přes sedadlo
V úterý po odpolední směně jsem nastoupila do autobusu. Byl plný, tak jsem zůstala stát v uličce s taškou z drogerie mezi koleny. U okna seděl muž v šedé bundě a vedle sebe měl přes sedadlo položenou plátěnou tašku. Starší žena s holí a síťovkou se u něj zastavila a zeptala se, jestli by si tašku mohl dát na kolena.
Muž zvedl oči od telefonu, řekl, že v ní má křehké věci, a zase se podíval na displej. Žena přikývla, chytila se tyče a zůstala stát. Autobus se plnil, řidič nabíral další lidi. Žena se opírala o hůl a při každém zabrzdění se naklonila dopředu. Muž se díval do telefonu. Nikdo nic neřekl. Já stála o dva lidi dál a přemýšlela, jestli mám něco říct. Jednou jsem se v tramvaji zastala kluka s batohem a pak jsem si vyslechla, že se do toho nemám plést. Nechtěla jsem znovu řešit scénu. Tak jsem mlčela.
Celou cestu na nohou
Žena stála až do konečné. Sedadlo vedle muže zůstalo zabrané celou trasu. Když autobus dojel na terminál, muž si tašku přehodil přes rameno, vstal a prošel kolem ženy, aniž by se na ni podíval. Ona se držela tyče, počkala, až se ulička uvolní, a pak se pomalu vydala ke dveřím.
Vzala jsem ji za loket, protože schod byl vysoký a ona měla hůl. Poděkovala a řekla, že už si radši bere taxi, jenže dneska nestihla zavolat. Zeptala jsem se, jestli to má daleko. Odpověděla, že bydlí kousek, ale že jí dělá problém stát delší dobu. Šly jsme spolu k přechodu a pak se rozešly. Ta scéna mi zůstala v hlavě. Doma jsem si vzpomněla, že jsem tomu muži mohla říct aspoň jednu větu.
Bandáž u pokladny
O dva dny později jsem stála u pokladny v drogerii, kde pracuji. Ve frontě se objevila stejná žena s holí a síťovkou. Poznala jsem ji podle hole i podle toho, jak si chránila levou nohu. Chtěla kolenní bandáž a něco na otoky. Zeptala jsem se, jestli ji bolí koleno. Řekla, že má artrózu a lékař jí doporučil, aby dlouho nestála.
Vybavila jsem si muže s taškou na sedadle a jeho křehké věci. Žena zaplatila, strčila bandáž do síťovky a chtěla odejít. Nabídla jsem jí, že jí pomůžu s taškou ke dveřím. Nejdřív odmítla, pak si nechala pomoct. Venku se mě zeptala, jestli ji znám z autobusu. Přikývla jsem.
