Wanda Klaff stihla v SS pracovat necelý rok. U soudu se chlubila, že každý den zbila 2 vězně v lágru

Wanda Kalacinski přišla na svět 6. března 1922 v Danzigu jako dcera německých rodičů. Její otec Ludwig Kalaciński pracoval u dráhy a od roku 1941 si nechal příjmení změnit na Kalden.

Roku 1942 ji čekala svatba s Willym Klaffem, gdaňským tramvajákem. Po svatbě byla z Wandy Kalacinski formálně Wanda Klaff a právě pod tímto jménem o ní budou později psát všechny soudní spisy i pozdější historické práce.

V roce 1944 nastoupila Klaff jako dozorkyně do prauského tábora, podružného zařízení Stutthofu v dnešním Pruszczu Gdańském. Pátého října 1944 přešla do dalšího podtábora Stutthofu v Russoschinu.

Stutthof, ležící na pobřeží Baltu asi 36 kilometrů východně od Danzigu, byl prvním nacistickým koncentračním táborem zřízeným za hranicemi Říše. Z civilního internačního zařízení se Stutthof stal v lednu 1942 plnohodnotným koncentračním táborem.

V Praustu i Russoschinu měla dozorkyně na starosti rozdělování nucených prací a udržování kázně mezi vězeňkyněmi. Rozdělování práce a kázeň v pracovním komandu byly nástroje, kterými dozorkyně ovlivňovaly každodenní život vězeňkyň podstatně víc než vzdálené velení tábora.

V malé plynové komoře Stutthofu se k zabíjení vězňů používal Cyklon B. Vězně z Stutthofu nasazovali k nucené výrobě, mimo jiné při sestavování letadel značky Focke-Wulf pro Luftwaffe. Z Osvětimi dorazilo do Stutthofu během vlny přesunů přibližně 24 000 vězňů. Do léta 1944 počet vězňů ve Stutthofu vystoupal nad šedesát tisíc. Mezi oběťmi stutthofského systému zahynulo více než 65 000 lidí, a to ze samotného hlavního tábora i jeho podtáborů.

Začátkem roku 1945, kdy se k Stutthofu blížila Rudá armáda, Klaff z tábora prchla. Tehdy ještě nikdo netušil, že se její cesta z tábora skončí v rodičovském bytě v Danzigu, a to už pod dohledem polských úředníků. Polské úřady ji zadržely 11. června 1945 přímo v bytě jejích rodičů. Stutthof v zimě 1944 zachvátila tyfová epidemie, která posléze postihla i nově uvězněnou Klaff. Stejná choroba, která prokousávala stutthofské baráky během obou epidemií, se tak po létech dostala i k jedné z těch, kdo měla nad vězeňkyněmi dohlížet.

První gdaňský proces se stutthofskými zaměstnanci probíhal od 25. dubna do 31. května 1946 před společným sovětsko-polským zvláštním trestním soudem. Na lavici obžalovaných seděla Klaff spolu se šesti německými dozorkyněmi, jedním mužem od SS a šesti polskými kapy. Třinácti obžalovaným hrozily ve sjednoceném procesu stejně přísné tresty bez ohledu na to, zda šlo o esesmany, esesácké dozorkyně, nebo vězeňské funkcionáře z řad kapů. Během přerušení soudního jednání se obžalované dozorkyně mezi sebou smály a podávaly si vtipné poznámky.

Wanda Klaff během procesu pronesla větu, kterou citovaly snad všechny pozdější prameny: že je velmi inteligentní a oddaná své práci v táborech a že každý den zbila nejméně dva vězně. Na návrh prokurátora o trestu smrti reagovala čtveřice strážkyň, tedy Klaff, Steinhoff, Beckerová a Paradies, slzami a prosbami; Barkmann jediná pohnutí nedala najevo.

Polský prezident Bolesław Bierut zamítl žádosti odsouzených o milost. Soudní jednání s celou skupinou stutthofských obžalovaných zachytil polský dokumentární film s názvem Szubienice w Sztutofie.

Veřejná poprava jedenácti odsouzených začala 4. července 1946 v pět hodin odpoledne na pahorku Biskupia Górka u Gdaňsku. Šibenice tvořily čtyři dvojité konstrukce ve tvaru písmene T a uprostřed trojitá konstrukce ve tvaru řeckého písmene π. Odsouzení stáli na korbě vojenských nákladních vozů, které pak odjely a nechaly je pomalu uškrtit metodou krátkého pádu. Krátký pád znamenal, že odsouzeným nezlomil ihned vaz, takže smrt udušením přicházela mnohem pomaleji než při běžné metodě dlouhého pádu.

Roli katů na sebe dobrovolně vzali bývalí stutthofští vězňové, kteří přežili věznění. Snímky exekuce naznačují, že popravčí Wandy Klaff byla žena, čímž se její konec lišil od ostatních čtyř dozorkyň, kterým smyčku navlékli muži z řad bývalých vězňů. Polské úřady od dalších podobných veřejných exekucí brzy upustily kvůli humanitárním důvodům.

Zdroje

https://ww2gravestone.com/bad-girls-nazi-germany-wanda-klaff/

https://de-academic.com/dic.nsf/dewiki/1487395

https://www.encyclopedia.com/religion/encyclopedias-almanacs-transcripts-and-maps/stutthof

https://en.wikipedia.org/wiki/Wanda_Klaff

https://www.theeyota.com/2026/01/when-the-camps-fell-silent-the-female-ss-guards-of-stutthof-and-the-public-reckoning-that-followed.html

https://www.nationalww2museum.org/war/articles/stutthof-concentration-camp-and-death-marches

https://collections.ushmm.org/search/catalog/irn1003794

https://www.liberationroute.com/en/stories/60/jenny-wanda-barkmann

https://dachaukz.blogspot.com/2013/12/stutthof-concentration-camp-part-910.html

https://www.executedtoday.com/2008/07/04/1946-stutthof-concentration-camp-jenny-wanda-barkmann-gerda-steinhoff-johann-paul/

Obrázky

Autor: Polish authorities – From collection of the Stutthof Museum, Volné dílo, https://commons.wikimedia.org/w/index.php?curid=23234093.

Autor: Neznámý – From collection of the Stutthof Museum, Volné dílo, https://commons.wikimedia.org/w/index.php?curid=3111428