Článek
Netušila jsem ale, že se mi během jediné vteřiny změní víc než jen nálada a že trapas, který by mě dřív rozbrečel, mi nakonec přinese něco výjimečného.
Skok do vln a malér
Byl horký den a vlnobití znělo jako skvělý nápad. Vrhly jsme se do vody s elánem, jako bychom byly zase děti. Když se spustila první vlna, skočila jsem do vody po hlavě. A právě v ten moment jsem ucítila, že se něco stalo. Horní díl plavek mi sjel téměř až k pasu.
Chvíli jsem zůstala pod vodou a doufala, že mě nikdo neviděl. Jenže v tu chvíli jsem zahlédla pohled muže, který stál opodál. Byl to právě on. Světlovlasý, usměvavý, s výrazem někoho, kdo neví, jestli se má začít smát, nebo odvrátit zrak. Rychle jsem se otočila, natáhla plavky zpět a s tváří rudou jako rajče vyplavala ven.
Trapno na druhou
Celý zbytek dne jsem si připadala jako střed pozornosti. I když mi kamarádky tvrdily, že si toho nejspíš nikdo nevšiml, já měla pocit, že to ví celý bazén. Nakonec jsem se usadila s knihou u lehátka a doufala, že se ten den už nijak víc nepokazí.
Jenže za chvíli ke mně přišel on. Ten stejný muž, který mě viděl ve chvíli, kdy bych nejraději zmizela pod hladinou. Místo výsměchu nebo poznámky ale přišel s úsměvem a se slovy: „Můžu tě pozvat na zmrzlinu jako omluvu za to, že jsem byl ve špatnou chvíli na špatném místě?“
Začátek, který jsem nečekala
Zmrzlinu jsme si nakonec dali. Povídali jsme si skoro dvě hodiny, a než jsme se rozloučili, vyměnili jsme si čísla. Jmenuje se Tomáš, pracuje jako fyzioterapeut a do aquaparku přišel původně se synovcem. Byl milý, pozorný a vůbec se nesnažil situaci nějak zlehčovat nebo využít.
Od té doby jsme byli několikrát na kávě, pak na večeři… a teď už spolu trávíme skoro každý víkend. Je to asi poprvé po dlouhé době, kdy mám pocit, že všechno zapadá na správné místo. A pokaždé, když se tomu trapasu znovu zasmějeme, říkám si, že některé věci se prostě stanou přesně tak, jak mají. I když nejdřív vypadají jako noční můra v plavkách.
