Článek
Spisovatelské povolání je povolání těžké, obzvláště na českém trhu, kdy se jím může uživit jen několik málo vyvolených jedinců a ti ostatní ho mají pouze jako málo placený vedlejšák. A napsat dílo o třech stech stranách, které bude kvalitní jak po stránce stylistické, tak po stránce obsahové, je opravdový kumšt. Navíc najít téma, které by rezonovalo se čtenáři ještě dlouho po dočtení, je úloha pro mistry.
Sbírání drobků
Proto není divu, že každý dobrý spisovatel je především dobrý posluchač. Všude, kudy chodí, sbírá témata, která by mohl využít a ve svém díle je přetvořit k obrazu svému. A možná že ani neví, že to dělá. To je záležitost jeho podvědomí. Ty příběhy jsou všude kolem nás a skoro každý z nich by mohl sloužit za literární předobraz. Není tedy divu, že čas od času se v některé z románových postav může někdo poznat. A bohužel to v něm může opět oživit jeho traumatickou minulost.
V hlavní hrdince knihy Les v domě se poznala malířka, která v dětství zažila zneužívání velmi podobné tomu, jaké se odehrává i v knize. A ta spisovatelku obvinila z vykradení jejího osobního příběhu. Je to možné i pro to, že ho před několika lety sama medializovala. Alena Mornštajnová toto tvrzení kategoricky odmítá, nicméně na sociálních sítích i mimo ně se už na ni začal dštít oheň.
Vyjádření spisovatelky z Facebooku
Pokud jste román Les v domě četli, tak určitě víte, že jedním z jeho témat je sexuální zneužívání v rodině. Téma je to děsivé, ovšem pokud bychom si mysleli, že se toto ve společnosti neděje, lhali bychom si do kapsy. A určitě bychom i u ostatních obětí našli stejné místo zneužívání, i stejnou osobu.
Nevědomá inspirace
Možná, že se Alena Mornštajnová příběhem malířky inspirovala, ale věřím jí, že pokud ano, rozhodně to nebylo vědomě. Protože určitě podobných příběhů slyšela a četla spousty. To každý z nás. A co se týče obvinění z kopírování tísně z lesa - i já jsem jako dospívající měla v noci strach, že větve za oknem se ke mně mohou natáhnout a stáhnout mě do temnoty, a to jsem za sebou žádný děsivý zážitek neměla. Jen máme chatu u lesa.
Nebudu tvrdit, že rozumím, jaká traumata musela v dětském věku malířka prožívat a ani jaké šrámy na duši si dosud nese. To nedokáže nikdo, kdo něco podobného nezažil. Bohužel si nemyslím, že by její zážitek byl ojedinělý.
Obrázek ať si udělá každý sám. Ano, podobnosti tu určitě jsou, ale zároveň se příběh liší ve spoustě věcí. A těch odlišností je mnohem více, než podobností, alespoň podle mě. Sama malířka se už vyjádřila, že zvažuje žalobu na ochranu osobnosti. Příběh Lesu v domě tak není uzavřen a určitě o něm ještě uslyšíme, ovšem vyhrocenou medializaci případu, pokud opravdu dojde k soudu, nepřeji ani autorce ani malířce.
