Článek
Od streamovacího giganta se ovšem nedá očekávat, že by seriál byl věrný historickým faktům, spíše než cokoliv jiného půjde o historickou selanku plnou sexuálně explicitních scén a romantiku v líbivých kulisách. Tedy přesně to, po čem moderní a zhýčkaný divák touží. Vždyť obě dvě série Bridgertonových trhaly divácké rekordy, tak není divu, že se Netflix snaží z jejich vesmíru vytěžit maximum.
Historický mišmaš
Netflixovský seriál vychází ze série knih americké spisovatelky Julie Quinnové. Ta si pro své romantické příběhy zvolila prostředí britské aristokracie v georgiánském období. A to je všechno. Ani jedna z jejích postav není historicky doložitelná, žijí v jakémsi bezčasí, kdy na ně nedopadá okolní svět jako například napoleonské války. Jenže Netflix se rozhodl, že v jeho seriálu bude hrát roli i postava historická – královna Šarlota, nejvýznamnější matrona londýnské smetánky konce 18. a počátku 19. století. A protože je to postava zajímavá, dostala vlastní seriál.
Královnin životní příběh si zfilmovaní rozhodně zaslouží. V 17 letech se stala manželkou krále Jiřího III., kterému porodila 15 dětí. Stála mu věrně po boku při ztrátě amerického území, při vypuknutí jeho duševní choroby, podporovala řadu umělců a údajně stojí i za jedním z receptů na šarlotku – sladký jablečný dezert. Jenže na její mnohovrstevnatou osobnost se těšit určitě nemůžeme.
Aby se nesoudila britská královská rodina
Čeká nás historie ohnutá tak, aby se zavděčila všem, nejlépe Američanům. Ostatně v poslední době streamovací platformy v čele s Netflixem moc na historickou přesnost nedbají. Vždyť i Annu Boleynovou v seriálu z roku 2021 hrála herečka tmavé pleti. A představitelka císařovny Sissi v loňském roce také nevypadala na 16 let. I Bridgertonovi vyvolaly celou řadu nevole, když mezi britskou aristokracii dosadili postavy, jejichž předci spíše než ze severu pocházejí z Afriky. Za příklad může sloužit i samotná postava královny, o jejímž původu se spekuluje. Ovšem dokázáno to nikdy nebylo.
Opravdu se jako diváci máme spokojit s podobnými historickými kiksy? Nebo máme prostě přijmout fakt, že si s historií každý může dělat, co chce, a každý si ji, jak chce, vykládat? Abychom pak nebyli překvapení, že se z historie nikdy nepoučíme. Myslím, že poučit by se mohly i seriálové a filmové produkce, vždyť zrovna Netflix teď čelí žalobě za to, že obsadil herečku tmavé pleti do role Kleopatry, což byla Řekyně jak vyšitá. Aby se po odvysílání seriálu o královně Šarlotě nechtěla soudit třeba britská královská rodina…
A pro nás diváky: Neberme historické seriály příliš vážně. Nemají nás poučit, spíše pobavit. Pokud se chceme dozvědět něco fakticky správného, jsou tu jiné žánry - například dokument. Nebo vždy můžete sáhnout po knize.
Jaký je váš názor na ohýbání historie? Vadí vám to?
