Článek
„… má zmáčenou nektarem, a zatímco kloužu prsty mezi vlhkými záhyby, druhou rukou chytím Liz za vlasy a nakloním jí hlavu, abych ji mohl políbit a pářit se s jejím jazykem.“
Liz se život obrátil naruby v den, kdy jí z bytu unesli zelení mužíčkové a unesli ji do vesmíru. Po ztroskotání je s celou skupinou dalších mladých holek de facto unesou pro změnu šedí a modří mimozemšťani, co mají přes dva metry a jsou neuvěřitelně sexy. Jeden z nich, Raakosh, se rozhodne, že už nechce být mimozemským panicem. Ten přerostlej vazoun Liz unese do vzdálené jeskyně a nehodlá ji vrátit, dokud nebude obtěžkána jeho dítětem a nebudou skutečně spáření. Liz se však velmi brzy stává tou nejotravnější osinou v pozadí na celé zamrzlé a nehostinné planetě. Chudák Raakosh netuší, že unesl tu nejpaličatější kozu ze stáda.
Liz není žádná ukňouraná barbína, naopak je věčně dravá, naštvaná a s lukem to umí stejně dobře jako s hbitým jazykem. Ze začátku se ti dva neustále dohadují, jenže pak se jejich symbionti rozhodnou spářit. A tak netrvá dlouho, než Liz začne vybuchovat jako rachejtle na Silvestra při každém doteku Rakooshe, který je hebký jako semiš. Symbiont jim během toho oběma bečí v hrudi jak nějaká pernatá šelma.
„Ze syrového masa a barbarského únosce by mi neměly vlhnout intimní partie, ale očividně si nemůžu pomoct.“
Rakoosh Liz chrání, dokonce i před ní samotnou, postupně vedle ní měkne a z bad boye se stává ňuňu mimozemský podpantoflák. Hlavní gró knihy je společné stopování kořisti, přespávání v jeskyních a hrátky pod kožešinami za dlouhých chladných večerů. Liz je neustále tak vzrušená, že vlhne dokonce i z představy, jak mu důkladně líže obočí.
„Po celou dobu mě umíněně a vášnivě chlemtá. Kroutí se mi prsty u nohou a z hrdla se derou výkřiky, když do mě jeho hrbolatý a tlustý jazyk hluboko proniká.“
Druhý díl byl asi lepší než první. Odpadla nudná cesta lodí a ztroskotání. Naopak se vše zaměřuje na ty dva. Příběh je svižný, vtipný, bizarní a částečně i směšný. Celá kniha se točí jen kolem – chci tě, emzáku, nebo nenávidím tě, ty emzácká příšero! Stockholmský syndrom jako vyšitý. Ale i tak mě to bavilo. S čím jsem měla asi největší problém, tak s tím, že autorka upozadila celý cizí svět a vlastně jsem měla pocit, že jde o skupinku pralidí někde v jeskyni, co si krátí dlouhé chladné večery prozkoumáváním vlastních i cizích těl. Zkrátka nestačí přidat rohy, ocas a úd s výčnělky, aby byl příběh uvěřitelný. Hodnotím 3,5/5 a tuhle bizzaro romanci si určitě přečtěte.
„Když se vrátí zvenku a ruce jí voní tou její sladkou vůní, musím pevně zavírat oči a připomínat si, že svou pozemšťanku si získám sebeovládáním, nikoli hrubou silou.“
A já tomuto subžánru říkám ano! A těším se, že se brzy dočkáme více sci-fi/bizzaro erotických knih, kde autoři spojí vymyšlené světy a to, co čtenářky často na knihách mají nejradši…
