Trump proměnil lidi v čísla - miliony mohou hladovět

Ačkoli jsem přesvědčeným kapitalistou, je mi z rozhodnutí prezidenta USA bytostně zle, zejména kvůli mým dětem a vědomí, že ne všichni jsou dnes na světě soběstační a existují lidé, kterých se sebemenší ekonomický výkyv dotkne ve zničující podobě.

Jako vždy dopadnou celní opatření nejvíce na ty nejohroženější a často hladovějící dělníky, kteří pracují bez přístupu k potravinám nebo lékům ve fabrikách umístěných v nejchudších státech jakými jsou Bangladéš nebo Kambodža. Zdejší obyvatelé jsou závislí na spotřebě USA, která v reakci na cla Donalda Trumpa může znatelně poklesnout. Uvalením cla 37 % na hladovějící Bangladéš tak zřejmě dojde k masivnímu nárůstu úmrtí i utrpení místních, kteří jsou zredukovaní do statistiky obchodní bilance a sloganu ,,America First“.

Trump nejen že svou obchodní válkou způsobí masivní utrpení a ztráty živobytí v nejchudších regionech, ale hází přes palubu i nejchudší Američany bez přístupu ke zdravotní péči. Peníze, akciové indexy, obchodní deficit a další ekonomické pojmy blednou ve vztahu k reálným osudům a příběhům lidí za statistickými daty - ti trpí skutečným hladem a nedostatkem, kdy bez léků nebo peněz nutných k obstarání základních potřeb mohou i zemřít. Recese, ekonomický pokles a obchodní válka tak znamená utrpení, hlad a ztráty domovů. Na to bychom neměli zapomínat.

V Evropě jsme zvyklí na robustní sociální systém, silné státy a bezplatné zdravotnictví - takové vymoženosti v Kambodži, Bangladéši nebo v USA nemají. Desítky milionů lidí v těchto třech státech ale již nyní bojují každý den o přežití pod hranicí chudoby často s nedostatečným přístupem ke zdravotnictví, lékům, ale i k jídlu a pitné vodě.

Donald Trump nazval den vyhlášení drakonických cel na nejohroženější státy světa Dnem osvobození. Pro obyvatele nejchudších regionů Kambodži a Bangladéše může jít i o rozsudek smrti. Také američtí důchodci trpící například cukrovkou nebo rakovinou zažívají rozčarování, jejich léky se zdraží o desítky procent a hrozí jejich nedostatek.

Den osvobození v podání Donalda Trumpa je tak bez nadsázky největší katastrofou uplynulých dekád jak pro nejchudší Asiaty, tak i pro mnohé Američany.

Věřím, že mnoho Čechů ani neví, že Bangladéš existuje a že má přes 170 milionů obyvatel. Jde o osmý nejlidnatější stát, který se vyznačuje extrémní chudobou a častými hladomory. Místní obyvatelé mají pro každoroční hladomor dokonce pojmenování - Monga - a nazývají tak dobu mezi sklizněmi, kdy až 5 milionů lidí zejména na severu země hladoví kvůli akutnímu nedostatku potravin. Tento hlad postihuje místní dvakrát ročně. V říjnu roku 2024 bylo 1,6 milionů Bangladéšanů klasifikováno organizací IPC v kategorii extrémního ohrožení vyhladověním a nedostatkem potravin.

Země je dlouhodobě ekonomicky závislá na firmách z USA, zejména těch z oděvního průmyslu - fabriky a dodavatele zde mají americké firmy GAP, Levi Strauss, Nike, Tommy Hilfiger a další. Oděvní průmysl včetně výroby základních materiálů a polotovarů například pro prodejce obuvi tvoří 80 % exportu země na kterém závisí živobytí 4 milionů lidí. Ti mají své rodiny, tudíž je celkový počet zasažených jistě ještě širší.

Uvalené 37 % clo na bangladéšské produkty mířící do USA připraví tyto lidi o část a nebo celé jejich živobytí. Sociální systém v zemi téměř neexistuje a zdravotnictví je nedostupné - je řazeno k nejhorším na světě. Donald Trump nedal firmám z USA působícím na území Bangladéše čas k zajištění alternativních dodávek a transformaci tamního průmyslu například na zpracování polotovarů určených na kompletaci v USA - prostě jedním tahem vymazal dovoz z Bangladéše a naznačil americkým firmám, že mají okamžitě ze země odejít právě do USA.

Letošní Monga tak zřejmě bude mít daleko více hladovějících obětí než ta loňská - Donald Trump ale zřejmě ani o existenci Bangladéše natož o tamních životních podmínkách neví vůbec nic. Po týdnech protestů v roce 2023 zvýšila vláda v Bangladéši minimální mzdu - za kterou pracuje většina zaměstnanců v továrnách - na 113 dolarů měsíčně, což odpovídá zhruba 2 600 Kč. Lidé zde tak mohou přijít o živobytí i životy zatímco Američanům se díky Trumpovi zdraží trička, džíny i boty.

