Článek
Zdravím Tě, milý čtenáři!
Máš-li chvíli času, klidu a pohody, přijmi pozvání na malou vycházku do přírody. Nečekají tě exotické kraje, tajemná horská údolí, ani historické monumenty. Nepotřebuješ sportovní výbavu ani speciální očkování. Nepotřebuješ vlastně vůbec nic. Jenom pohodlné boty a něco přes sebe. Zvu tě na procházku podél Labe, kousek od Prahy. Krajina je tu na první pohled naprosto nezajímavá. Rovina, vesnice postrádající duši, mnohdy narušené satelity.
A přece - je tu kus krásné přírody, která okouzlí, tedy pokud se necháš okouzlit. Vezmi s sebou partnera, dítě nebo psa, protože sdílený zážitek je přeci jenom silnější. Pokud je trochu slušně, lze vzít kolo. Začínáme v Neratovicích, přejdete železniční most. Obzvláště děti milují, když kráčí po mostě a vedle nich na dosah supí vlak. Celý most duní, síla jedoucí mašiny je obrovská a ohromující. Hned za mostem se spustíte k řece. Po navigaci lze dojít až do Kostelce nad Labem. Ale dosti únavných reálií!
V podvečer, když třeba trochu poprchá a je šedivo, je cesta kolem Labe kouzelná. Divoké kachny už vytvořily páry, posedávají na cestě, že je málem zašlápnete. Jenom osamělí frajeři se zelenými hlavami smutně brázdí vodu a doufají, že ještě najdou opuštěnou kachničku. Na stromě na ostrůvku sedí hejno černých kormoránů. Rybáři je nesnáší, ale kormorány to netrápí. Plachtí tiše nad řekou a loví si ryby po libosti. Ta hlava, co vyčuhuje nad vodou, je nutrie a zvědavě si vás prohlíží. Pomalu odplouvá a myslí si svoje.
Nejimpozantnější obyvatel blízkosti řeky, který se vznáší jak tvor z pohádky je volavka. Jsou šedé nebo bílé. Šedé obvykle stojí osaměle na břehu. Hlavu vysoko vztyčenou a prohlíží si vás. Nechá vás přijít neuvěřitelně blízko, pořád se na vás dívá. Až budete skoro na dosah, mávne křídly, vznese se nad hladinu a přistane na druhém břehu. Krása! A co teprve, máte-li štěstí a narazíte na celé hejno těchto nádherných ptáků v bílém provedení. Když se všichni naráz vznesou, zůstanete v úžasu stát a jenom zíráte.
Doporučuji na chvíli odbočit z navigace kteroukoli cestičkou, kterých je bezpočet, do lesa. Octnete se totiž v pralese, jelikož tato oblast je prý vyhlášena lesem lužním. Můžete se toulat po cestičkách, které vás zavedou ke slepým ramenům řeky s jezírky, ostrůvky, mokřady. Popadané stromy, křoviska, zkrátka tajemno. Budete si připadat jako v prvohorách, ovšem za přítomnosti krásných ptáků, ryb a srnek, které vám jen velmi líně uhnou z cesty. Ticho, jenom občasné šplouchnutí ryby, vzlétající pták.
Neuvěřitelné, ale jsme pouhých 20 km od Prahy, v oblasti na první pohled nezajímavé krajiny. Vítám vás v ráji, vítám vás ve skutečné vesnici, v Mlékojedech u Neratovic.
P.S.: Stejně krásně je tu, když svítí slunce a břehy jsou plné rybářů a cesta cyklistů.
Tereza Benito
