Článek
Eliška nikdy nepatřila mezi děti, které by doma odmítaly běžná jídla. Snědla polévku, omáčku i školní klasiku v podobě těstovin nebo rizota a na jídelnu si během prvních let ve škole téměř nestěžovala. Proto rodiče překvapilo, když najednou začala prosit, aby ji z obědů odhlásili.
Jednou tvrdila, že měla jídlo studené, podruhé jí údajně nechutnala omáčka a jindy zase říkala, že během velké přestávky snědla svačinu a hlad už neměla. Maminka to nějakou dobu považovala za období, kdy začíná být dcera jednoduše vybíravější.
Jenže Aleně začalo být podezřelé, že vnučka nechce do jídelny ani ve dnech, kdy podle jídelníčku vařili její oblíbené jídlo. Když ji jedno odpoledne vyzvedla ze školy, Eliška okamžitě snědla rohlík, který měla babička v tašce, a cestou domů ještě požádala, zda by jí nemohla udělat něco teplého.
„V tu chvíli mi bylo jasné, že nejde o to, že by neměla hlad. Byla úplně vyhladovělá. Zeptala jsem se jí, proč tedy nesnědla oběd, ale jen pokrčila rameny a řekla, že jí nechutnal,“ vzpomíná Alena.
Stačila jedna nevinná otázka
Babička na ni nechtěla tlačit. Uvařila jí doma těstoviny a začaly se bavit o úplně jiných věcech. Až když Eliška seděla v kuchyni a pomalu dojídala, Alena se jí mimochodem zeptala, s kým vlastně v jídelně sedává.
Vnučka najednou ztichla. Nejdříve tvrdila, že s nikým konkrétním, potom ale přiznala, že poslední dobou se snaží do jídelny vůbec nechodit. Důvod neměl s chutí jídla nic společného.
Několik týdnů předtím ji totiž během oběda vyfotila spolužačka ve chvíli, kdy měla plnou pusu. Fotografie se následně objevila ve skupinové konverzaci několika dětí a někdo k ní přidal posměšný komentář.
Zpočátku se tomu smálo jen pár spolužáků, postupně ale začaly při obědě přicházet další poznámky. Jeden z dětí předstíral, že ji fotografuje pokaždé, když si vzala sousto, jiní se pochechtávali a ptali se, zda bude zase slavná.
Eliška proto začala jíst co nejrychleji, později nechávala většinu jídla na talíři a nakonec se rozhodla, že do jídelny raději přestane chodit úplně.
„Řekla mi, že jí není nepříjemné samotné jídlo. Bálo se tam jít, protože měla pocit, že ji při každém soustu někdo sleduje. To mě zasáhlo mnohem víc, než kdyby mi řekla, že se s někým jednou pohádala,“ popisuje Alena.
Rodičům se tomu zprvu nechtělo věřit
Když Alena večer zavolala dceři a zeťovi, jejich první reakcí bylo překvapení. Eliška totiž doma o žádném zesměšňování nemluvila a fotografie jim nikdy neukázala. Maminka se domnívala, že mohlo jít o jednorázový dětský vtip, který Eliška prožívala citlivěji.
Teprve když s ní rodiče v klidu sedli a požádali ji, aby jim ukázala konverzaci v telefonu, pochopili, že babička situaci nepřehání. Některé zprávy už byly smazané, ale několik poznámek a jedna upravená fotografie zůstaly.
„Její maminka mi potom řekla, že by ji nikdy nenapadlo spojit odmítání obědů s tímhle. Všichni jsme hledali problém v jídle, přitom Eliška jen nechtěla znovu zažít ten pocit, že se jí někdo směje před ostatními,“ říká Alena.
Rodiče následně kontaktovali školu a celou situaci začali řešit s třídní učitelkou. Nechtěli, aby se z případu stalo veřejné zostuzení dalších dětí, zároveň ale trvali na tom, aby posměšky skončily.
Pro Elišku bylo nejdůležitější, že se jí rodiče přestali ptát, proč jednoduše nejde na oběd jako ostatní, a místo toho uznali, že pro ni byla jídelna několik týdnů místem, kde se necítila bezpečně.
Do jídelny se vrátila postupně
První dny chodila Eliška na oběd s kamarádkou z vedlejší třídy. Později si začala znovu sedat i ke spolužákům. Nebylo to ze dne na den a několikrát ještě požádala rodiče, aby ji z oběda odhlásili, postupně se ale situace uklidnila. Alena si z celé zkušenosti odnesla hlavně poznání, že dětské vysvětlení, které na první pohled zní banálně, může zakrývat úplně jiný problém.
„Kdybychom pořád dokola řešili jen to, proč jí nechutná školní oběd, možná by nám to neřekla ještě několik týdnů. Od té doby se jí nesnažím hned vysvětlovat, že něco přehání. Nejdřív se snažím zjistit, co se vlastně stalo,“ říká.
Eliška dnes do jídelny znovu chodí. Její rodiče ale přiznávají, že si díky celé situaci začali více všímat drobných změn v jejím chování. To, co několik týdnů vypadalo jako obyčejná dětská vybíravost, totiž ve skutečnosti začalo jedinou fotografií a několika poznámkami, o kterých doma nikdo neměl tušení.
Zdroje: autorský text
