Článek
Česká republika vyplácí každý měsíc na sociálních dávkách nemalé prostředky. Celkem přehledně si je každý daňový poplatník může zkontrolovat na webu Ministerstva práce a sociálních věcí . Může z něj například zjistit, že příspěvek na dítě v červenci pobíralo 372 110 žadatelů a průměrná výše jedné dávky byla 1 350 korun.
Jenže v tom, kdo má na jakou dávku nárok, kdy a kde o ně zažádat a jak správně vyplnit všechny formuláře, se nevyzná snad ani sám ministr práce a sociálních věcí. Podle Daniela Hůleho z Člověka v tísni pobírá v Česku například doplatek na bydlení jen asi 25 % těch, co na něj mají nárok. Toto číslo mi přijde poněkud podstřelené, ale určitě existuje spousta lidí, co si ani neuvědomují, že na něj či nějakou jinou dávku mají nárok. Nebo je odradí přílišná byrokracie, či třeba jen stud a pocit selhání.
Na druhou stranu existuje skupina druhá, která neváhá využít jakékoliv skuliny a šmeliny, aby si o dávku požádala, i když by na ni správně dosáhnout neměla. A dostane ji. Jak to vím? Sama sociální dávky pobírám, neboť do nich spadá i rodičovský příspěvek. A proto jsem se na Facebooku přihlásila do skupiny, která se rodičovským příspěvkem, dávkami a nemocenskými zabývá, a lidé si tam radí, jak v jednotlivých situacích postupovat.
Kdo nekrade, okrádá rodinu
Často se tam setkávám s příspěvky, kdy si jednotlivé uživatelky radí, jak zabezpečit účet před exekutory, jak získat podporu v nezaměstnanosti, i když se jim pracovat nechce, nebo jak přepisovat majetky na příbuzné, na oko žít jako samoživitelka nebo jak získat vyšší doplatek na bydlení. A všem těmto dámám chybí jediná věc - snaha převzít zodpovědnost za svůj vlastní život. V živobytí se stoprocentně spoléhají na stát. A protože jim to doposud vycházelo, nemají potřebu na tom cokoliv měnit. Musím ovšem říci, že těchto lidí je minimum. Jenže bychom neměli zavírat oči před tím, že i takoví lidé mezi námi existují.
Co s tím?
Lze ale vůbec jedince zneužívající sociální dávky nějak zachytit, pokud se k tomu dobrovolně a hloupě nepřiznají na sociální síti? Cesta by tu jistě byla, ovšem je trnitá. Určitě by pomohla digitalizace celého systému dávek. Aby člověk nemusel s každým papírem na úřad, ale vše mohl podávat elektronicky. A taky aby se systém žádosti o dávky administrativně zjednodušil, aby dávek nebylo tolik (přídavek na dítě, příspěvek na bydlení, hmotná nouze…), ale jen jedna jediná.
A co je nejdůležitější, aby pracovnice úřadů práce, které agendu vyřizují, nebyly přetížené. Pokud by na posouzení každé žádosti měly dostatek času, určitě by se zneužívání výrazně omezilo a navýšila se pomoc tam, kde je skutečně potřeba. S tím se pojí i jejich vyšší finanční ohodnocení. Jakou motivaci dobře pracovat má úřednice, která je sama nucena o dávky žádat? Možná to dělá z vnitřního přesvědčení, ale určitě nebude aspirovat na pracovnici roku.
