Článek
Myslela jsem si, že svůj život mám pevně srovnaný. Tři děti, manžel, práce, domácnost – rutina, kterou jsem zvládala s určitou hrdostí. Byla jsem „tou mámou“, která umí všechno – připravit snídani, vyřešit hádky mezi dětmi, obstarat domácnost a přitom neztratit ani část sebe.
A pak se něco změnilo. Nejdřív to byly drobné, téměř nepostřehnutelné věci. Všimla jsem si, že se dívám na kamarádky jinak. Nejen jako na přátele, ale s jakousi tichou zvědavostí. S něčím, co jsem neuměla pojmenovat.
První náznaky
Bylo to během jednoho sobotního odpoledne, když jsme se sešly u kávy s mou nejbližší kamarádkou. Seděly jsme naproti sobě, smály se, povídaly o dětech a práci a já si uvědomila, že mi srdce bije rychleji, než by mělo.
Podívala jsem se na její ruku, když ji položila na stůl a cítila jsem podivný pocit tepla. Hned jsem to smetla ze stolu s tím, že jsou to jen poblázněné hormony a nic to neznamená. Ale pak přišla další situace, která mě vytrhla z mého klidného světa.
Večer v baru
Byla jsem na firemní party. Přátelské setkání, hodně zábavy, trocha alkoholu – nic víc. Najednou se u mě zastavila kolegyně kamarádka, o které jsem si myslela, že ji dobře znám. Byla opilá, upřímná, rozesmátá. Stály jsme vedle sebe u baru a já ucítila její ruku na své paži. S tím přišlo i příjemné mrazení.
Když jsem pak šla na záchod, šla za mnou a bez varování mě opřela o zeď a začala líbat. Srdce mi málem vyskočilo z hrudi, dech se zrychlil. Než jsem stihla jakkoliv reagovat, rozesmátá zmizela v kabince. Stála jsem chvíli úplně zmatená. „Co to bylo??“
Celý večer jsem pak nemohla přestat myslet na ten polibek. Na tu lehkost, na ten okamžik, kdy jsem cítila něco, co jsem nikdy necítila k muži, kterého miluji.
Vnitřní zmatek
Doma jsem se cítila provinile. Když jsem koukala na manžela, chtěla jsem mu říct všechno a zároveň neměla sílu otevřít ústa. Co jsem to vůbec začala cítit? Kde jsem se takhle ztratila?
Dny plynuly. Při každém setkání s touto kamarádkou jsem cítila stejné napětí. Když se na mě usmála, srdce mi poskočilo. Nešlo jen o fyzickou přitažlivost – bylo to něco hlubšího, tajemného.
Začala jsem číst články a blogy o sexualitě a přitažlivosti. Snažila jsem se tomu porozumět. Někdy jsem měla pocit, že ztrácím kontrolu nad vlastním životem, ale zároveň jsem cítila vzrušení z objevování něčeho nového.
Tajné myšlenky a malé odvahy
Rozhodla jsem se to více prozkoumat. Začala jsem s drobnými gesty. Dlouhé pohledy, doteky při pozdravu, neškodné komentáře, které měly dvojí význam. Každý takový moment byl adrenalinový, jako bych se vracela do mládí, kdy se všechno zdálo být možné.
Vzpomínám si na jednu chvíli, kdy jsme se sešly s kamarádkami na večeři. Seděla jsem naproti té, která mě políbila a každé její gesto rozechvívalo moje tělo. Večer skončil normálně a já odcházela smutná, že se mezi námi již nic neodehrálo.
Přijímání sama sebe
Přiznat si, že se mi líbí ženy nebylo snadné. Byla jsem matka, manželka. Žena, která si myslela, že život plyne lineárně. Teď jsem stála na rozcestí. Mohla jsem popírat své pocity a pokračovat v rutinním životě, nebo je přijmout a podívat se, kam mě dovedou.
Rozhodla jsem se být upřímná sama k sobě. Začala jsem zkoumat své touhy, zapisovat si své pocity, analyzovat sny. Pochopila jsem, že přitažlivost k ženám není chyba, není to hřích. Nic, co by mě mělo definovat negativně. Jsem to zkrátka já.
Otevřená budoucnost
Se svými pocity pracuji a dnes už se jich nebojím. S kamarádkou jsme si to vyjasnily. Prý byla tenkrát jen opilá a nemám za tím hledat nic víc. Mně to ale otevřelo novou část mě.
Někdy se směju nad tím, jak moc mě jeden opilý polibek dokázal vystřelit z rutiny a dal mi o sobě zjistit netušené části.
Svůj rodinný život a manžela jsem se rozhodla neopustit, ale nepopírám, že občas sem tam nějaká ta pusa se stejným pohlavím nepadne.
