Článek
Carrie Soto změnila tvář ženského tenisu, teď je ovšem ve sportovním důchodu a nechce se jí dívat, jak jí berou její rekord. Rozhodne se proto pro návrat a pokusí se rekord urvat zase zpátky. Co na tom, že ji nikdo nemá rád a tak jí to nepřeje. Jí záleží jen na tenise. A taky na jejím otci, kterého požádá, aby jí po letech zase začal trénovat. Dokáží spolu nemožné a může se Carrie stát nejstarší tenistkou, která kdy vyhrála grandslamový titul?
Styl psaní Taylor Jenkins Read je tak sugestivní, že při čtení příběhu máte pocit, že ho spolu s jeho postavou prožíváte. U každého zápasu Carrie si tak hryžete nehty a fandíte jí, aby dokázala postoupit a splnila si svůj sen. Hlavní hrdinka není příjemná postava, leckomu jistě nepřiroste k srdci, protože si za svým cílem jde hlava nehlava a příliš se neohlíží na škody, které svým chováním způsobí. Přes to ji musíte obdivovat.
Stěžejním tématem knihy Carrie Soto se vrací je otázka, co všechno jsme ochotni udělat pro úspěch, i když k němu třeba nejsme předurčeni. Otec Carrie přezdívá Achilles. A tak jak Achilles získal svou prosnulost ve válce, ve které padl, může i Carrie dojít v rámci svého boje nehezkého konce.
Díky čtení se z vás může stát odborník na tenis, protože do jeho zákonitostí alespoň trochu proniknete. Knize nechybí humor, romantická linka a ani akcent na feminismus. Přesto všechno je to kniha hlavně o sportu a o touze stát se výjimečným. Pro každého člověka ovšem ona výjimečnost může spočívat v něčem úplně jiném.
Autorka má své knihy z tzv. Reidversu propojené, takže pokud ji má čtenář načtenou, sem tam na něj v textu pomrkává. Carrie je po otci latinoameričanka, není tedy divu, že některé promluvy mezi ní a otcem probíhají ve španělštině. Bohužel čtenář neznalý španělského jazyka v některých pasážích pokulhává. Proto bych ocenila alespoň poznámku pod čarou či slovníček nejčastěji používaných výrazů.
Nejlepší na knihách je to, když kvůli nim úplně zapomenete na okolní svět, když nutně potřebujete otáčet další stránky, abyste se dozvěděli, jak příběh končí, ale zároveň se nechcete s jeho hrdiny loučit. Přesně takové příběhy umí stvořit Taylor Jenkins Read. A přesně taková je i kniha Carrie Soto se vrací. Nad autorčinými knihami musíte přemýšlet ještě dlouho po té, co je dočtené odložíte na noční stolek. Příběh se vám zavrtá do mozku a vy ho jen neradi opouštíte. A není zrovna tohle znak výjimečně dobré knihy?
PŘEČTĚTE SI TO, POKUD: máte rádi předchozí knihy autorky, film Wimbledon nebo knihy ze sportovního prostředí, i když mají úplně vymyšlený děj.
NEČTĚTE TO, POKUD: vám vadí ženský tenis a myslíte si, že tomu mužskému nesahá ani po kotníky.
Děkuji Knihám Dobrovský za to, že mi poskytly knihu k recenzi.
Pokud vás recenze zaujala, můžete mě sledovat i na Instagramu, kde krom recenzí naleznete i další knižní informace či třeba soutěže o knihy nebo nabídky knižních štafet.
