Článek
Musím přiznat, že toto zjištění byl pro mě šok. O této skutečnosti jsem se poprvé dozvěděla na profilu mé kamarádky, která sdílela prohlášení nakladatelství Triton, že prověřuje minulost jedné z jejich ilustrátorek, v jehož prohlášení byla i věta, že: „Věříme, že každý člověk má právo na nápravu a nový začátek,“ jež pobouřila spoustu lidí, a možná právě na základě této vlny reakcí s ní nakladatelství s okamžitou platností ukončilo spolupráci.
Co se stalo
Někdy se člověk zničehonic dozví něco, co mu zpětně změní pohled na věc, kterou ještě před chvílí považoval za běžnou součást svého života. Třeba na obyčejnou dětskou knížku. Spolu s dětmi ji otevírá, prohlíží si obrázky, povídá si s nimi o nich, usmívá se nad roztomilými postavičkami a vůbec ho nenapadne, že za nimi může stát někdo, jehož vlastní minulost připomíná horor než pohádku.
Přesně takové poznání nyní přinesla informace o ilustrátorce Sofie Helfert pravým jménem Haně Bašové, která byla jedním ze zločinných aktérů v kuřimské kauze. Případ se týkal brutálního týrání dvou malých chlapců. Bašová byla v roce 2009 odsouzena k sedmi letům vězení za týrání svěřené osoby a zbavení osobní svobody. Součástí rozsudku byl také desetiletý zákaz práce s dětmi. Po změně jména používala také jméno Hana Bergmannová.
A tato žena několik let ilustrovala dětské knihy.
Na tuto skutečnost upozornil 10. listopadu 2026 religionista Jakub Jahl na svém profilu na síti X a vydal k tomu i video na YouTube pod názvem: KUŘIMSKÁ SEKTA 16: Hana Bašová a Michal Říha vydávají pohádky pod jménem SOFIE HELFERT. Vypátral, že Hana Bašová si změnila jméno a pracuje pod pseudonymem Sofie Helfert jako dětská ilustrátorka. Ilustrovala zejména pro nakladatelství Triton, a to od roku 2018. To sdělilo, že o její minulosti nevědělo a spolupráci s ní ukončilo. Od spolupráce se distancovala i Městská knihovna a infocentrum Smržovka a Dům dětí a mládeže Vikýř.
KUŘIMSKÁ KAUZA: Tipli byste si, kde dnes působí Hana Bašová? Ano, ta paní, co týrala Barboru i dva malé chlapce, krmila je zvratky a výkaly a pálila je cigaretami? ILUSTRUJE DĚTSKÉ POHÁDKY V NAKLADATELSTVÍ TRITON. Přejmenovala se na Hanu Bergmannovou a vystupuje jako Sofie… pic.twitter.com/tzu6rw41Wu
— Jakubjahl (@jakubjahl) November 10, 2026
Jak je vůbec možné, že se něco takového zjistí až po tolika letech? I když u nás to není nic neobvyklého. Lidé zapomínají, nepamatují si tváře, nezajímají se dál o případy, které proběhly. Přečtou si o nich, když jsou aktuální, rozčílí se, odsoudí dotyčné, ale pak to pustí z hlavy. A pokud se o tom nepíše, jako by to nebylo. A čte zase o jiných případech. Tak proto k tomu došlo.
Co nyní s knihami?
Můžeme dětem předkládat obrázky, které vytvořil člověk odsouzený za týrání dětí? Já osobně bych s tím měla problém. A co nakladatelství, mají je stáhnout z prodeje? Knihovny vyřadit ze svých fondů? A co rodiče, kteří je mají doma? Vyhodí je nyní do kontejneru, nebo je budou dál číst svým dětem?
Dle webového portálu DatabazeKnih.cz ilustrovala již 35 knih pro děti a vytvořila Karty ctností, což jsou ilustrované edukační karty sloužící jako vzdělávací a rozvojová pomůcka pro děti, která jim má hravou formou pomáhat chápat základní morální hodnoty, rozvíjet jejich charakter a schopnost rozhodovat se v životních situacích. Až se chce říci: Jak sarkastické!
Přitom takové krásné obrázky, na mě působí pozitivně, vesele, mile, vyzařují krásno, ale ve skutečnosti se v nich skrývá zlo. Je to taková zvláštní symbolika. Dětské knihy jsou součástí světa, ve kterém se děti učí rozpoznávat dobro a zlo, důvěřovat dospělým a vnímat bezpečí. Jejich ilustrace mají probouzet fantazii, laskavost a radost. Což se vlastně děje i v případě těchto ilustrací, když nevědí, co jejich autor v minulosti udělal a právě dětem. Ale my dospělí to víme.
Ale už se stalo. A co teď? Samozřejmě nejlépe by bylo, kdyby k takovým situacím vůbec nedocházelo. Zmíněné nakladatelství však tvrdí, že při navázání spolupráce s ilustrátorkou o její minulosti nevědělo. Tím se ale otevírá téma odpovědnosti za lidi, jejichž jména a tvorbu vydavatel spojuje se svou značkou. Měl by prověřovat minulost každého ilustrátora? A pokud ano, kam až takové prověřování může sahat? Bohužel, nemáme na toto zákon. Jako na spoustu jiných věcí. Dětský certifikát u nás začne platit až od roku 2027 s účinností od 1. ledna. Po tom všem, co se u nás za desítky let stalo, týrání, zneužívání dětí, jejich usmrcení je to tedy ostudné!
