Článek
Pohádky jsou kouzelné, připravují děti na vzorce chování, se kterými se mohou v životě potkat. Učí rozlišovat dobro a zlo a mají v sobě morální poučení. Jenže mají i svá úskalí. Došlo mi to dnes ráno u snídaně při rozhovoru s mou čtyřletou dcerou. „Maminko, holky zůstávají doma. To kluci chodí do světa za dobrodružstvím. Já budu doma jako princezna Elena,“ prohlásila u kakaa. A ve mně zatrnulo. Já z ní chci vychovat ženu, která nebude spoléhat na prince, ale za dobrodružstvím vyrazí sama. Takže co s tím? Přestat vyprávět a pouštět?
Nechápejte mě špatně. Já pohádky miluju. Svět je v nich, jak má být. Dobro dojde odměny, odstrkovaní naleznou své životní štěstí, které jim do klína nespadne jen tak, ale musí pro to něco udělat. Špatnosti se její zlo vymstí, po strastech je ke konci vše zalito sluncem. Jenže tyhle pohádky jsou psány pro chlapce. Alespoň mám takový pocit a dceřina dnešní úvaha mě v tom utvrzuje.
Těch pohádek, kde by měla žena navrch a strčila všechny muže do kapsy, moc není. Napadá mě Perníková chaloupka, ale Mařenka byla v dětském věku. A čest výjimkám – Chytrá Horákyně. To je vše. Ovšem mohla jsem na nějakou zapomenout a tímto se všem omlouvám. Ve valné většině českých pohádek princezna začne stonat, usne, někdo ji unese… A ona trpělivě čeká na svého zachránce. A ten, když za ní konečně přijede na bílém koni, setne drakovi poslední hlavu nebo si ji po splnění třech úkolů vybere mezi zamaskovanými sestrami, políbí ji a ona nemá šanci říct: „Sorry, toho neberu.“ Ne, po jednom pohledu do jeho modrých očí si ho musí vzít. Ani neví, zda ve svém království nemá už jednu utajenou rodinu, nebo zda není zadlužen až na půdu.
Opravdu je tohle vzor chování, který chceme od malička vštěpovat našim dětem? Vím, že na těchto pohádkách vyrostly generace, ale přiznejme si to, nebylo nám to někdy na škodu? Muži tak v sobě mají zakódováno, že aby v životě uspěli, musejí se leckdy chovat jako macha, kteří jdou za svým hlava nehlava, a klidně kolemjdoucím vyrvou všechny vlasy na hlavě. Ženy zase žijí v představě, že stačí hezky vypadat, být hodná, milá a šťastný osud jim jen tak spadne do klína. Při nejhorším stačí vylouskat nějaký ten ořech.
Ještě, že moderní tvorba změny ve společnosti reflektuje. I hrdinky se o své štěstí musí zasloužit a hrdinové mohou projevit svou slabost, dát najevo emoce. Je to tak správně.
Já svým dětem budu klasické pohádky vyprávět dál, jen si o nich vždycky raději i popovídáme. A jak to vidíte vy?
