Článek
Padesát minut na cestě, jeden přestup na Hlavním nádraží a osmdesát dvě koruny. Takovou nabídku jsem našla v IDOSu, když jsem hledala vlakové spojení z pražských Kolovrat do Horních Počernic. Oba vlaky provozují České dráhy, oba jsou osobní a celou dobu se pohybují po hlavním městě. Pro jistotu jsem pokračovala až do košíku. Žádná první třída ani přikoupené služby. Jedna osoba, druhá třída, tarif „Flexi základní jednosměrná“. Na pokladně ani u průvodčího jsem cenu neověřovala. Částka ale odpovídá základnímu jízdnému ČD za 32 tarifních kilometrů.
Na tutéž cestu stejnými vlaky stačí devadesátiminutová jízdenka Pražské integrované dopravy. Papírová stojí padesát korun, v aplikaci PID Lítačka šestačtyřicet. Rozdíl tedy činí dvaatřicet, případně šestatřicet korun za jedinou cestu. A při příjezdu do Horních Počernic vám navíc podle jízdního řádu zbývá ještě čtyřicet minut platnosti na případné pokračování autobusem, pokud jízdenka začala platit přesně při odjezdu.
Žádný slevový průkaz, žádné body za věrnost ani nákup měsíc předem. Jen jiná jízdenka. A mimochodem, pokud máte platný pražský předplatní kupon na Lítačce, za tuto cestu už nic dalšího neplatíte. Zatímco tohle už řada lidí ví, o dvou různých tarifech takové povědomí není. Občas proto na spolucestující, kteří si chtějí po Praze kupovat zbytečně drahou jízdenku,k nelibosti průvodčích nevydržím nepokřikovat: „Řekněte si o pidovou!“ Zvlášť když jde o návštěvníky z jiného města, kteří zdejší systém neznají. Podle mé zkušenosti jim ji průvodčí většinou sám nenabídne.
Jeden vlak, dva tarify
V tom je celý háček. Ve vlacích zapojených do Pražské integrované dopravy vedle sebe existují jízdní doklady železničního dopravce a jízdenky PID. Cestující tak mohou sedět ve stejném vagonu, vystoupit ve stejné stanici a za cestu zaplatit různou částku. Záleží na tom, podle jakého tarifu si jízdenku pořídili.
Kdo zná vlak především jako prostředek na dovolenou nebo na návštěvu příbuzných, nemusí mít důvod nad tím přemýšlet. Vyhledá spojení, koupí nabízenou jízdenku a nastoupí. Jenže právě při cestování po Praze a jejím okolí se vyplatí před zaplacením podívat také na cenu v PID.
„Pidovou“ jízdenku lze koupit i na pokladně Českých drah nebo u průvodčího v zapojeném vlaku ČD. Řekněte rovnou, že chcete jízdenku v tarifu PID, a uveďte, kam jedete. Nákup až ve vlaku má ovšem jednu praktickou nevýhodu: pokud nastupujete ve stanici s otevřenou pokladnou ČD, může se k ceně připočítat manipulační přirážka. Pohodlnější je vyřešit jízdenku před nástupem.
Praha nekončí na hranici města
Název Pražská integrovaná doprava může být trochu zavádějící. Zdaleka nejde jen o metro, tramvaje a několik autobusů za posledními pražskými domy. V systému najdete také spojení do Berouna, Benešova, Kladna, Mělníka, Nymburka, Kolína, Kutné Hory nebo Rakovníka. Pro výlety i běžné dojíždění je to pořádný kus země.
A dosahuje ještě dál. Od července 2026 se díky propojení se systémem IDESKA rozšířily možnosti cestování na jízdenky PID například až do Tábora a Plané nad Lužnicí. Vždy je ovšem potřeba sledovat konkrétní zapojenou linku a úsek. Samotný název cílového města není zárukou, že tam na PID můžete jet kterýmkoli vlakem.
