Článek
Jenže přišla pandemie a vedení oznámilo restrukturalizaci. Z původních dvaceti lidí zůstalo jen pět. Jana mezi nimi nebyla.
Ocitla se doma s výpovědí v ruce, dvěma dětmi na distanční výuce a zůstatkem 3 248 Kč na účtu. Nárok na podporu v nezaměstnanosti sice měla, ale výplata od úřadu práce měla dorazit až za měsíc. „V tu chvíli jsem cítila, že mi pod nohama mizí pevná zem,“ vzpomíná.
První týdny byly nejhorší. Snažila se najít novou práci, ale nabídky byly skromné a konkurence obrovská. Přesto se rozhodla využít čas k přemýšlení. Vždycky ji lákala práce na volné noze. Začala si pročítat články o podnikání, online kurzy, rozesílala životopisy, ale zároveň si založila profil na portálu pro freelancery.
Za měsíc měla první drobnou zakázku – zpracování účetnictví pro živnostníka. Zaplatil jí 1 500 Kč. Možná to nebylo moc, ale znamenalo to víc než jen peníze. Sebedůvěru.
Dnes má Jana několik klientů a i když její příjem kolísá, je spokojenější než kdy dřív. „Největší lekcí bylo, že i pád může být začátkem něčeho lepšího. Ale bez té hrůzy a nejistoty bych to možná nikdy nezkusila,“ říká.
Její příběh je připomínkou, že i když přijdeme o jistoty, neztrácíme tím nutně budoucnost. Někdy právě z nejistoty vznikne nová síla a nová cesta.