Pod vyjádřením nakladatelství Triton se objevily i názory, že by se knihy, které Sofie Helfert ilustrovala měly stáhnout z prodeje, anebo vydat s novými ilustracemi. Na to reagovaly i dvě paní, které do tohoto výrobního procesu vidí a poskytly své pohledy:
Například překladatelka, která spolupracovala i s nakladatelstvím Triton:
Jsem překladatelka, dělám to dvacet let, spolupracovala jsem se spoustou nakladatelství včetně Tritonu. Autoři, překladatelé nebo ilustrátoři nejsou zaměstnanci, ale externisté, kteří pracují na licenční smlouvu (vytvoříme dílo a nakladatelství prodáme licenci). Nikdo po mně nikdy nechtěl trestní rejstřík, ani si mě nijak nelustroval. Není na to potřeba ani živnost. Pokud si tyranka změnila jméno, nakladatelství ji nemohlo nijak odhalit, ani pokud si ji vygooglovali. Požadovat stažení knih z prodeje nebo jejich vydání s novými ilustracemi je ekonomický nesmysl. Potrestali by se tím lidé, kteří za nic nemohou. Ukončit s tyrankou spolupráci je v podstatě to jediné, co může Triton udělat.
A pak ilustrátorka, která s nakladatelstvím Triton dlouhodobě spolupracuje:
To, co navrhujete je pro nakladatelství likvidační. Sama píšu, kreslím a vydávám na vlastní pěst svoje knihy, taky dětské, takže barevné tisky, všechno… Normální smrtelník si nedovede představit, jak obrovské sumy to jsou. Jen malonáklad obyčejné dětské knihy, která nemá moc listů vyjde okolo 100 000. Složitější knihy, např. interaktivní cca 250 tisíc a opět teda počítám jen malonáklad. A to je čistě tisk, tohle nakladatelství by platilo ještě sazbu (grafika) plus jiného ilustrátora atd. V databázi knih jsem napočítala od autorky 35 knih. Pokud by znovu vydání jedné z nich vyšlo na 150 000 (počítám i s prací grafika a ilustrátora a formou malonákladu), tak se to vyšplhá na 5 250 000. Takovéhle prachy má maximálně tak Dobrovský apod., ale malé nakladatelství těžko.
Některé knihovny se rozhodly, že knihy s ilustracemi Sofie Helfert už půjčovat nebudou. Městská knihovna ve Smržovce oznámila jejich stažení z fondu a také ukončení meziknihovní výpůjční služby. S tím se však objevují nařčení o cenzuře. Ale jak uvedla vedoucí MKI Smržovka Karolína Peroutková, je pro ni menší zlo být obviněna z cenzury než vědomě distribuovat mezi jejich děti dílo autorky, která by z morálního hlediska tvorbu pro děti vykonávat neměla. Je to její rozhodnutí, za které hodlá nést plnou odpovědnost.
V tomto případě ovšem narážím na jakousi hranu, co ještě jsem ochotna akceptovat a co už nikoli. Paní se vědomě věnuje dětské tvorbě. Každý autor přináší svým čtenářům kousek sebe, myšlenky, nápady, názory, někdy poselství nebo morální aspekty, ať je to slovy nebo obrázky. Rozhodnutí autorky věnovat se právě dětské tvorbě považuji za nepřijatelné a přiznávám, že i trochu podezřelé. Ačkoli jsem si vědoma toho, že za své činy již potrestána byla, nesouhlasím s tím, aby byla její tvorba dál distribuována a předkládána našim dětem.
Je tedy vůbec možné oddělit kvalitu díla od charakteru jeho tvůrce? Já osobně to tedy nedokážu. Tedy v tomto a podobných případech a naprosto se ztotožňuji s názorem paní Peroutkové.
Někdo může namítat, a že namítá třeba v případě Lewise Carrolla, že umění má dlouhou historii plnou kontroverzních osobností. Máme tedy přestat číst jejich díla? Přestat poslouchat jejich hudbu? Přestat se dívat na jejich filmy? Tento pohled sahá až do daleké minulosti. Zde ale nejde o dávnou historickou osobnost nebo umělce, jehož problematická pověst se stala součástí kulturních dějin. A dnešní společnost na určité skutky nahlíží úplně jinak, než jak tomu bylo v minulosti. Tady jde o současnou autorku, která se pod jiným jménem po tom, za co byla odsouzena podílela na tvorbě určené dětem.
Její budoucnost
Ozývají se i názory, dokonce i v tomto případě, že člověk má právo na nový život. Trest si odpykala a že společnost by neměla automaticky odsuzovat každého, kdo se po výkonu trestu pokouší vrátit do běžného života a hlavně pracovat. Ale platí právo na nový začátek bez jakýchkoliv dalších otázek i tehdy, když někdo svou tvorbou vstupuje právě do světa dětí? Lidé podotýkají i to, že teď ztratila práci a kdo ji bude živit – my všichni z našich daní. A co je tedy lepší. Za mě by ale neměla dělat nic, co se jakýmkoliv způsobem týká dětí.
Velmi temné a těžké téma, jak se na to díváte vy?
Zdroje:
https://www.seznamzpravy.cz/clanek/domaci-zivot-v-cesku-mucila-chlapce-ted-ilustruje-knihy-pro-deti-nakladatelstvi-s-ni-konci-320368
https://brnensky.denik.cz/zpravy-region/kurimska-kauza-basova-hana-odsouzena-anicka-skrla-mravenci-ilustratorka-detske-knihy/
https://www.facebook.com/tridistri.cz
https://www.facebook.com/knihovnasmrzovka






