Článek
Lenka měla psy celý život a po smrti svého posledního už dalšího pořizovat nechtěla. Když proto hledala něco, čemu by mohla věnovat volné soboty, místní útulek jí připadal jako ideální volba. Na úvodním setkání se domluvila s koordinátorkou Marcelou, že bude dvakrát měsíčně chodit venčit psy, pomáhat s úklidem a podle potřeby připravovat krmení. První týdny fungovalo všechno bez problémů. Lenka přijížděla ráno, zůstávala několik hodin a práce ji bavila víc, než očekávala.
Jednou v pátek večer jí Marcela napsala, že na následující den přijede větší skupina studentů a dobrovolníků bude dost, takže Lenka nemusí jezdit. Poděkovala za zprávu a zařídila si jiný program. O dva týdny později přišlo podobné oznámení. Tentokrát měla podle koordinátorky dorazit skupina zaměstnanců jedné firmy.
Lenku to trochu zamrzelo, ale chápala, že útulek musí práci organizovat podle aktuální potřeby. Když se stejná situace opakovala potřetí, sama se Marcely zeptala, zda by si neměla vybrat jiný den. Dostala odpověď, že to není nutné a že se jí koordinátorka ozve, až bude pomoc potřeba.
Lenka proto čekala. Uplynuly téměř tři týdny a žádná zpráva nepřišla. Když se ozvala sama, Marcela jí nabídla následující sobotu. Den předem jí však směnu znovu zrušila, tentokrát kvůli údajným organizačním změnám.
Lenka nechtěla nikomu vnucovat pomoc, kterou nepotřebuje. Přestala proto psát tak často a čekala, až ji někdo osloví. Mezitím dál útulek sledovala na sociálních sítích a několikrát přispěla na veterinární péči.
Jednoho dne potkala při nákupu Janu, se kterou se znala právě z dobrovolnických směn. Žena se jí zeptala, proč už do útulku nechodí. Lenka vysvětlila, že její termíny byly několikrát zrušené a poslední dobou pro ni zřejmě není využití.
Jana se zatvářila překvapeně. Podle ní měl útulek naopak lidí málo a právě před několika dny Marcela na poradě dobrovolníků říkala, že je těžké najít spolehlivé lidi. Jako příklad údajně uvedla ženu, která se přihlásila na pravidelné soboty, ale potom prakticky přestala chodit. Z popisu bylo Janě jasné, že mluví o Lence.
Doma si otevřela komunikaci s Marcelou a prošla ji od začátku. Našla šest domluvených termínů, z nichž čtyři zrušila sama koordinátorka. U dalšího jí Marcela změnila čas na poslední chvíli tak, že už Lenka kvůli jiné povinnosti nemohla přijít. Pouze jednou se omluvila sama, protože byla nemocná.
Čím déle zprávy četla, tím méně chápala, jak mohl vzniknout obraz nespolehlivé dobrovolnice. Marcela jí po telefonu nejprve řekla, že si přesně nepamatuje, jak jednotlivé termíny probíhaly. Když jí Lenka připomněla konkrétní zprávy, koordinátorka připustila, že některé směny opravdu rušila.
Zároveň ale tvrdila, že očekávala větší iniciativu. Podle ní se aktivní dobrovolníci ozývají opakovaně a sami se ptají, kde mohou pomoci. To Lenku zarazilo. Během rozhovoru Marcela přiznala ještě jednu věc.
Sobotní směny byly mezi dobrovolníky oblíbené a často se hlásilo více lidí, než útulek potřeboval. Koordinátorka proto dávala přednost studentům veterinárních oborů a lidem, kteří mohli kromě běžné práce pomáhat také s akcemi nebo administrativou.
Lenka proti tomu nic nenamítala. Chápala, že útulek má právo vybírat dobrovolníky podle svých potřeb. Vadilo jí něco jiného. Nikdo jí to neřekl. Místo jednoduchého vysvětlení dostávala jednotlivá zrušení a současně se mezi ostatními vytvářel dojem, že se přestala objevovat z vlastní vůle. Marcela tvrdila, že ji nechtěla pomlouvat a její jméno při poradě údajně ani nezaznělo. Připustila však, že mohla situaci popsat přesněji.
Koordinátorka jí nakonec nabídla nový systém směn a možnost chodit v pracovních dnech odpoledne. Lenka poděkovala, ale odmítla. Nešlo už o to, zda má útulek dost práce. Vadilo jí, že několik měsíců nevěděla, jak je její pomoc skutečně vnímána.
Začala místo toho jednou týdně pomáhat menšímu spolku, který se staral o dočasné péče. Hned na začátku se domluvili, že jí vždy potvrdí konkrétní termín a pokud pomoc nebude potřeba, řeknou jí to otevřeně. S Marcelou se od té doby viděla pouze jednou.
Lenka dnes říká, že by mnohem lépe přijala přímou větu, že pro ni útulek momentálně nemá dost práce, než několik měsíců neurčitého odmítání. Nejhorší pro ni bylo zjistit, že zatímco ona se snažila respektovat rozhodnutí druhé strany, její mlčení bylo použito jako důkaz nezájmu.
Zdroje: autorský text
