Když v Ostravě vládne jazz

První se musí pochválit samozřejmě tým, který za inscenací stojí: Gabriela Petráková, která měla na starost režii, David Bazika - scéna, Ladislav Cmorej a Simona Machovičová- choreografie, Hana Nováková - dramaturgie, Marta Rozkopfová - kostýmy. Hudební nastudování měl na starosti Jakub Žídek, který je také dirigentem představení, kde se v této úloze střídá s Markem Prášilem. Tady se všechno podařilo na jedničku.

A nyní tedy k hlavním postavám. Hlavní postavu Velmy Kelly, barové zpěvačky, která svého manžela se sestrou zabila na pokoji, si do parády vzaly Martina Vlčková a Markéta Schimmerová Procházková. Obě dámy se zhostily Velmy velmi dobře. Markéta propůjčila větší ohebnost, Martina pak dokonalý projev, ladnost a hlas. Obě však svou roli zvládají skvěle, každá jinak, ale obě Velmy mě bavily. Každé číslo bylo v obou podáních nezapomenutelné.

Roli Roxie Hart se ujaly Veronika Prášil Gidová a Kristýna Štarhová. Obě jsou přidrzlé, obě svou roli podaly tak, jak měla být, byť Kristýna působila více přirozeně, poněvadž, co říct, k ní se tato role hodí. Veronika zase ale předvedla, že umí být i svůdná a tanečně opravdu schopná (dokazuje to sice i ve West Side Story coby Anita, ale tam toho není tolik jako tady). Obě dámy jsou ve své roli okouzlující a skvělé.

Další velkou rolí je Billy Flynn, protřelý právník, pro kterého každý znamená jen 5000 dolarů. Toho ztvárňuje Lukáš Vlček nebo Tomáš Novotný. První jmenovaný je na tom herecky postavený mnohem lépe, je vtipnější a víc přirozený, pěvecky je standart, který nasazuje pokaždé a charisma má na rozdávání. Jeho pěvecké party jsou nezapomenutelné, a především jeho Zároveň jsme chytli zbraň je hotový skvost večera. Tomáš Novotný je taky dobrý, ale jeho právník je spíš seriózní, ale i tak se mu v činoherních partech daří. Pěvecky se vydařily dvě jeho sólové písně, bohužel, když se dostalo na Zbraň, Tomáš z toho nevytěžil tolik a působilo to spíš prapodivně, než aby to vyznělo právě jako u jeho alternace. Jinak se daří oběma mužům naladit na Billyho, každému však jinak a je na divákovi, zda bude mít rád jednoho, druhého a nebo oba dva.

Další postavy, kde ztvárňuje například Tomáš Savka v alternaci s Romanem Harokem Amose Harta, je skvostem v obou podáních. Savka působí mile, role mu sedla. To stejné se dá říci i o Romanovi Harokovi, který mě v roli přesvědčil, že se zase posunul dál. Eva Zbrožková okouzlí v roli Mary Sunshine. Její operetní výstup v Kousek dobra vybízí k tomu, aby si člověk kýval alespoň hlavou do rytmu. O to víc pak překvapí, že dokonale stejně zpívá i Andrea Gabrišová ve stejné roli. Kdo ji zná alespoň z nějakých muzikálů, ví, že je talentovaná, ale myslím, že to, co předvedla v Chicagu, bylo jedno z toho nejlepšího, co nám zatím ukázala. Uvidíme v květnu v Olomouckém nastudování Sugar.

Poslední takovou velkou postavou je Máma Morton. Zde se poprvé alternuje Michaela Horká a Soňa Jungová. Obě Mámy mají něco do sebe, každá je jiná, ovšem tím, že už Michaelu známe z více divadelních inscenací, je jasné, že standart jejího hraní zůstává, i tak se dostala do nové polohy a její Máma je zapamatovatelná, dobře odvedená práce a herecky precizní. To stejné však mohu říci i o Soni Jungové, která překvapila, že si dokáže podmanit velký sál Jiřího Myrona (má alternaci v Líp se loučí v neděli s Hanou Fialovou v divadle 12, což je malý prostor o 60 lidech). Její Máma Morton má charisma, styl a taky hraje úplně jinak než Michaela Horká, což je jen a jen dobře. Výjimečně můžu v tomhle ohledu říct, že mi Soňa sedla do role Mámy víc, ale Michaela je taky úžasná a se Soňou si jsou jako alternace rovny.

Koho musím ještě vyzvednout a kdo je prakticky na jevišti celou dobu, je Jan Vlas. Jeho Konferenciér je na jevišti celou dobu a odvádí skvělou práci. To musíte vidět sami, abyste mi uvěřili. A nebojte se, kdyby si tam Jan něco domyslel, dělá to, okoření tím každou reprízu.

Chciago je show. Každá píseň utkne v hlavě, třeba takové Vražedné tango, to je naprostý skvost svůdnosti všech šesti zpěvaček a následně i company. Krásná choreografie k tomu jen přidává. Dalším skvostem je Mistr Celofán, který nám servíruje Tomáš Savka/Roman Harok. Oba muži jsou v této písni skvělí a věříte jim, že je každý přehlíží, ačkoliv jsou na jevišti fakt krásně vidět. Až je jich fakt líto. Jak říkám, každá píseň je velmi dobře choreograficky udělaná, krásně ztvárněná a pak se tedy nemůžeme divit, že to někdo bude chtít vidět zas a znova.

Company a zbytek postav je důležité taky vyzvednout, jsou skvělí, tanečně všechno zvládají. Je taky krásné, že orchestr je poprvé na jevišti. Ničemu tam nevadí a působí to jako skutečný kabaret. Chicago je dobře odvedená režijní, scénická i kostýmová práce, prostě stojí za to vidět. A když to nebude stačit jednou, klidně přijďte vícekrát. Stojí to opravdu za to. Asi bych měla říci, že tomu uděluji devět bodů z deseti.