Hlavní obsah

Vnuk mi slíbil pomoc se stěhováním. Přišel na hodinu, vyjedl lednici a odešel s výmluvou

Foto: DC Studio/Freepik.com

Stěhování jsem nebrala na lehkou váhu. V mém věku už to není jen o krabicích, ale i o odvaze měnit zaběhnuté věci. Když mi vnuk slíbil pomoc, ulevilo se mi. Věřila jsem, že na to nebudu sama.

Článek

Slíbená pomoc, která mi dala klid

Na nový byt jsem čekala dlouho. Menší, blíž k lékaři a bez schodů. Rozhodnutí odejít z místa, kde jsem prožila většinu života, nebylo snadné. Když jsem začala balit, rychle mi došlo, že sama to nezvládnu. Vnuk mi po telefonu řekl, ať si s tím nedělám starosti, že přijde a pomůže. Nechtěla jsem ho zatěžovat, ale jeho jistota mě uklidnila. Dokonce navrhl, že přijde hned ráno.

Den, kdy se mělo všechno vyřešit

Vstala jsem brzy. Připravila jsem kávu, nakoupila něco k jídlu, nachystala krabice a označila ty nejtěžší. Všechno jsem měla promyšlené. Čas plynul a já pořád koukala na hodiny. Když konečně zazvonil, byla jsem ráda, že ho vidím. Usmál se, zout se zapomněl, ale mávla jsem nad tím rukou. Hlavně že přišel.

Místo aby se ptal, co je potřeba udělat, zamířil rovnou do kuchyně. Otevřel lednici, vzal si pití, pak ještě něco k zakousnutí. Sedl si ke stolu, koukal do telefonu a mezi tím jedl. Říkala jsem si, že si jen potřebuje dát chvilku pauzu. Po půl hodině jsem se ozvala. Odpověděl, že hned. Ještě si dolil kávu, dojedl zbytek a pokračoval v psaní zpráv.

Výmluva, která mě zarazila

Po hodině se zvedl a řekl, že musí jít. Prý mu volal kamarád, že něco hoří a že to nepočká. Stála jsem uprostřed obýváku obklopená krabicemi a nevěděla, co říct. Objímal mě jednou rukou, druhou už sahal po bundě. Slíbil, že se ozve. Dveře se zavřely a v bytě zůstalo ticho.

Sedla jsem si a dívala se kolem sebe. Lednice byla poloprázdná, jídlo, které jsem chystala na celý den, bylo pryč. Těžké krabice zůstaly tam, kde byly. Nejhorší nebyla únava, ale pocit, že jsem byla samozřejmá. Že moje prosba nebyla brána vážně. Nešlo o fyzickou pomoc, ale o to, že jsem se spolehla.

Telefon, který nezazvonil

Čekala jsem, že se aspoň ozve. Večer, druhý den, další dny. Nic. Nakonec jsem si musela zaplatit stěhováky a požádat sousedku o drobnosti. Všechno se zvládlo, ale chuť zůstala hořká. Když jsem večer vybalovala poslední krabici, došlo mi, že některé věci se nestěhují s nábytkem. Některé zůstanou tam, odkud člověk odešel, a jiné si odnese s sebou, i když o to vůbec nestál.

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Související témata:

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít publikovat svůj obsah. To nejlepší se může zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz