Článek
O penězích se spolu dlouho nebavili, dokud jednou nepřišla řeč na alimenty. Petr jí tehdy bez zaváhání řekl, že posílá každý měsíc všechno přesně podle rozsudku a že právě kvůli tomu mu z výplaty příliš nezbývá. Jana nad tím dál nepřemýšlela. Když pak občas zaplatila větší nákup nebo společný víkend, brala to jako samozřejmost.
Některé otázky mu začaly vadit
Po několika měsících si ale Jana všimla zvláštní věci. Kdykoliv se zmínila o spoření, dovolené nebo o tom, že by si časem mohli najít větší byt, Petr téma rychle ukončil. Tvrdil, že má vysoké výdaje, ale nikdy nedokázal přesně říct jaké. Jednou navíc zazvonil telefon a na displeji se objevilo jméno jeho bývalé ženy.
Petr hovor okamžitě odmítl a jen utrousil, že zase chce peníze navíc. Jana se ho zeptala, zda nejde o něco důležitého kvůli synovi, což ho překvapivě rozčílilo. Řekl jí, že mezi nimi existuje jasná dohoda a že všechno platí tak, jak má. Tím pro něj měla debata skončit.
O několik týdnů později jeli společně navštívit Petrovu matku. Petr měl během návštěvy vyřídit něco ve městě, a tak Jana zůstala s jeho maminkou sama. U kávy se rozhovor stočil na jejich společnou budoucnost a starší žena se najednou zeptala, zda Jana ví o Petrových problémech.
Jana nechápala, co má na mysli. Petrova matka chvíli váhala, potom odešla do vedlejšího pokoje a přinesla několik obálek. Byly adresované Petrovi, který měl stále část úřední korespondence vedenou na její adresu. Některé byly několik měsíců staré. V dopisech se opakovala upozornění týkající se dlužného výživného a částky už rozhodně neodpovídaly jednomu zapomenutému měsíci.
Jeho matka už nechtěla mlčet
Petrova matka Janě vysvětlila, že synovi několikrát říkala, aby situaci začal řešit. On ji ale pokaždé odbyl s tím, že všechno doplatí a že se do jeho života nemá plést. Dopisy si postupně odnášel, některé však nechal u ní v zásuvce.
Matka navíc přiznala, že mu už dříve několikrát půjčila peníze právě proto, aby dluh vyrovnal. Až nyní pochopila, že Jana o ničem neví. Seděla jsem nad těmi papíry a v hlavě si přepočítávala všechny chvíle, kdy mi tvrdil, že nemá peníze kvůli alimentům. Já mezitím platila nákupy, benzín i pobyty, protože jsem si myslela, že své dítě staví na první místo.
Když se Petr vrátil, Jana se ho zeptala přímo. Nejprve tvrdil, že jde o staré dopisy a všechno už je vyřešené. Když mu ale ukázala data na posledních výzvách, změnil verzi. Přiznal, že několik plateb neposlal, protože mu nezbyly peníze.
Pak začal vysvětlovat, že jeho bývalá žena stejně vydělává dost a synovi nic nechybí. Právě tahle věta byla pro Janu důležitější než samotný dluh. Nešlo už totiž jen o peníze, ale o způsob, jakým Petr přistupoval k vlastní odpovědnosti a jak snadno dokázal měsíce lhát člověku, se kterým plánoval budoucnost.
Jana se nakonec rozhodla ze vztahu odejít. „Kdyby mi na začátku řekl, že má dluh a snaží se ho splatit, možná bych to dokázala pochopit. Ale on ze svého dítěte udělal důvod, proč jsem všechno platila já, a přitom ty peníze synovi ani neposílal. V tu chvíli jsem věděla, že nejde o chybu, ale o člověka, kterému už nemůžu věřit.“
