Článek
Proč jsem začala hledat jinou možnost
Když jsem žila v domově, brala jsem to jako jediné řešení. Měla jsem vlastní postel, společné jídlo a pravidelný režim. Nebylo to tragické, ale uvnitř mě pomalu hlodalo, že platím skoro osmnáct tisíc za život, který už připomíná spíš pobyt v zařízení než domov. Každý den měl pevně daný řád. Snídaně byla v přesný čas, oběd také a kdo přišel pozdě, měl smůlu. Cítila jsem se, jako bych se musela vyrovnat s tím, že možnosti už jsou pro mě omezené.
Jednoho dne jsem se ze zvědavosti podívala na nabídky dlouhodobého pobytu v menších hotelech v okolí. Neočekávala jsem nic dostupného, ale narazila jsem na malý rodinný hotel za dvacet tisíc měsíčně. Nebyl to žádný luxus. Pokoj byl jednoduchý, ale čistý a s vlastní koupelnou. Najednou jsem si uvědomila, že rozdíl dvou tisíc není nepřekonatelný. A že možnost žít v prostředí, kde se ke mně budou chovat jako k hostovi, ne jako k člověku pod dohledem, má pro mě větší cenu než ušetření malé částky.
První týdny v hotelu
Přestěhovala jsem se během jednoho dopoledne. Když jsem vstoupila do svého nového pokoje, překvapil mě pocit klidu. Ne proto, že by byl nějak výjimečný, ale protože jsem věděla, že za těmi dveřmi jsem sama sebou. Měla jsem vlastní koupelnu, malou televizi, stůl, dvě židle a okno do zahrady. Nic víc, nic míň. Přesto jsem se poprvé po dlouhé době cítila jako člověk, který se může nadechnout.
Snídaně byly včetně ceny, ale nikdo nehlídal, jestli tam přijdu přesně v osm. Pokud jsem chtěla zůstat v pokoji déle, mohla jsem. Když jsem měla chuť jít se projít, odešla jsem bez vysvětlování. Personál se mnou jednal s obyčejnou přirozenou úctou a já jsem si uvědomila, že právě to mi v domově chybělo nejvíc. Ne péče, ale normální přístup.
Jak mě změnila obyčejná svoboda
Najednou jsem zjistila, že dokážu fungovat sama lépe, než jsem si myslela. V domově jsem kvůli přísnému režimu postupně rezignovala na iniciativu. Tady jsem se k ní znovu vracela. Objednávala jsem si vlastní večeře, chodila na krátké vycházky a odpočívala, kdy jsem chtěla. I když hotel nebyl specializované zařízení, zjistila jsem, že většinu věcí zvládnu sama, jen jsem potřebovala prostor, kde nejsem vedená jako někdo, kdo už nic nezvládne.
