Článek
Úvod autora
Nejhorším dnem pro židovský národ byl bezesporu závěr konference v Évian, na kterou dnešní učebnice dějepisu zapomínají. Ta měla vyřešit uprchlickou krizi, kdy Židé prchali před nacistickým režimem, ale nemohli utéct kvůli neochotě mocností zavést výjimku v jejich tvrdé protiimigrační politice. Stovkám tisíců až milionům obětí bylo možné právě v Évian předejít.
Hitlerův zločinný režim a zrůdné činy nacistů přímo způsobily smrt 6 milionů Židů, stovek tisíc Romů a Sintů, ale i tisíců homosexuálů.Bezprecedentní zločiny nacistického režimu a hrůzu systematického, industrializovaného vyhlazování obyvatel nelze přičíst nikomu jinému, než právě Hitlerovi a dalším vůdcům nacistů, kteří vraždy organizovali.
Spoluvinu za židovské oběti ale nesou i ti, kteří tváří v tvář zrůdnému chování nacistů a vědomí zločinů páchaných na židovském obyvatelstvu nepomohli, uprchlíky nepřijali a i takové zločiny, jako je odmítnutí přijetí 20 000 židovských dětí do USA, které v roce 1938 zamítl americký senát, by měly být připomínány. Z těchto dětí jich procentuálním vyjádřením přeživších holokaustu pravděpodobně přes 14 000 zemřelo.
Konference v Évian je pro Židy horší než Mnichov pro Československo. Je to památka na fakt, že se nelze nikdy na nikoho spolehnout a každý Žid - i já jsem toto absolvoval - je poučen o lhostejnosti mocností ve chvíli, kdy jejich pomoc Židé nejvíce potřebovali.
Hitler tváří v tvář nečinnosti spojenců a jejich neochotě přijmout prchající Židy na svém území využil selhání konference v Évian k propagandě, v perzekuci menšin poté naopak přitvrdil. Stovkám tisíc až milionům obětí se ale dalo právě v Évian předejít. I dnes státy čelí nelehké volbě, zda na úkor svého pohodlí pomohou obětem bezpráví - citáty účastníků níže jsou tak stále aktuální.
V reakci na perzekuci Židů USA i Británie zavřely své hranice
Konference v Évian, francouzském městě poblíž švýcarských hranic, byla svolána na termín 6. až 15. června v roce 1938 - tedy po Hitlerově anexi Rakouska a před Mnichovskou dohodou nebo Křišťálovou nocí, pogromem v nacistickém Německu, během kterého davy vypálily na 100 synagog a desítky tisíc Židů byly následně zatčeny, ta proběhla o 5 měsíců později.
Již 5 let platily Norimberské zákony, které Židy degradovaly na věci bez nároku na práci, práva či majetek a segregovaly je mimo veřejné dění.
S vědomím nebezpečí, které Židům hrozilo, zavřely obě budoucí spojenecké velmoci - Británie i USA - Židům (ale i dalším migrantům) své hranice. Oba státy tak neučinily veřejně, nýbrž jednoduše zavedly podmínky, které byly nesplnitelné. Obě velmoci měly zavedené protiimigrační zákony, které dle jejich tvrzení „nemohly“ upravit.
Británie i USA již před konferencí omezily možnost útěků pro židovské uprchlíky následovně.
- Británie formou nařízení zavedla podmínku, že žadatel o azyl musí mít uloženo 50 liber (dnešních 4000 liber, přes 100 tisíc korun) v bance na území království. Nacisté však zakázali vlastnictví zahraničních měn a libry nebyly v Německu dostupné, natož možnost zřízení zahraničních účtů. Do Británie se tak dostaly pouze věhlasné židovské osobnosti jako byl například Sigmund Freud, nebo ti, kteří si mohli dovolit úplatek. Židé však byli před rokem 1938 nacisty většinově zbaveni majetků a nařízení tak bylo mířené zcela účelově, aby uprchlíkům zabránilo vstoupit do země.
- USA roku 1924 zavedly takzvaný Johnson-Reed Act, který omezil celkovou migraci do Spojených států na 150 000 lidí ročně, z toho omezoval uprchlíky dle původu a stanovil jako metodiku porovnání s rokem 1920, tudíž byli Židé ze západní Evropy zcela opomenutí, protože před roky 1920 neměli zásadní důvod prchat a jejich početní srovnávací základ byl extrémně nízký. Metodika umožňovala dle zemí původu migraci pouhým 6 % uprchlíků dle kvóty na základě čísel z roku 1920.
