Článek
Nejdříve byla divadelní hra, která sklidila nebývalé nadšení. A tak se jí Kawaguči rozhodl přepsat do knihy Než vystydne káva. V ní se ocitáme v zapadlé kavárně jménem Funiculi funicula, ta má jednu zvláštnost. Jednou denně se v ní můžete vydat do minulosti. Má to však řadu limitujících podmínek, takže si cestu skoro každý rád rozmyslí. Přesto se najdou čtyři odvážlivci, kteří výlet podniknou, a my se dozvídáme jejich příběhy.
Po brilantním prvním díle přišel trochu slabší druhý Než pravda vyjde najevo a opět skvělý třetí Než vzpomínky vyblednou. Pokaždé opakoval stejnou šablonu čtyř srdceryvných příběhů, které v sobě skrývaly poučení o tom, že bychom věci měli udělat, že bychom své pocity měli sdělit, že bychom si měli s blízkými všechno vyříkat. Že to je lepší, než se pak po dlouhá léta utápět v myšlenkách na „co by, kdyby“. Přesně takový je i čtvrtý díl, který se časově odehrává mezi prvním a druhým. Je skvěle napsaný, příběhy jsou zajímavé, tragické, poučné, ale člověk se nějak nemůže ubránit pocitu, že tohle už četl. Několikrát. A tak se musím ptát, jestli to už není příliš nastavovaná kaše. Opravdu má tolik hostů zmíněné kavárny tak tragické osudy? Copak se tam nenajde nějaký úspěšný a šťastný člověk? Asi ne, jinak by nebylo o čem psát.
Na knize je poznat, že celý koncept vznikl pro divadelní hru, a tak se vlastně odehrává jen na jedné scéně. Dřív to tolik nevadilo. Ve čtvrtém díle už to bije do očí. Čtenář totiž celý koncept chápe a kniha mu nepřináší nic nového. Prosím, už žádné další díly, ať se nám nezprotiví ty, co jsme si doposud oblíbili.
Za mě 2*/5*
PŘEČTĚTE SI TO, POKUD: jste zarytým fanouškem předchozích dílů.
NEČTĚTE TO, POKUD: jste kdokoliv jiný, přečtěte si raději ty předchozí díly, jsou lepší.
KAWAGUČI, Tošikazu. Než se stihnu rozloučit: Sayonara mo ienai uchii ni. Přeložil Ivona BAREŠOVÁ. Praha: Kniha Zlin, 2023. Fleet. ISBN 978-80-7662-479-5.
