Článek
V podhorské vesnici s krásným jménem Svatý Jiří na okraji rakouskouherského mocnářství by chtěl žít každý. Vrchnost v podobě spřáteleného úředníka do ní zajíždí jednou za půl roku a jinak se zdá, že její obyvatelé žijí mimo prostor a čas. Těžkou práci jim usnadňují drobné zázraky, vše má svůj pevně daný řád. Cestu si mohou zkracovat po hladině rybníka, vlci na ně nikdy neutočí a kapři jim sami skáčou do saků. Ovšem vypadá to, že rychle nastupující 20. století vtrhne i do vesnice. Změna je nevyhnutelná, přichází s Odysseem. S tím, který vstal jako Ježíš z mrtvých.
Do knihy Letnice Miroslava Hlauča jsem se zamilovala hned od prvních řádků. Je plná kouzel, tajemna, nostalgie, imaginace a nádherného jazyka. Spadá do žánru magického realismu, jehož představitele bychom v české literatuře spočítali na prstech jedné ruky, pokud vůbec. Vyprávění v ní plyne pomalu, jako dosavadní život ve vesnici, ovšem to nebrání tomu, aby kniha byla napínavá od začátku do konce. Vesničané chtějí, až na výjimku v podobě pomocného učitele socialisty, zachovat staré pořádky, ale navrátivší se Odysseus ví, že pokrok se nezastaví. A lepší je se na něj nachystat. Tato pravda je platná i v současné době.
Letnice jsou pocta naší mateřštině. Jsou psané krásným a bohatým jazykem. Už dlouho si nevybavuji knihu, kde by autor sahal po přechodnících v takovém množství. Kniha k tomu i vybízí, neboť její příběh se odehrává na samotném počátku 20. století.
Postavám příběhu fandíte a doufáte, že i když dojde k prolomení kouzla, nebude to vesničany bolet. Nejsympatičtější postavou byl pro mě jistojistě farář Metoděj, jehož rčení a postřehy vždy vykouzlily úsměv na tváři. V jeho osobě nejvíc vynikl ten laskavý a potměšilý humor, který prostupoval celou knihou a který mi přišel, že v něčem navazuje například na Saturnina či na Osudy dobrého vojáka Švejka. Například rada Odysseovi, že pokud nenašli řešení psané v Bibli, mohou s klidem hledat ve Vinnetouovi, či že ten, kdo vstal z mrtvých, může maso konzumovat i o půstu.
Zarážel mě jen věk hlavních postav. Nějak mi ty počty neštymovaly. Ale možná to bylo zvláštním plynutím času okolo Julie - milé Odyssea? Protože ta stárla rychleji než my, obyčejní smrtelníci.
Letnice doporučuji všem čtenářům, opravdu je to skvělá kniha a já doteď nechápu, že je autorovou prvotinou. Doufám, že nějaká jeho další kniha již brzy spatří světlo světa. A také, že Magnesii Literu vyhraje, protože si ji rozhodně alespoň v kategorii debut zaslouží. Dozvíme se to již 24. dubna. Budu držet palce.
PŘEČTĚTE SI TO, POKUD: máte rádi magický realismus či lehké nadpřirozeno v knihách a zajímáte se o současnou českou literaturu. Baví vás lehce poťouchlé knihy a historie střední Evropy.
NEČTĚTE TO, POKUD: potřebujete v knize velkou akci a strhující děj. Tady vše plyne v spíše v poklidnějším tempu, ale i tak je kniha extrémně napínavá.
HLAUČO, Miroslav. Letnice. V Praze: Paseka, 2024. ISBN 978-80-7637-463-8.
.
Pokud vás recenze zaujala, můžete mě sledovat i na Instagramu, kde krom recenzí naleznete i další knižní informace či třeba soutěže o knihy nebo nabídky knižních štafet.
