Článek
Syrakuští hrnčíři Lampón a Gelón jsou přátelé od dětství. Bohužel jsou zrovna nezaměstnaní, a tak svůj volný čas uprostřed peloponéské války tráví pijatikami v hospodách a trýzněním zajatých Atéňanů v nedalekém lomu, kteří tam jen čekají na smrt. Kamarádi se v pohnutí mysli rozhodnou, že v lomu zinscenují divadlo a Atéňané v něm budou hrát. Protože nikdo neumí posloužit Thálii tak, jak váleční zajatci z tohoto řeckého města.
Oba hlavní hrdinové Lampón a Gelón připomínají Pata a Mata. Jsou to trumberové, jejichž konání je už od začátku odsouzeno zdánlivě k nezdaru. Příběh vypráví Lampón, který se zdá, že není zrovna z nejbystřejších a nejšlechetnějších lidí. Ze začátku působí i poněkud nesympaticky, ale ke konci knihy už jemu i Gelónovi držíte palce a v jejich snaze jim bezmezně fandíte a doufáte, že se podaří Euripidova dramata zdárně zinscenovat.
Nenechte se zmást tím, že je to kniha o přípravě divadelního představení. To tvoří pouhé kulisy. Pravé drama se odehrává všude okolo. A nezasáhnou do něj bohové, jak by se z názvu románu mohlo zdát, tohle píší obyčejní lidé a jejich touha po životě, úspěchu, štěstí či pomstě. Ferdia Lennon se v románu zabývá otázkou lidství a tím, co nás činí svobodnými. Protože nesvobody si postavy v románu užívají dost. Setkáme se zde s válečnými zajatci a otroky, které od svobody dělí vnější skutečnosti. Hlavní hrdina Lampón je zdánlivě svobodný, jeho okovy jsou spíše vnitřní. Jako by v něm dosavadní způsob života zašlapal jakoukoli snahu se odrazit ode dna, kde se nachází. Nikdo v románu není černobílý a každý má ke svému chování vlastní pohnutky.
Ač je to román ze starověku, je neskutečně moderní. Možná k tomu přispívá i ten fakt, že je psán současným jazykem bez jakýkoliv archaismů. Naopak Lennon používá termíny, které se do mluvy dostaly až ve dvacátém století. Situace v příběhu jsou leckdy dramatické, jindy nemají svým humorem daleko ke karikatuře. Čtenář je tak neustále napjatý jak struna, co dalšího si pro něj autor ještě přichystal. A věřte mi, není toho rozhodně málo.
Deus ex machina je kniha s velmi netradičním námětem, kterou minout v knihkupectví by byla chyba. V moderním hávu nás poučí o historii, starověkém dramatickém umění či připomene, že nepravdivé báchorky si lidé vymýšleli pro oškubání druhých vždy. Hlavně na příkladu obou hrdinů ukáže, že ke šťastnému životu stačí leckdy málo – pocit, že je člověk svobodný a také to víno. Takže rozhodně nedoporučuji uzdravujícím se alkoholikům. Ovšem všem jiným čtenářům ano!
PŘEČTĚTE SI TO, POKUD: máte rádi starověké Řecko a řecká dramata, ale i pokud máte rádi romány o lidské snaze něco změnit a o naději.
NEČTĚTE TO, POKUD: vám vadí, že v knize z dávnověku se postavy chovají a mluví veskrze moderně.
Děkuji nakladatelství za knihu k recenzi.
LENNON, Ferdia. Deus ex machina. Přeložil Lukáš TOMÁŠEK. Praha: Pavel Dobrovský - Beta, 2024. ISBN 978-80-7593-600-4.
Pokud vás recenze zaujala, můžete mě sledovat i na Instagramu, kde krom recenzí naleznete i další knižní informace či třeba soutěže o knihy nebo nabídky knižních štafet.
