Článek
Pozvání, které mě zahřálo u srdce
Nedávno za mnou přišel syn s velkorysou nabídkou. Prý by mě s jeho ženou a dětmi rádi vzali na dovolenou k moři. Co vám budu povídat, samozřejmě mě potěšilo, že na mě myslí a chce, abych byla součástí jejich rodinných zážitků.
Jenže pak přišla ledová sprcha
Moje radost ale netrvala dlouho. Když jsem se potkala se snachou a začala jsem básnit o tom, jak se těším, až spolu pojedeme k moři, začala se ošívat, podrbala se na hlavě, a nakonec šla s obavami ven.
„No víš… Zvážila jsi všechna pro a proti? Vždyť tam nebudeš mít klid, a ruku na srdce, taky už na takové cesty nejsi nejmladší.“
Ztuhnu jako socha. Ne snad proto, že mě označila za starou. Na to už jsem zvyklá. Ale proto, že to říká takovým sladkým tónem, ze kterého lze vyčíst, že mě na jejich dovolené nechce.
„Aby to pro Tebe nebylo náročné. Teplo, děti, hluk… Neodpočineš si nejlépe doma?“ pokračuje a doufá, že jí snad poděkuji a vyklidím pole.
„Ale vždyť mám ještě spoustu energie a na dovolenou se ještě cítím.“ Odpovídám klidně, ale asi na mně jde poznat, že mě její slova rozladila.
„No, navíc i děti by potřebovaly méně podnětů, prostě klid. Tak to raději zvaž, jo?“ Neudrží se a já mám pocit, že jsem mladým dobrá jen na hlídání dětí. Řekla, co potřebovala, sbalila se a odešla s tím, že dám vědět, jak jsem se rozmyslela.
Začala jsem přemýšlet, jestli se spolu mladí vůbec domluvili, než mě syn pozval na společnou dovolenou. Jestli snacha souhlasila, nebo ji syn postavil před hotovou věc. V jejím chování jsem ale cítila lehkou podrážděnost. Jako by říkala: „Tohle byl jeho nápad, ne můj“.
Nechci být páté kolo u vozu, ale na dovolenou chci
Na jedné straně nechci jet na dovolenou, kde nebudu vítaná. Na druhé straně vím, že syn se těší a jeho pozvání bylo od srdce. Dokonce už jsme probírali to, že pro mě vybereme samostatný pokoj, aby měl každý své soukromí. Nakonec mi řekl i to, že se snachou to probrali.
Jenže syn teď o snahách ženy vystrnadit tchyni z dovolené, nic neví. A kdyby věděl, asi by ho to mrzelo. Možná by z toho byla rodinná hádka. Zatím mlčím a přemýšlím, jak se k tomu postavit. Nechci mezi mladými dělat rozbroje, ale nesnesu lež.
Co mi poradíte?
Mladým jsem zatím nic neřekla a přemýšlím, jak s celou situací naložit. Mám jet a dělat, že je vše v pořádku, nebo pozvání pro klid v rodině odmítnout? Asi nakonec zvolím promluvu na rovinu i za cenu nepříjemné konfrontace. Co byste na mém místě udělali vy?
