Z hotelu rovnou na kapačky: Naše zkušenost s krétskou nemocnicí a reklamací

Kréta je nádherný ostrov, který má co nabídnout, a vím, že se na něj jednou musím vrátit – z té poslední návštěvy jsem totiž kvůli nečekaným okolnostem neměla tolik, kolik bych si přála. Přesto jsme stihli zažít místa, která mi učarovala. Naše dovolená měla ale dvě naprosto odlišné tváře. Tu krásnou, krétskou, a tu odvrácenou, za zdmi nemocnice v Rhetymnu.

Při výběru ubytování hrál roli omezený rozpočet. Hotel jsem navíc nevybírala já osobně. Vzhledem k ceně by nám vůbec nevadilo jednodušší vybavení nebo skromnější strava či horší pláž. To je jasné a samozřejmé, když volíte levný hotel. Očekáváte ale, že pobyt prožijete ve zdraví. Teprve zpětně jsem zjistila, že si klienti na tomto místě pravidelně stěžují na silné střevní potíže, vyžadující lékaře, typicky třetí den jako my. Každý si může veřejně přečíst, třeba tady nebo tady, a na spoustě dalších míst, že naše následná zkušenost bohužel nebyla ojedinělá. Nechci nikoho bezdůvodně „hejtovat“ ani dovozovat neprokázané souvislosti – cestovní kancelář naši reklamaci zamítla s tím, že šlo o náhodnou virózu v oblasti. Těžko říct. To co popíšu dále, jsou čistá fakta, ke kterým mám fotky, zprávy z nemocnice i komunikaci s CK.

První den v hotelu Yiassou Kriti Beach (dříve Kavros Beach) přitom nevypadal zle. Bazén byl moc hezký, pokoj docela ucházející a klimatizace fungovala (byť za příplatek). Wi-Fi sice neběžela ani u recepce, ale prý byl hotel prostě moc plný. První pochybnosti přišly u večeře. Oproti jiným all inclusive, které jsem znala, byla nabídka chudá a z mého pohledu nedobré chuti. Všichni se tlačili v jedné malé místnosti u několika málo opakujících se jídel a najít stůl venku na čerstvém vzduchu byl nadlidský úkol. Vrcholem byla zmrzlina – dva druhy v otevřených boxech položených na ledu mimo dozor personálu, kde se v nich mohl volně „hrabat“ kdokoliv včetně batolat s neumytýma rukama. Dětem jídlo, hlavně maso, nechutnalo, braly si ovoce, zeleninu, zmrzlinu (no bohužel jsem jí nezakázala) a chleba se sýrem. Nejsem vybíravá, ale řešila jsem to stejně.

Pláž u hotelu byla moc hezká, i když trpěla klasickým nešvarem v podobě „ručníkových válek“ o volná lehátka. Kvůli neustálým vlnám a červené vlajce jsme se ale koupali spíše v bazénu. Třetí den jsme vyrazili na výlet k nádhernému sladkovodnímu jezeru Kournas. Pokud na Krétu zavítáte, tohle místo stoprocentně doporučuji. Půjčte si šlapadlo a vydejte se k pravému okraji jezera – v kořenech stromů tam můžete pozorovat úžasné sladkovodní želvičky. Když máte postřeh, uvidíte jejich hlavičky vykukovat přímo z vody.

Zrovna když jsme želvy plni nadšení obdivovali, přišel šok. Dcera začala z ničeho nic prudce obloukem zvracet a kolabovat. Okamžitě jsme vzali taxi na hotel. Večer se stejné příznaky objevily i u syna a bylo jasné, že máme problém. Děti v sobě neudržely ani kapku vody nebo coly, přidaly se vysoké horečky a silný průjem. Přivolaný hotelový lékař sice podal prášek proti zvracení, ten ale vůbec nezabral. Na nic jsme nečekali a nechali zavolat sanitku, děti už byly apatické a dehydratované. V zahraničí už jsme pár nemocnic poznali. Nečekejte tu luxus jako například v Rakousku. Musím ale vyzdvihnout místní lékaře a sestry – byli neuvěřitelně milí, profesionální a empatičtí. Děti vyšetřili a kvůli krevním hodnotám, které jasně ukazovaly na dehydrataci, rozhodli o hospitalizaci.

Pro mě to byla noc hrůzy. Sama jsem strávila hodiny na nepohodlném křesle, navíc mi samotné začínalo být špatně. Automat na kávu nefungoval, k jídlu jsem neměla vůbec nic. Když to viděla sloužící sestřička, přinesla mi aspoň teplý čaj a sušenku. Kapačky naštěstí u obou dětí zabraly rychle a druhý den večer nás propustili zpět do hotelu. Obrovským pozitivním překvapením bylo, že jsme v nemocnici nemuseli platit vůbec nic – stačil nám obyčejný modrý evropský průkaz pojištěnce (EHIC). Tím méně pozitivním zážitkem byla místní nemocniční strava pro děti. Jakýsi podivný šedivý vývar, který byl za patřičného popěvku ihned trefně překřtěn na „vývar z krtka“, včetně přiloženého krtka, jsme si před odchodem raději nevěřícně vyfotili. Nebudu vám ale kazit chuť k jídlu. Celkově ale hodnotím pozitivně – léčba byla rychlá a účinná, personál profesionální, lékaři mluvili dobře anglicky. O všech výsledcích mě hned informovali, i o tom, co dávají dětem do kapaček (léky na zvracení, teplotu a hydrataci).

Po návratu na hotel jsme podali reklamaci a požadovali přestěhování do jiného zařízení. Cestovní kancelář nám sice alternativy nabídla, ale v takové vzdálenosti, že by to děti čerstvě po propuštění z nemocnice fyzicky nezvládly. Navíc bychom si dopravu museli hradit sami. Nezbývalo než zatnout zuby a pobyt nějak doklepat. Zažádali jsme aspoň o důkladný úklid a kompletní výměnu povlečení po nemoci. Po třetí urgenci splněno. Když jsem se snažila dětem a dalšímu ležícímu členu rodiny odnést na pokoj aspoň suchý toast a sušenku, začala na mě v jídelně pokřikovat servírka, že z restaurace se nic vynášet nesmí. V tu chvíli mi už po vší té únavě a stresu ruply nervy a dotyčná dáma si mou odpověď za rámeček rozhodně nedala. Za chování personálu se nám cestovka později omluvila.

Při pohledu kolem sebe nám bylo jasné, že v tom nejsme sami. Viděli jsme další hosty s naprosto stejnými neukočírovatelnými potížemi. Když jsem později ventilovala svou zkušenost na sociálních sítích, začali se mi ozývat úplně cizí lidé, kteří v hotelu zažili totéž, a navrhovali společný právní postup. Přiznám se, že po tom všem už jsem neměla sílu. Celá věc pro nás tehdy skončila zamítnutou reklamací ze strany CK, kdy prý nebyla prokázána souvislost špatné hygieny okolo stravy a potíží hostů a formální odpovědí od České obchodní inspekce, že bychom se museli soudit.

Nechci ale, aby tento text vyzněl čistě negativně. Kréta je úchvatná. Když se děti oklepaly, zničila nám tato nepříjemnost naštěstí „jen“ dva a půl dne dovolené a my mohli vyrazit objevovat dál, i když už se stravou výhradně z místního supermarketu. Navštívili jsme nádherné historické město Chania, jedou tam autobusy, spolehlivě a přesně. Ty úzké dlážděné uličky lemované domy s benátskými balkony, malé obchůdky a taverny vonící čerstvými rybami mají neopakovatelnou atmosféru. Dominantou je malebný benátský přístav s ikonickým majákem. Prolíná se zde řecká, benátská i osmanská historie. Když se večer přístav rozzáří světly a hladina moře odráží siluetu majáku, působí Chania jako z pohádky.

Náš druhý výlet, který jsme ještě stihli, směřoval pěšky po pláži do nedalekého městečka Georgioupoli. Jeho symbolem je sněhobílá kaplička svatého Mikuláše, která stojí na malém skalnatém ostrůvku v moři. Vede k ní úzký kamenný chodníček, který bývá kvůli vlnám velmi kluzký a nebezpečný (svatebčané, pro které je to populární místo, sem raději jezdí člunem). A právě u této kapličky vznikl nejlepší zážitek mých dětí z celé dovolené. Při přechodu onoho chodníku mě spláchla mořská vlna a já nekompromisně a neforemně zahučela přímo do moře. V ten moment bylo na všechny kapačky světa zapomenuto. Přežila jsem to já i můj mobilní telefon (který následně strávil zbytek dovolené v pytlíku s rýží). Ten obrovský záchvat smíchu mých dětí byl ale tou nejlepší medicínou na zkažený hotelový zážitek.