Článek
Nechápejte mě špatně, jako žena bych nad ním mohla jásat do aleluja. Proslov Americy Ferrery o tom, že žena nemůže nikdy dostát očekáváním, které od ní má okolí i ona sama, je dokonalý a nutně musí rezonovat se všemi. Protože každá něco podobného už alespoň jednou zažila. Jenže pod celým tím růžovým feministickým pozlátkem zůstává nezodpovězená jedna otázka. Kam se poděl Ken?
Ken si ve filmu stěžuje, že bez Barbie by nebyl nic. Ona může být vším, on jen Kenem. (Což je i parafráze podtitulu celého filmu.) Sám je definován pouze jako její doplněk. Existuje jen tehdy, když ona se na něj podívá, nemá vlastní dům, auto ani zaměstnaní. Vlastně je ve stejné pozici jako ženy před nástupem feminismu. Jako by ve společnosti žily jen přes muže, ke kterým patřily. A to platí i o Kenech v Barbielandu. Barbíny zastávají všechny role ve společnosti a on je jen Ken, jehož zaměstnáním je pláž. Nemůžeme se proto divit, že když vyrazí do skutečného světa, pochopí, že i jeho život může mít hlubší smysl a pokusí se svůj svět změnit. Jen se mu to vymkne z rukou, protože na to jde špatně.
Místo toho, aby se snažil o rovnoprávnost, zavede patriarchát. Je až s podivem, jak rychle se mu to povede. Jako by po něm Barbie ve skrytu duše toužily. Možná je to dáno holčičkami, které si s nimi hrají. Protože ať chceme nebo ne, ten nepříliš dobře skrytý patriarchát u nás stále panuje. A pokud v něčem vyrůstáte od mala, není divu, že to dříve či později přijmete za své.
Postavě Barbie v podání Margot Robbie se tento patriarchát za pomoci přátel podaří rozbít a vše je stejné jako na začátku. Jen Ken už není jenom Ken, ale může být svůj Ken. Už nemusí být spojovaný s Barbie, může být svým vlastním pánem. Jenže, i když se osvobodil od Barbie, tak ho Barbie v Barbielandu vlastně nenechají nic dělat. Kenové sice mohou nastoupit do pracovního procesu, jejich osudem jsou ale pouze podřadné a pomocné profese. Nepřipomíná vám to něco? Jako kdybychom se ocitli někde na začátku 20. století, kdy ženy sice pracovaly, ale muži se na ně za to dívali skrz prsty.
Neměl by film opěvující feminismus končit jinak? Třeba tím, že Kenové a Barbie budou mít stejné pracovní pozice, stejné možnosti, za stejnou práci budou shodně ohodnoceni a nikdo je nebude hodnotit na základě jejich pohlaví? Není o tomhle feminismus? Že nehledě na to, co má kdo v kalhotách, jsme si všichni rovni?