Rozdíl v ceně nemusí pokaždé dosahovat desítek korun. Na trase z Říčan na pražské hlavní nádraží jsem zjistila základní jízdné ČD za 58 korun. Jízdenka PID pro čtyři pásma stojí 52 korun papírově a 48 korun v aplikaci. Platí hodinu, takže šestadvacetiminutovou jízdu pokryje s rezervou. Při jednotlivé cestě ušetříte šest nebo deset korun. Pokud ale po příjezdu potřebujete ještě pokračovat pražskou MHD, můžete využít zbývající platnost téže jízdenky.
Do aplikace PID Lítačka se proto vyplatí podívat i při cestě za hranice Prahy. Nejjednodušší je vyhledat si celé spojení: nabídne vám jízdenku pro Prahu i potřebná vnější pásma. Pokud už máte pražský předplatní kupon, zkontrolujte, že ho aplikace zohledňuje. Pak doplácíte jen nepokrytou část cesty. Cenu můžete rovnou porovnat s nabídkou železničního dopravce.
Při výběru se nenechte zmást dvěma ceníky. Pro cestování pouze po Praze existují jednotlivé jízdenky na třicet a devadesát minut. V aplikaci stojí 36 a 46 korun, papírově 39 a 50 korun. Při cestách mezi Prahou a regionem se vybírá podle potřebného počtu pásem i časové platnosti. Šedesátiminutová čtyřpásmová jízdenka tak stojí v aplikaci 48 korun, zatímco devadesátiminutová pouze pro Prahu je o dvě koruny levnější.
PID ovšem není automaticky nejlevnější pro každou vzdálenost. Na krátké popojetí mezi sousedními stanicemi může vyjít lépe základní jízdné ČD: například za pět tarifních kilometrů činí 25 korun. Stačí tedy porovnat dvě ceny, které se za stejnou cestou mohou skrývat.
Máte Lítačku? Možná už máte zaplaceno
Pro část Pražanů bude nejzajímavější ještě jiná informace. Pokud mají platný předplatní kupon pro Prahu, mohou ho využít také ve vlacích zapojených do PID při cestování po městě. Další vlakovou jízdenku si v takovém případě kupovat nemusí. Při cestě za Prahu je potřeba pokrýt také příslušná vnější pásma. Rozhoduje samozřejmě platný kupon, nikoli pouhé vlastnictví zelené kartičky.
Tady je ale nutné dodat výjimku. Neplatí, že můžete s Lítačkou nastoupit do jakéhokoli vlaku, který zastaví na dvou pražských nádražích. Jízdné PID se uznává na zapojených linkách S a R v příslušných úsecích a ve druhé vozové třídě. Dálkový vlak může mít dvě pražské zastávky, a přesto součástí systému není. Například EC 117 Silesia zastavuje na hlavním nádraží i v Libni; běžnou jízdenku PID tam ale místo vlakové použít nelze.
A ještě jedna drobnost, která by mohla cestu zbytečně prodražit: SMS jízdenky ve vlacích PID neplatí. Papírovou jízdenku bez vyznačeného začátku platnosti je zpravidla potřeba označit před nástupem. Jízdenka vydaná na pokladně ČD s vyznačeným začátkem platnosti se už neoznačuje. Jízdenku v aplikaci zase aktivujte včas, aby při odjezdu vlaku už platila.
Nejméně práce má nakonec člověk s vyhledáním cesty přímo v aplikaci PID Lítačka. Ta umí při výběru jízdného zohlednit i předplatní kupon, který už máte. Nemusíte tak sami počítat pásma ani platit podruhé za úsek, na který se vaše předplatné vztahuje.
U našeho spojení napříč Prahou stačilo před zaplacením zkontrolovat ještě jednu nabídku. Dva vlaky i přestup zůstaly stejné. Jen za jízdenku bych zaplatila o šestatřicet korun méně.