S těmito zavedenými zákony cílenými na maximální omezení migrace vyslala Británie do Évian jako vyslance poslance britského parlamentu Edwarda Turnoura v doprovodu správce Lancasterského panství, jehož pozice je vnímána jako úctyhodná, nicméně jeho vliv na legislativu a řízení země je zanedbatelný.
Za USA se neúčastnil žádný člen vlády - prezident Roosevelt vyslal namísto oficiální delegace jako vedoucího vyslance svého přítele Myrona C. Taylora v doprovodu Jamese Grovera, pozdějšího vyslance v Izraeli, který ale toho času neměl vládní mandát k žádným úkonům.
Konference se tedy za nejmocnější velmoci světa - Velkou Británii a USA - účastnili druhořadí diplomaté, kteří vzhledem k přijaté legislativě na území svých států nemohli dosáhnout bez mandátu od zákonodárců žádné dohody.
Americký vyslanec Myron Taylor pronáší řeč během konference v Évian
Svědectví z konference očima účastníků nabízí smutný pohled na lhostejnost mocností
Tragédii neúspěšné konference, která mohla zachránit miliony Židů před smrtí rukou nacistů, v plynových komorách a pracovních táborech nejlépe demonstrují citáty zúčastněných.
Adolf Hitler za Třetí říši zaujal následující stanovisko,
„Můžu pouze doufat a očekávat, že ostatní země, které mají takové hluboké sympatie pro tyto kriminálníky (Židy), budou alespoň natolik štědří, že převedou své sympatie do praktické pomoci. My, na naší straně, jsme připravení všechny kriminálníky naložit a zaslat napospas těmto zemím, je mi jedno jak, klidně i na luxusních lodích.“, prohlásil vůdce nacistů v reakci na uspořádání konference.
Australský delegát, T. W. White, který odmítl přijmout více než 15 000 Židů během tří let podotkl,
„Nemáme nyní žádný rasový problém a nechceme si jeden importovat“, prohlásil v reakci na deklarované přijetí nízkého počtu uprchlíků do své obrovské země.
Austrálie zatím po desetiletí systematicky zabíjela a vyčleňovala ze společnosti domorodé Aborigince, kteří byli původními obyvateli kontinentu. V době slov Australského vyslance genocida a segregace domorodců stále probíhala. Po prvních 5 000 Židech Austrálie žádné další nepřijala kvůli probíhající válce. Ti tak skončili většinově v plynových komorách.
Kanadský premiér si v době konání konference zapsal do svého deníku,
„Musíme se snažit o zachování poklidu v této části kontinentu (pozn. Severní Ameriky) a vyhnout se míšení naší krve s tou zahraniční. Vytvořením interního problému na úkor vyřešení zahraničního nic nezísáme“, zapsal si Mackenzie King.
Kanada - pravděpodobně i v reakci na názory svého premiéra - nepřijala žádné židovské uprchlíky v reakci na Évian a celkově přijala extrémně nízké množství prchajících Židů po celou 12 let Hitlerovy vlády.
Francouzi blahosklonně prohlásili, že udělali více než jiní,
„Francie dosáhla extrémní úrovně saturace v ohledu na množství přijatých uprchlíků“, uvedl vyslanec Henry Bérenger.
Nutno podotknout, že přesun do Francie by pravděpodobně Židy před nacisty nezachránil a Francie přijala v období let 1930 až 1939 větší počet Židů, než Velká Británie a USA dohromady. Pozice Francie je tak pochopitelná i vzhledem k pravdivosti slov vyslance, že opravdu učinili více než jiní. Lze ale také uplatnit pohled, že Francouzi jako sousedi Němců měli naprostý přehled o zvěrstvech a zločinech páchaných na tamějších Židech, měli tedy rozhodně lepší informace, než Dominikánská republika, Panama či Kostarika, viz. stanoviska těchto nepravděpodobných mecenášů níže.
Budoucí premiérka Izraele se nemohla vyjádřit a dostala statut pozorovatelky
Golda Meir sama věděla, jaké je to být na útěku, když v mládí prchala z dnešní západní Ukrajiny před pogromy a bělogvardějci. Ačkoli se konference jako předsedkyně obchodní unie Histadrut zúčastnila, nebylo jí povoleno promluvit a byl jí přidělen statut pouhé pozorovatelky. Ke konferenci uvedla ve svých memoárech,
„Sedět tam v té velkolepé hale a poslouchat zástupce 32 států, kteří vstávali a jeden po druhém vysvětlovali, jak by chtěli přijmout velké množství uprchlíků a jak je smutné, že tak nemohou učinit - to byl děsivá zkušenost“, uvedla.
Její vzpomínky demonstrují naprosté nepochopení a lhostejnost mocností vůči životům milionům Židů na území Evropy.
