Článek
Když se řekne Marseille, většina lidí si představí starý přístav, pevnost Château d'If nebo vůni rybí polévky bouillabaisse. Jen pár kroků od turistických tras se ale odehrál příběh, který připomíná film. Jeho hlavním hrdinou byl československý konzul Vladimír Vochoč.
Narodil se roku 1894 a původně vystudoval práva. V roce 1938 byl jmenován československým konzulem v Marseille. Jen o několik měsíců později však nacistické Německo obsadilo Československo a většina našich zastupitelských úřadů přestala existovat. Vochoč se ale odmítl podřídit. Konzulát udržel v polooficiálním provozu i po zániku republiky a začal pomáhat lidem, kteří utíkali před nacisty.
Kancelář, která zachraňovala životy
Po pádu Francie v roce 1940 se Marseille stala jedním z posledních míst, odkud bylo možné uprchnout do zámoří. Město zaplavily tisíce uprchlíků – Židé, političtí odpůrci nacismu, umělci i intelektuálové.
Vochoč využil své právnické znalosti i diplomatického postavení. Vydával československé pasy a cestovní dokumenty, často i lidem, kteří československými občany vůbec nebyli. Dokumenty jim umožnily získat víza a odjet přes Španělsko a Portugalsko do Spojených států, Mexika nebo dalších bezpečných zemí. Přitom dobře věděl, že pokud bude odhalen, čeká ho vězení nebo mnohem horší osud.
Pamětní deska v Marseille
Spojenectví s Varianem Fryem
Nejslavnější kapitolou jeho života je spolupráce s americkým novinářem Varianem Fryem, který v Marseille organizoval jednu z největších záchranných akcí druhé světové války.
Fry vyhledával ohrožené lidi a sháněl jim možnost útěku. Vochoč jim zajišťoval potřebné doklady. Díky této spolupráci se podařilo zachránit více než 2 000 lidí. Mezi nimi byli například spisovatelé Heinrich Mann, Lion Feuchtwanger, Franz Werfel, jeho žena Alma Mahler-Werfelová, český výtvarník Adolf Hoffmeister a řada dalších významných osobností evropské kultury.
Útěk před gestapem
Nacisté o jeho činnosti věděli. V roce 1941 byl na jejich nátlak zatčen francouzskými úřady a internován. Podařilo se mu však uprchnout přes Portugalsko do Londýna, kde pokračoval ve službě československé exilové vládě. Později se jako právní expert účastnil také zakládající konference Organizace spojených národů v San Francisku.
Smutný návrat domů
Paradoxně největší příkoří ho nečekalo za války, ale po ní. Po komunistickém převratu v roce 1948 se stal nepohodlným. V roce 1953 byl ve vykonstruovaném procesu odsouzen za údajnou velezradu na 13 let vězení a přišel o majetek. Z vězení se dostal až díky amnestii v roce 1960. Zemřel roku 1985 téměř zapomenutý.
Spravedlivý mezi národy
Spravedlnosti se dočkal až dlouho po smrti. V roce 2016 mu izraelský památník Yad Vashem udělil titul Spravedlivý mezi národy, jedno z nejvyšších ocenění pro lidi, kteří během holokaustu zachraňovali Židy. O osm let později, v lednu 2024, byla na náměstí Place Varian Fry v Marseille odhalena jeho pamětní deska. Stojí symbolicky vedle připomínky samotného Variana Frye – dvou mužů, kteří společně zachránili tisíce lidských životů. 1. ledna 2026 byla napravena i domácí ostuda a jeho plastiku odhalili i v rodných Třebechovicích pod Orebem. Zde je i pohřben.
Zdroje:
https://mzv.gov.cz/jnp/cz/o_ministerstvu/struktura/utvary/specializovany_archiv_mzv/kdo_byl_kdo/vochoc_vladimir.mobi
https://mzv.gov.cz/jnp/cz/udalosti_a_media/tiskove_zpravy/uplynulo_40_let_od_smrti_ceskoslovenskeh.mobi
Adam HÁJEK, JUDr. Vladimír Vochoč. Československý konzul v Marseille 1938–1941, diplomová práce na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy.
Jindřich DEJMEK, Diplomacie Československa, Díl II. Biografický slovník československých diplomatů (1918-1992). Praha 2013, s. 258
