Článek
Seděl jsem v prázdném bytě. Jen gauč, pár krabic a ticho, které řezalo uši. Ještě pár chvil zpět jsem měl rodinu, dům na hypotéku a pocit, že můj život má řád. Teď jsem měl jen soudní papíry, dluhy a vidinu toho, že svoje děti skoro neuvidím. Rozvod mě stál všechno.
A přesto, nebo možná právě proto, jsem se stal lepším tátou.
Jak jsme se dostali do slepé uličky
S bývalou ženou jsme spolu byli třináct let. Byly časy, kdy jsme se smáli u vína do noci a snili o společné budoucnosti. Jenže s rodinným životem přišla rutina – práce, děti, řešení rozpočtu. Zamilovanost se pomalu rozplývala a zůstávaly jen spory: Kdo platí účty? Kdo má víc volného času? Kdo dělá víc pro rodinu? Kdo se více věnuje dětem?
Přestal jsem naslouchat. Ona přestala věřit, že se něco změní. A pak přišla ta věta. Věta, která mi ještě dlouho zněla v uších: „Já už s tebou nemůžu být.“
Pád na dno
Rozvod je slovo, které zní jako konec. A ono to opravdu konec je – konec jedné etapy. Ale taky začátek nové. Jenže já tehdy viděl jen trosky.
Najednou jsem byl muž bez rodiny, s prázdnou ledničkou a obálkami od právníků. Nejhorší ale nebyly peníze, ani samota. Nejhorší bylo, když jsem musel zabalit tašky a dát dětem pusu s vědomím, že je nemohu vidět každý den. Ten pocit prázdnoty se nedá popsat.
Nečekaný zlom
O jednom víkendu, když u mě kluci spali, jsem jim chtěl vynahradit, že nemáme velký dům. Vzal jsem je na hřiště, pak na pizzu, večer jsme si pustili film a spali na matracích v obýváku. A tehdy jsem viděl, jak jsou šťastní.
Ne proto, že bych jim koupil drahou hračku. Ale proto, že jsem tam celou dobu byl. Byl a neřešil nic jiného, celou tu dobu jsem u nich byl plně přítomen.
Došlo mi, že dřív, když jsme žili všichni spolu, jsem často utíkal do práce nebo koukal do mobilu. Fyzicky jsem tam byl, ale duchem jsem byl jinde. Vždy jsem tam byl tak na půl. Teď, když jsem měl jen omezený čas, dával jsem jim to nejcennější – svoji pozornost.
Jak se ze mě stal lepší táta
Začal jsem vědomě dělat věci jinak. Ve finále vlastně celkem málo, co vytvořilo hodně:
- Když jsem s dětmi, jsem tam na sto procent. Žádné e-maily, žádné vyřizování. Jen oni.
- Naslouchám jim. Opravdu. Nejen „hm, jasně“, ale ptám se, co cítí, co je těší, co je trápí.
- Učím je, že i když rodina vypadá jinak než dřív, pořád jsme tým. Že láska rodiče se rozvodem neruší.
Pomalu se ze mě stával lepší a lepší táta, kterým jsem chtěl být vždy. Stále se snažím v této roli posouvat a být tu pro ně tak, jak oni mě zrovna potřebují. Paradoxně mi k tomu musel pomoci pád na dno. Pořádný kopanec.
Co mi rozvod vzal, co mi rozvod dal
Ano, rozvod mě stál hodně – jistotu, peníze, sebevědomí. Ale dal mi možnost podívat se pravdě do očí a začít znovu. Naučil mě, že vztah se dá ztratit, ale rodičovství ne.
A když se děti ptají, kdy zas půjdou ke mně, vím, že jsem na správné cestě.
5 tipů, jak ustát rozvod
1. Nesoupeřte s bývalým partnerem – děti potřebují rodiče, kteří spolu dokáží komunikovat, zvláště v této těžké a pro ně zmatené době.
2. Buďte upřímní k sobě, i k nim – nemusíte se tvářit, že to nebolí. Ale děti nesmí být vaše opora – vy jste opora pro ně.
3. Dělejte malé rituály – společné vaření, film, hra. Něco, na co se děti budou těšit, i když spolu nebydlíte.
4. Hledejte podporu – přátelé, terapie, skupiny rozvedených rodičů. Není slabost říct si o pomoc.
5. Myslete na budoucnost, ne na křivdy – minulost nezměníte. Ale to, jaký rodič budete odteď, je jen na vás.
A co vy a váš rozvod? Jak to probíhalo? Podělte se s ostatními v komentářích. Možná tento článek čte někdo, komu vaše zkušenost pomůže.