„Vyjadřujeme své sympatie a je nám uprchlíků opravdu líto, ale…“
Do těchto slov se dá shrnout množství stanovisek imperiálních mocností, jakými byly Holandsko, Spojené státy, Velká Británie, Francie i další země britského Commonwealthu, již zmíněná Austrálie či Kanada.
Lhostejnost mocností a bizarní důvody pro nepřijetí Židů do svých teritorií dokládá i tvrzení Nizozemského vyslance, že jejich koloniální území s ohlédnutím na tropické podnebí nenabízí příležitosti pro přesun evropských migrantů - které se dá shrnout slovy - věříme, že raději zemřete, než abyste žili v zemi s tropickým podnebím.
Americký senát zamítl převoz 20 000 židovských dětí z nacistického Německa
V reakci na neúspěch konference Évian navrhl Clarence Pickett, americký psychiatr, zákon o přijetí 20 000 židovských dětí mimo imigrační kvóty, návrh je známý jako Wagner-Rogersův zákon.
Během debaty o přijetí legislativy zaujal senátor Reynolds následující stanovisko,
„V souvislosti bych chtěl sdělit, že jsem důsledně toho názoru, že v současnosti bychom měli myslet první na Američany. Charita musí začít u nás doma. Proč přijímat tisíce lidí, kteří chtějí usurpovat práce našim lidem? … Dejme práci našim lidem, dejme domov našim lidem, nechme Ameriku Američanům!“, uvedl ve svém projevu.
Zákon byl americkým senátem zamítnut a 20 000 dětí nebylo do USA přijato, většina z nich následně zemřela.
Dobový článek New York Times z roku 1938 v reakci na konferenci byl opatřen výmluvnou ilustrací.
Grafika znázorňující pohled deníku New York Times na konferenci v Évian - Žid beznadějně uvězněný na nacistickém území.
Byli i tací, kteří pomohli, ačkoli to nikdo nečekal
Narozdíl od zastoupených mocností, které disponovaly obrovským územím a logistickými prostředky k přesunu stovek tisíc obyvatel, byly i státy, které nečekaně pomohly daleko větší měrou, ačkoli to nikdo nečekal. Jde zejména o Dominikánskou republiku, jejíž diktátor Rafael Trujillo nabídl útočiště 100 000 židovským uprchlíkům, protože pochopil, že do jeho země přivezou bohatství a znalosti, které rozvinou tamější ekonomiku.
Nepravděpodobného zachránce dokreslují slova přeživšího Louise Hesse, který emigroval do Dominikánské republiky právě na pozvání diktátora Trujilla, uvedl,
„Člověk, který nám pomohl, nebyl humanista. Ale měli jsme nějakou volbu? Hitler, německý rasista nás perzekuoval a chtěl nás zabít. Trujillo, dominikánský rasista, nám zachránil život“
Tváří v tvář riziku v podobě nacistů brali Židé co se nabízelo a v Dominikánské republice založili kolonii Sósua, kde se tamní uprchlíci shromažďovali.
Židé, kteří uprchli do Dominikánské republiky, svobodně v nové zemi vyrábějí batohy a příruční tašky, Dominikánská republika.
Odkaz konference v Évian - nezavírat oči před utrpením, nečinnost je rovna spoluvině
Fiasko velmocí bylo okamžitě využito Hitlerovou propagandou, uvedl, že státy kritizují jeho chování a názory vůči Židům, ale žádný z nich si je nechce vzít. O pět měsíců později proběhla takzvaná Křišťálová noc, kdy nacisté společně s rozzuřenými davy vypálili přes 1000 německých synagog a zatkli desítky tisíc Židů. Událost lze charakterizovat za počátek holocaustu, kterému předcházela právě konference v Évian.
I v dnešní době mnohokrát čelíme situacím, kdy lze pomoci na úkor vlastního pohodlí a nebo zavírat oči před neštěstím druhých. Civilizovaný svět v roce 1938 zavřel oči a zůstal lhostejný, Židé za onu lhostejnost zaplatili nejvyšší cenu.
Ačkoli je setkání v Évian již opomíjeno a upozaďováno, jedná se o největší selhání západních mocností před druhou světovou válkou. Mnichovskou dohodou poté o 4 měsíce později spojenci své zbabělé a lhostejné postoje završili, následně došlo k hrůzám a desítkám milionů obětí období druhé světové války. Vyčkávat a ustupovat agresorovi na úkor vlastního pohodlí nikdy v historii nevedlo k úspěchu a míru, jak demonstruje i Mnichovská konference a právě setkání v Évian.
