Článek
Článek „Český Schindler“ Terezy Meravé mne překvapil svým tématem i obsahem – hodnotným zvlášť pro mne osobně. O Vladimíru Vochočovi jsem doteď nic nevěděl, ani jméno Varian Fry mi nic neříkalo – a to je veliká škoda, protože takoví lidé mne zajímají a nechci, aby byli zapomenuti.
Jako člověku, kterého baví a živí počítače, se okamžitě vybavil příběh Antonína Svobody, vynálezce prvních meziválečných elektronických protiletadlových zaměřovačů a po válce našich prvních počítačů. Svoboda se svou rodinou a s kolegou Vandem totiž po pádu Francie v roce 1940 emigrovali přes Marseille do USA – je tedy dost pravděpodobné, že také využili Vochočových služeb. Svoboda v USA pokračoval ve vývoji zaměřovačů pro námořnictvo a byl za to vyznamenán.
Po válce s kolegy zkonstruovali počítače SAPO a EPOS a k tomu účelu založili v Praze VÚMS (Výzkumný ústav matematických strojů). Pak se ovšem Svoboda se svojí americkou minulostí a kontakty znelíbil kádrovákům z vyšších míst, takže jednou ráno, když přišel do své ředitelny, na jeho židli u jeho stolu seděl nový soudruh ředitel a Svobodu poslal, ať si najde nějaký jiný stůl a židli někde vedle, že ředitele už dál dělat nebude. VÚMS se pak stal z ústavu Akademie věd vývojovým pracovištěm podniku Aritma a Antonín Svoboda začal uvažovat o další emigraci.
V roce 1964 se spolu s kolegou a přítelem Jiřím Klírem dostal na dovolenou do Jugoslávie, odkud přes hory ilegálně přešli hranice asi do Rakouska (slyšel jsem ale i verzi o Itálii, jestli si správně vzpomínám). Přihlásili se na policii, že chtějí emigrovat do USA a pobavení policisté jim vysvětlili, že nejdřív musí pobýt v utečeneckém táboře, kde sice mohou o emigraci do USA zažádat, ale šanci na úspěch že skoro jistě nemají. Na to Svoboda opáčil, ať ho co nejdříve dovezou na velvyslanectví USA, že si potřebuje promluvit s velvyslancem - což muže rakouského zákona pobavilo ještě více. Ale když Svoboda na svém požadavku trval, vyhověli mu a zavezli jej před bránu ambasády USA, kde pověstný mariňák střežil vchod a tvářil se komisně, nekompromisně a velmi nepřístupně. To však Svobodu neodradilo: sáhl do kapsy, přistoupil k mariňákovi, ukázal mu svůj Naval Ordnance Development Award z války a perfektní americkou angličtinou ho zdvořile požádal, ať ho ohlásí u pana velvyslance. Když mariňák uviděl medaili, jeho tvář se rozzářila a vypravil ze sebe obligátní: „Welcome home!“ …a dál už šlo všechno jako po másle. I rakouským mužům zákona se ulevilo a nakonec i Georgovi Klirovi, který medaile nemaje byl dopraven do USA jako Svobodovo spoluzavazadlo - ale ani ten se v nové vlasti neztratil. Nejprve vyučoval computer science na Fairleigh Dickinson University a spolu se Svobodou také na University of California, Los Angeles. V roce 1969 se stal profesorem na Binghamton University, kde vyučoval systems science.
Svoboda se stal profesorem na University of California, Los Angeles a George Klir ve skutečnosti necestoval jako spoluzavazadlo, nýbrž v roce 1964 získal ve VÚMS doktorát a byl vyslán na dvouletý vědecký pobyt na Univerzitu v Bagdádu, odkud v roce 1966 emigroval do USA, kde se okamžitě velmi dobře uplatnil.
Nějak takhle to mohlo být, ale jestli je to všechno pravda, to si zdaleka nejsem jist. Takové a podobné historky se občas probíraly tak asi po třetím a každém dalším pivu s kumpány z VÚMSu u Černého vola na Hradčanech (Velkopopovický kozel 10) nebo U zlatého tygra (Prazdroj 12) v Husově ulici v Praze.
Věrohodné zdroje (a tam další odkazy):
Wikipedie: Antonín Svoboda, dostupné z https://cs.wikipedia.org/wiki/Anton%C3%ADn_Svoboda
Wikipedie: George Klir, dostupné z https://cs.wikipedia.org/wiki/George_Klir
Meravá, Tereza: Český Schindler z Marseille: muže, který razítkem zachraňoval životy, doma zavřeli, dostupné z https://medium.seznam.cz/clanek/tereza-cesky-schindler-z-marseille-muze-ktery-razitkem-zachranoval-zivoty-doma-zavreli-299921