Také v Kambodži, na kterou Donald Trump uvalil clo dokonce 49 %, přijdou lidé o svá živobytí a dost možná i o život samotný. Země v posledních letech investovala, aby přilákala technologické firmy a ty zde vyrábí polovodiče a související komponenty, které tvoří největší vývozní artikl země určený pro americký trh v hodnotě 2,7 miliard dolarů. Tito pracovníci ohrožení zřejmě nejsou, mohou stejně tak pracovat pro čínské nebo indické firmy a stále najdou uplatnění. V zemi jsou ale přítomné nerovnosti a stejně jako Bangladéš je zaplněná oděvními fabrikami a kožedělnickými podniky. Ty v souhrnu tvoří více vývozu do USA, než samotné polovodiče a americké firmy zde přímo i nepřímo zaměstnávají přes 400 000 lidí. Ti berou mzdu od 1,2 do 1,6 dolarů za hodinu a stále patří k nejchudší třídě.

Děti těchto nízkopříjmových pacientů zřejmě budou ty, které jmenuje zpráva World Food Program za rok 2024, kde je uvedeno, že až 32 % dětí do pěti let v zemi trpí chronickou podvýživou a 10 % dětí trpí poruchou vývoje právě kvůli chybějící stravě. Slogan America First ale ve vztahu Donalda Trumpa k oběma státům vyhrál.

Jakmile přestanou Američané nakupovat zdražující se boty a oblečení původem z obou uvedených států, statisíce až miliony lidí mohou přijít o střechy nad hlavou, stravu i životy.

Na Bangladéš jsou nově uvalena již zmíněná cla ve výši 37 % a na Kambodžu dokonce 49 %. Státy přitom nepředstavují pro USA žádnou konkurenci - součet exportu obou zemí do USA v roce 2024 činil pouhých 17,8 miliard dolarů, což je v rámci obchodní bilance USA číslo zcela marginální. Ironií osudu je, že o hladovějící Bangladéš se staraly zejména neziskové organizace z USA, kterým Elon Musk s Donaldem Trumpem zrušili podstatnou část financování.

Přes 8 % Američanů nemá zdravotní pojištění, což odpovídá 26 milionům lidí. Celkem 12,9 % Američanů žije pod hranicí chudoby, která odpovídá příjmu 15 000 dolarů ročně - zhruba 350 000 Kč, což v zemi nestačí ani na nájem 1+kk bytu, natož na zdravotní péči, která je hrazená.

USA nemají dostatečné zásoby léků, zejména inzulinu a léčiv užívaných pro pacienty s rakovinami. Přes 30 % těchto medikamentů přichází z Evropy, suroviny na výrobu léčiv v USA také závisí na dovozu chemikálií z Číny i EU. Dominantní roli na farmaceutickém trhu zaujímají evropští giganti se sídly v EU, Švýcarsku a Velké Británii. Jde například o firmy Sanofi, Merck, Zentiva, AstraZeneca nebo Novo Nordisk. Export léků z EU (bez Švýcarska) za rok 2024 činil více než 140 miliard dolarů a pokrýval 25 % amerického trhu.

Každý Američan s cukrovkou nebo s některým typem rakovin léčeným pomocí medikamentů z EU tak připlatí minimálně 20 %, v případě švýcarské výroby dokonce 31 %. Pro chronicky nemocné mohou být tyto částky likvidační i s platným zdravotním pojištěním, v USA existuje spoluúčast na péči ve výši 30 % až do částky 8 000 dolarů ročně a ti, kteří zdravotní pojištění nemají, si připlatí daleko více.

Donald Trump se ale nesnažil vyjednat s EU ústupky v podobě bezcelního obchodu alespoň s těmi nejdůležitějšími léky, uvalil plošná cla na vše a Američany s vážnými zdravotními problémy pomyslně hodil přes palubu. Nutné je také dodat, že největším dodavatelem chemikálií nutných k výrobě léků přímo americkými firmami v USA je Indie - clo 24 % - a Čína - clo 54 %. Dodatečné náklady se tak neprojeví pouze na léčivech pocházejících z Evropy, ale také u těch přímo z USA.

Být dnes chronicky nemocným Američanem se tak může stát nedostupným luxusem. Osudy zaměstnanců amerických oděvních gigantů v Bangladéši nebo Kambodži jsou ale daleko smutnější - často ale tito lidé zůstávají mimo zájem veřejnosti a tak budou zřejmě titulkům dominovat opět obchodní bilance, deficity, recese a snížená spotřeba.

Za těmito pojmy a Trumpovými cly se ale skrývají i daleko smutnější a pravděpodobně i tragické příběhy milionů těch nejohroženějších.