Výlet do Pompejí

A Lenka není na žádné zbytečné povalování a posedávání zvědavá. Takže na sobotu nám naplánovala brzký výlet vlakem do Pompejí, kde máme vstup dovnitř už na 10:30. Takže přes aplikaci objednávám taxík na nádraží na ráno, aby se to stihlo. Na neděli pak máme celodenní výlet po amalfském pobřeží a všech nádherných důležitých přímořských městech, který ovšem opět začíná srazem v 8:00 v centru u mikrobusu a na to, kdy budeme vstávat, ani raději nechci myslet.

Dovolím si čtenářům připomenout, že Lenka je zcela jistě nadžena, stále neuvěřitelně elegantní, drobná a štíhlá, má jen tak mimochodem 4 děti, k tomu řídí dvě firmy – řetězec kaváren a teď nově i čokoládovnu – to vše ovšem v 2 hodiny vzdáleném Orleans, kam z Paříže jezdí 2× týdně vlakem, a ještě výborně a úspěšně již přes 2 desetiletí řídí i svého manžela a hned tak něco ji nerozhodí. Všechno oblečení u sebe, muže a dětí má vždy perfektně sladěné, všichni mají košile, límečky, šatičky (žádné jeansy a trička!) a kdyby po ní někdo chtěl, aby si oblékla na ven třeba tepláky, raději by se nejspíš dobrovolně vrhla ze skály. A jak by řekla moje babička Alena z osvaldovské strany, je stoprocentně kloboukový typ.

Stejně tak si Lenka dává záležet na vzorně připraveném stolování a položit jí na připravený stůl například croissanty v igelitovém pytlíku se rovná smrtelnému hříchu… Věřte mi, ten pohled, který vám věnuje, nechcete vidět. Prostě její časový rozvrh se s mým absolutně neslučuje, protože na každou minutu má naplánované nejméně 2 úkoly, zatímco já ještě rozlepuji první oko, ona už má uvařený čaj a pojídá nakrájené jablko a pije teplou vodu s citronem, které s sebou všude vozí v kufru (NEKECÁM), protože jí to prý nastartuje organismus. Bude to tak, protože nastartovaná tedy je. Obdivuhodné! Připomíná mi energií mojí druhou babičku Milenu, v jejích nejlepších aktivních časech, kdy denně musela až do 92 let ujít nejméně 3 kilometry.

I druhá výletnice Stáňa (paní Stáňová) je hodně aktivní, vstávání si sice až tak neužívá, ale zase miluje chození a klidně by asi došla včera i tu cestu z letiště, kdybychom ji nepřehlasovaly, takže tam nějaké lenošení také nehrozí.

Skupina, která má ráda klídek, dlouhé kávičky, pomalá rána, posedávání a nekonečné ležení na pláži a rozhodně by nikdy neplánovala vstávání takhle brzy v sobotu ráno, má ale smůlu, protože jsem v ní tentokrát jenom já sama, když Maruška zůstala v Plzni.

A tak se prostě překonám, protože proč ne, nejsem žádná bábovka a chci taky všechno vidět, a tak už v 7:30 ráno jsme vypravené a sjíždíme výtahem do krásného slunečného neapolského rána.

První den nás zmate úspěchem, neboť předobjednaný taxikář přes italskou aplikaci je už na místě – dojel i na naši centru vzdálenou nemožnou adresu Prolungamento di carlo marco di něco… už to zas nevim. A na vlakové nádraží Garibaldi nás odveze „jen“ za 19.90 euro, což je mimochodem asi poslední normální cena a chování taxikáře, na které narazíme. První vyhrání z kapsy vyhání.

Nicméně nadšené naším taxi úspěchem, najdeme rychle automat na jízdenky a dokonce i krásný klimatizovaný poloprázdný vlak, který nás vzápětí unáší směrem Pompeje.

Co se týče lístků a vstupu do Pompejí, Lenka již před měsícem našla jakousi aplikaci Get Your Guide, která inzeruje Pompeje s audioprůvodcem a přeskočením fronty na lístky. My s paní Stáňovou jsme k aplikaci poněkud skeptické, protože ceny výletů jsou hodně napálené a celé to působí divně. Ale nějak si myslíme, že Lenka aplikaci asi používá a tak neremcáme a rezervujeme.

Když vypadneme z vlaku, vypadá to tam úplně jinak, než popisovala aplikace, kde bylo napsáno, že si v prvním patře vlakové stanice máme vyzvednout vstupenky. Především stanice nemá první patro. Vylezeme tedy na ulici, kde stojí jakýsi autobus a zároveň paní, která vypadá, že je tam jako poradce pro turisty, protože má na tričku nějaké i jako informace, či co. Pochopíme, že od vstupu do Pompejí jsme ještě daleko a že to nebude až taková sranda, jak Get Your Guide popisoval. Ženská se nám snaží namluvit, že pěšky je to ještě nejméně 30 minut a že si máme vzít taxík a nám dojde, že to není žádná hodná paní z informací, ale obdoba toho mastného dědka z letiště, který chytá chudáky a sází je do předražených taxíků. Na naši otázku, jestli tam náhodou nejede i ten autobus, před kterým stojíme, se naštvaně otočí zády a nám je jasné, o co jde.

