Kostel Míru ve Svídnici: Architektonický skvost kousek od hranic

Kostel Míru ve Svídnici (v originále Kościół Pokoju w Świdnicy) je největší dřevěný barokní chrám evropského kontinentu, jehož fascinující historie a architektonická hodnota ho vyzdvihla až na seznam UNESCO. Ponořte se do příběhu stavby, která se po dnešní časy dochovala snad jen zázrakem.

Píše se rok 1652, vzpomínky na třicetiletou válku stále požírají mysli mnohých. Pod tlakem Švédska povoluje císař Ferdinand III. Habsburský stavbu luteránských kostelů ve slezských městech Jawor, Głogów a Świdnica, které byly už před válkou důležitými centry protestantů. Rakouský císař-katolík si však dal záležet, aby místním stavbu kostela ztížil, jak mohl.

Kostel musel být postaven až za městskými hradbami, nesměl mít ani věž, ani zvonici (ty byly přistavěny až posléze). Stavebními materiály smělo být pouze dřevo, písek, hlína a sláma. K tomu všemu stavba nesměla připomínat kostel a výstavba nesměla trvat déle než jeden rok. Cíl omezení byl zřejmý - mělo být prakticky nemožné kostel vystavět, případně neměl přežít déle než po několik málo generací.

K císařově překvapení se však v místních luteránech zvedla velká vlna nadšení pro vlastní svatyni. Přispěli všichni - šlechta, měšťané, dokonce i ti nejchudší, stavbu finančně podpořili i protestanté z dalších koutů Evropy. Výstavba začala v roce 1656 a už po deseti měsících, 24. června 1657, se konala první bohoslužba - v Kostele Míru, který svůj název dostal podle míru vestfálského, který ukončil třicetiletou válku a existenci protestantských kostelů znovu umožnil.

Moje návštěva kostela se nesla v duchu velkého překvapení. Stavba se nachází na dnes již zalesněném Náměstí Míru, do kterého bílá hrázděná svatyně perfektně zapadá. Zvenčí je to stavba relativně skromná, bez ozdob typických pro barokní sakrální stavbu - pamatujme, že nesmělo být patrné, že jde o místo duchovního významu.

Vcházím nevelkým portálem - náhle se mi zastaví dech. Ocitl jsem se v ohromném prostoru (najednou tu může být až 7500 lidí) - po stranách dvě patra galerií, přede mnou vysoký vyřezávaný oltář, za mnou monumentální varhany. Strop zdobí malby, veškeré vybavení je vyřezávané, barevné, zlacené - jsem v místě nevídané krásy.

Všechno vybavení má za sebou zajímavý příběh. Oltář, vyhotovený ke stému výročí vydání povolení ke stavbě, byl financován z příspěvku 1500 tolarů od švédského hrnčíře Petera Bautiandera. Varhany byly postaveny mezi lety 1666 a 1669, později je doplnily pohyblivé sošky andílků.

O nástropní malby s biblickými motivy se zasloužili svídničtí malíři Christian Süssenbach a Christian Kolitschky. Za zmínku též stojí bohatě zdobená lóže rodu Hochbergů, vytvořená na počest Johannu Hochbergovi, který na stavbu věnoval dvě třetiny potřebného dřeva.

Usedám do lavice, obdivuji nespočet detailů na výzdobě chrámu a nechávám sebou prostupovat kouzelnou atmosféru - kostel je téměř prázdný, tichý, dokonalý. Je to místo, na kterém na vás z každého rohu dýchá bohatá historie. A co je na tom nejdojemnější - nic z toho by dost možná neexistovalo nebýt neochvějné vůle věřících, kteří dali tomuto místu, i přes mnohé trable, život.

Datum návštěvy: 31.10.2021

V textu byly použity vlastní fotografie.

zdroje: kosciolpokoju.pl

Čtěte také: