Článek
Josef Ševčík, kterému ovšem nikdo neřekne jinak než Zefek, se na počátku milénia vydá za kamarády na hory. Nešťastná náhoda v podobě laviny tomu chce, že je na více než 450 let zmražen a probudí se až v utopistickém světě Londýna ve sluníčkové Federaci Evropa. Může být v extrémně moderním světě, kde lidé už nemusí pracovat, opravdu šťastný, když je opuštěný, sám, bez přátel a rodiny? A je opravdu sám?
Marek Müller se ve své knize Zefkovo probuzení aneb Splíny (v) budoucnosti zamýšlí nad pokrokem, který může lidstvo učinit za 450 let. Popisuje jak vývoj v oblasti technologie, tak v oblasti mezinárodních vztahů. V Müllerově budoucnosti je svět stále polarizován a mezi státy existují konflikty, železné opony a tajné mezivládní dohody. Rusko se v budoucnu své negativní role nevzdalo. Jen je zajímavé, že v této moderní tyranii neplatí zákaz tabáku a alkoholu, jak je tomu v demokratičtějších částech světa. Možná se jen moderní Rusko v hlavě autora rozhodlo využívat tradiční metodu pro ovládání mas - tedy použití cukru a biče.
Rozdělení světa a celý popis budoucnosti, která před námi je, se autorovi opravdu povedl, je uvěřitelný a je vidět, že svět budoucnosti má vymyšlený do nejmenších podrobností. Antagonistické Rusko je podáno tíživě, utopistická Evropa jako místo, kde vlastně pro samou nudu ani není o co stát. Protože o co chcete usilovat ve společnosti, kde o vás bude vždy postaráno a vy ani nemusíte hnout prstem? Tato nuda podle autora zapříčiňuje i nijaké pokroky v jakémkoliv výzkumu. Kam chcete posouvat vědění lidstva a techniku, když už zdánlivě máte vše?
Hlavní postava Zefek mi nebyla vůbec sympatická. Jenže je to dáno tím, že se jedná o nedospělého mladého kluka, který i ve své době měl problémy sám se sebou. Marek Müller v knize ukázal, že ani více než čtyřsetletý kryospánek z vás jiného člověka neudělá. Jednou floutek, vždycky floutek. Vlastně proto, až na samotný konec románu, kdy opravdu dospěje, Zefek vůbec nedomýšlí důsledky svých činů. A ani to, jaké bude mít jeho chování dopady na okolí. Jeho chování je ovšem v jeho situaci pochopitelné a člověk se do něj dokáže vcítit.
Ač se jedná o sci-fi román, chybí v něm nějaká větší akce. Celou první třetinu knihy se v podstatě nic neděje a autor se věnuje popisu svého pečlivě vybudovaného světa. Když už se k akci schyluje a mohlo by se udít něco zásadního, co by třeba zapříčinilo posun charakterů hlavních postav, objeví se prvek deus ex machina a vše se vyřeší. Škoda, já bych třeba nějakou větší akci uvítala.
Zefkovo probuzení je psáno lehkých čtivým jazykem, děj odsýpá a chcete vědět, jak to s postavami dopadne. Vzpomínání na devadesátá léta mě naladilo na vlnu nostalgie. Je skvělé, že si můžeme přečíst i sci-fi román z našich končin, ovšem trochu mě mrzí, že se v něm neobjevila i vize naší České republiky. Na tu bych byla velmi zvědavá, ale kdo ví, třeba se dočkáme druhého dílu a s ním i výletu do tuzemských budoucích končin.
PŘEČTĚTE SI TO, POKUD: vás zajímají vize, kam může lidstvo a technologie dospět za 450 let.
NEČTĚTE TO, POKUD: potřebujete ve sci-fi románu spoustu akce. To tady nedostanete.
Děkuji autorovi za poskytnutí knihy k recenzi.
MÜLLER, Marek. Zefkovo probuzení, aneb, Splíny (v) budoucnosti. Praha: Klika, 2023. ISBN 978-80-7666-105-9.
