Článek
V Česku existuje nepsaný zákon, který je silnější než všechny sbírky předpisů: ovoce se nesmí nechat shnít. Jenže jakmile se pokusíte tento přírodní zákon naplnit ve vlastní režii a s vlastním kotlem, narazíte na zeď státního monopolu. Stát se na vaši zahradu nedívá jako na místo relaxace, ale jako na potenciální daňový únik. A aby si své peníze pojistil, nestydí se používat argumenty, které hraničí s citovým vydíráním a lží.
Metanol: Strašák, který v garáži nevznikl
Kdykoliv se začne mluvit o rozvolnění pravidel pro domácí pálení, vytáhne se „těžký kalibr“: Metanolová aféra z roku 2012. Je to podpásovka nejhrubšího zrna. Každý soudný člověk, který si pamatuje fakta, ví, že tehdejší tragédie nebyla výsledkem nepodařeného pálení švestek u souseda v kůlně.
Byl to průmyslový podvod gigantických rozměrů, kde organizovaná skupina záměrně míchala jedovatý metanol do legálních distribučních sítí. Spojovat tuto kriminální akci s dědou, který si v malém kotli táhne svou „čtrnáctistovku“, je jako zakazovat lidem jezdit na kole, protože na dálnici havaroval kamion s naftou. Je to vědomé klamání občanů s cílem vyvolat strach.
Osobní věc, nebo státní majetek?
Zkuste se zamyslet nad absurditou dnešního stavu. Pokud si ze dřeva z vlastního lesa vyrobíte židli, státu je to jedno. Pokud si z vlastního obilí upečete chleba, nikdo vám do kuchyně vtrhnout nesmí. Jakmile ale zkvasíte vlastní třešně a proženete je trubkou, stáváte se v očích zákona „výrobcem lihu bez licence“.
Stát argumentuje, že chrání vaše zdraví. Ve skutečnosti ale chrání pouze svou pokladnu. Spotřební daň z lihu je pro rozpočet příliš sladké sousto, než aby ho nechal na pospas „svobodným občanům“. Z vaší slivovice se tak stává rukojmí systému, který vám ji dovolí vlastnit jen tehdy, pokud jste za ni (přímo či nepřímo) zaplatili výpalné.
Celníci vs. Malé ryby
Je fascinující sledovat, kolik energie a prostředků vynakládá Celní správa na odhalování malých domácích palíren. Výjezdy, sledování, technika – to vše za peníze daňových poplatníků, aby se zabavil jeden padesátilitrový kotel a pár litrů pálenky.
Zatímco se v médiích prezentují tyto „úspěchy“ jako ochrana veřejného zdraví, realita je taková, že jde o šikanu drobných pěstitelů. Stát zkrátka nechce připustit, že by se lidé mohli v něčem obejít bez něj.
Evropa jako tichý svědek
Přitom to jde i jinak. Stačí se podívat k sousedům do Maďarska nebo Rakouska. Tam pochopili, že tradice a svoboda nakládat s úrodou po svém mají větší hodnotu než každá vybraná koruna. U nás ale dál vítězí politika strachu a restrikcí.
Závěrem: Dokud se budeme nechat strašit metanolem v kontextu domácího pálení, státu to bude procházet. Je na čase přestat míchat kriminální pančování s poctivým řemeslem a přiznat si, že tady nejde o naše životy, ale o naše peněženky.
Domácí slivovice je lék, tradice a kus naší kultury. Strašení metanolem je jen špatná PR kampaň Celní správy.