V klidu tedy zaplatíme 4.80 euro za všechny 3 lístky dohromady a autobus nás doveze asi 1.5 km k hlavnímu vstupu. Uff. Ta snaha různých hnusáků nás na každém kroku okrást je bohužel všudypřítomná a jih Itálie si tak u nás trochu kazí pověst. Chápu, že některým boháčům to asi vyhovuje a nevadí, protože to neřeší, hlavně, když je o ně postaráno a nic nemusí. Ale mně prostě platit desetinásobek, když můžu popojet i autobusem, radost nedělá. No nic… v průvodcích to píšou, že si máme dávat pozor, tak si ho tedy dáváme.

Před hlavním vstupem do Pompejí je zmatek, spousta různých stánků, kde si lidé mají vyzvedávat lístky a nám záhy dochází, že Get Your Guide je divný přeprodejce pro různé pořadatelské agentury. Neboť po chvíli hledání Lenka najde stánek, kde jí nějaká osoba má na papírovém seznamu a vydá jí vstupenku oproti QR kódu v aplikaci. Mně a paní Stáňové ale sdělí, že my to máme jinde. Což moc nechápeme, když jsme si vstupenky objednávaly všechny 3 na stejném odkazu, brzy po sobě, jen Lenka z Francie a my z Česka. Lenka se dožaduje zaplaceného audio guidu, zatímco my se snažíme zjistit, kde tedy vstupenky vydají nám. Nakonec nás někdo pošle na jakýsi asi 400 metrů vzdálený kopec, takže Lenku necháváme se hádat s prodejcem o hlasovém průvodci a vyrážíme samy jinam. Již docela otrávené.

Na kopci překvapivě stojí onen barák, který byl vyfocen v aplikaci a má i první patro. Tam nás naštěstí opravdu mají na nějakém papíru – počítač zde nečekejte, což je docela šokující v roce 2025. A dostaneme nějaký lísteček na vstup a jejich starý mobilní telefon, do kterého si máme strčit sluchátkový jack (četla jsem to v průvodci, takže jsem to doma 2× vyštrachala, což je neskutečné, protože kdo má dneska ještě sluchátka s drátem?). A musíme tam nechat občanku jako doklad za ty staré mobily, což opravdu není dobrý pocit.

Po tomto opruzu se setkáváme s Lenkou a vyrážíme ke vchodu, protože už se blíží 10:30, což je doba, kdy máme projít turniketem. Vystojíme si frontu a Lenka s její vstupenkou a nahranou aplikací přímo v jejím telefonu, kterou si vyhádala, vstupuje bez problémů dovnitř.

Nám pán nerudně sdělí, že ten papírek, co nám dali, není vstupenka, ale jen poukaz na vstupenku a musíme se vrátit a vystát si frontu se všemi ostatními u normální pokladny, kde nám (SNAD) ten bezcenný cár papíru vymění za vstupenku. Opouštíme tedy s kroucením hlavy Lenku a jdeme se jako idiotky postavit do normální fronty, kde navíc zjistíme, že normální lístek do Pompejí na místě stojí 18 euro, zatímco my v aplikaci zaplatily 2,5× tolik. Ke slibovanému přeskočení fronty tedy nedojde ani náhodou. Přeskočit může leda tak nám, vzteky. Ale kdo by si kazil den… jsme přece v oblíbené Itálii. Vystojíme tedy frontu, zatímco Lenka již obdivuje krásy památek. A nakonec se dočkáme i skutečného lístku a i my vstupujeme dovnitř. No uff. Get Your Guide bychom obě se Stáňou nejraději hned odinstalovaly, ale to bohužel nejde, protože hádejte…. I zítřejší výlet po Amalfi pobřeží, jsme si dle Lenky koupily tam. Uáááá.

Není čas ztrácet čas, co jsou malé problémy proti věčnosti, že jo? Takže jsme uvnitř a nálada se lepší, protože Pompeje jsou tedy naprosto úchvatné, jak doufám uvidíte na mých fotkách. Město po výbuchu Vesuvu, zavalené lávou a popelem v roce 79 našeho letopočtu, které archeologové objevili až v 17. století a pak precizně odkryli jeho zbytky, vám vezme dech. Erupce trvala tři dny a vrstva zaschlé lávy, sutin a prachu sahala do výšky 6 metrů. V Pompejích se nacházejí i „zkamenělá“ těla obalená v lávě, s nataženýma rukama, nebo ležící obličeji k zemi, protože tehdy se odhaduje, že zde zahynulo kolem 1500 - 3000 lidí, kteří jsou tu nedobrovolně pohřbeni.

Před 2000 lety tu existovala vyspělá civilizace s chrámy, mozaikami, malbami, zahradami, pouličními obchody, pekárnami, obří tělocvičnou, bazény, bazilikami, lázněmi, nemocnicí, nádhernými i obyčejnými domy. A taky s velkým a malým amfiteátrem, připomínajícím římské Koloseum. Do většího amfiteátru se dle historiků vešlo až 15-20 000 lidí, čili v podstatě celé město. Pompeje jsou neuvěřitelně nádherné a také rozsáhle, můžete zde klidně strávit až 8 hodin a pořád nestihnete projít vše. To jsem samozřejmě předem věděla a s těmi dvěma nadšenými chodkyněmi mě to trochu děsilo. Ale naštěstí i ony se po 3 hodinách chození unavily a dostaly hlad na oběd, takže jsme prošly hlavní tahy, prohlédly amfiteátry a zahrady, všude kvetly vlčí máky, což nádherně podtrhovalo atmosféru a barvy a vzdálené detaily a postranní zákoutí jsme si nechaly… no… asi do příštího života.

I když jsme teprve v půlce dne, vyprávění zde ukončím, aby se to dalo učíst .

Všechny díly najdete ZDE