Článek
Sebesabotáž: když je úspěch děsivější než selhání
Sebesabotáž je nevědomé chování, které nám brání dosáhnout toho, co si přejeme. Může se projevovat různě – odkládáním důležitých kroků, podceňováním vlastních schopností, přehnanou sebekritikou, až po záměrné vyvolání konfliktu v rozhodující chvíli. Často se nejedná o nedostatek kompetence, ale o hluboký vnitřní strach.
Odkud se bere strach z úspěchu?
Za sebesabotáží často stojí vnitřní přesvědčení zakořeněné v dětství nebo minulých zkušenostech:
- „Nezasloužím si to.“ Úspěch je vnímán jako něco, co je určeno jen "výjimečným".
- „Když uspěju, ztratím přijetí.“ Lidé se bojí, že úspěch je oddělí od ostatních – rodiny, přátel, partnera.
- „Úspěch znamená tlak.“ Čím víc se daří, tím víc se očekává. A to může být paralyzující.
Jak se sebesabotáž projevuje v praxi
- Odkládání (prokrastinace): Vědomě víme, že máme něco udělat, ale podvědomě to blokujeme.
- Perfekcionismus: Raději věc nedokončíme, než abychom ji odevzdali "nedokonalou".
- Vnitřní kritik: Neustále si říkáme, že nejsme dost dobří, a raději zůstaneme ve známé zóně.
- Vyhýbání se odpovědnosti: Odmítáme nabídky nebo příležitosti, které by nás mohly posunout dál.
Jak začít měnit vnitřní nastavení
- Zvědomění: Všimněte si, kdy se sabotujete – jaké jsou spouštěče, jak se cítíte a co děláte.
- Práce s vnitřním dialogem: Naučte se rozeznat hlas vnitřního kritika a nahradit ho podporujícím hlasem.
- Malé kroky: Nedávejte si obrovské cíle hned – raději postupujte po malých, zvládnutelných krocích.
- Podpora: Mluvte s lidmi, kterým důvěřujete. Terapie, koučink nebo skupiny sdílení mohou být zásadní.
Úspěch není nebezpečný – je to růst
Sebesabotáž není slabost. Je to obranný mechanismus, který kdysi možná dával smysl. Ale dnes už nás nemusí chránit – naopak, může nás brzdit. Změnit své vnitřní nastavení je možné. Vyžaduje to čas, trpělivost a ochotu postavit se vlastním vzorcům.
Protože když přestaneme stát sami sobě v cestě, může se konečně stát to, po čem opravdu toužíme.
