Příliš upřímná Čína: Válka v Evropě slouží našim zájmům, porážku Ruska nedovolíme

Deník New York Times zveřejnil nový rozhovor se šéfem NATO, bývalým nizozemským premiérem Markem Ruttem. Bohužel není možné si rozhovor přečíst bez předplatného, nabízí ale Rutteho vhled do dnešní geopolitické situace a informace o přístupu Číny k Evropské unii i válce na Ukrajině jsou ze strany šéfa NATO popsány s až děsivou upřímností. Zdroj uvádím pod článkem.

Minulý týden probíhala přípravná jednání, v rámci připravovaného summitu Číny a EU, který se odehraje v Asii ve dnech 24. až 25. července k 50. výročí diplomatických vztahů mezi unijním blokem a druhou největší ekonomikou světa. Bohužel se ale ukazuje, že Čína není pro EU partnerem, nýbrž se usilovně snaží rozbít Severoatlantickou alianci a skrze agresi Vladimira Putina doufá v odvedení pozornosti Spojených států právě k ukrajinskému bojišti na úkor masivního zbrojení Číny a připrav na invazi ostrova Taiwan. Rutte popisuje jednání s ministrem zahraničí, kde bylo předním lídrům Evropské unie, jemu a Kaje Kallasové, zdůrazněno, že Čína nedovolí porážku Ruska a bude Vladimira Putina podporovat kvůli obavám z Donalda Trumpa a jeho vlivu v Jižní Asii.

Tuto poznámku si lze přeložit - Čína se snaží odlákat pozornost právě na Ukrajinu a zaměstnat USA i Evropu agresí Vladimira Putina a v mezičase získá klid na dobudování vojenských kapacit, protože podle dnešních modelů a propočtů by stále proti armádě USA neměli Číňané šanci. To se ale za dva až tři roky může změnit.

Obavy Číňanů nejsou upřímné také kvůli jejich podpoře severokorejského diktátora Kim Čong-una a samozvaní neutrální Číňané umožňují přesuny severokorejských jednotek i munice skrze své území a je již prokázáno, že také dodávají Rusům materiál dvojího užití a umožňují sankcionovaným firmám bankovní převody skrze menší čínské banky. Vrcholem čínského pokrytectví je jejich politika jedné Číny. Na diplomatické úrovni zaujímali představitelé druhé největší ekonomiky světa vždy jasný a důrazně odmítavý přístup ke všem státům usilujícím o sebeurčení. V otázce Taiwanu země dlouhodobě popírá nezávislost ostrova a trvá na sjednocení s pevninskou Čínou. Tento postup ale není čínskými diplomaty akcentován v otázce Krymu, ani u Rusy okupovaných území Ukrajiny.

Celý život se velmi zajímám o historii a v dnešních dnech existuje paralela s japonským útoke na Pearl Harbor a Hitlerovou operací Barbarossa, která útoku Japonců předcházela. I tehdy bylo třeba zaměstnat Američany a málo se vzpomíná na Kantokuen, tajný plán Japonců na invazi Sibiře a otevření druhé fronty ve válce se Sovětským svazem.

Japonci byli ale příliš sebevědomí a namísto napadení Sovětů realizovali výpady do bohatých britských kolonií na jihu a zabrali Barmu či Singapur. Hitlerova vojska zprvu vítězila, a tak Japonci upřednostnili své zájmy před pojištěním sovětské porážky. Japonci také nechtěli obětovat příliš personálu a z dřívějších střetů se sovětskou armádou jim bylo jasné, že půjde o náročného soupeře. Historie se ale neptá, americké zásoby proudící skrze Beringův průliv se nakonec ukázaly jako klíčové a Rusové nakonec za obrovských ztrát Hitlerova vojska odrazili. Japonci drželi pakt o neutralitě se Sovětským svazem neporušený od roku 1941 až do roku 1945 a frontu neotevřeli.

Nyní ale zpět do současnosti. Rusko vyčerpává evropské zásoby i ekonomiku. To stejné platilo i pro USA a zbrojní kapacity Severoatlantické aliance nestíhají doplňovat zásoby v reakci na potřeby Ukrajiny, jelikož dekády zbrojní průmysl zaostával a byl okrajovým, někdy i nechtěným reliktem minulosti. Američané mnohokrát upozorňovali na nedostatek řízených střel, protivzdušných raket i konvenčního vybavení v případě nového plnohodnotného konfliktu s připraveným protivníkem. Stejná situace je i v Evropě, která volí mezi podporou oběti ruské agrese a vyzbrojením vlastních armád.

Zájmem Číny je tuto situaci udržet a zajistit dostatečnou sílu Ruska, aby mohlo v případě invaze na Taiwan podniknout koordinovaný útok proti státům NATO. Nemusí jít o plnohodnotnou válku, stačit bude agrese proti některému ze států na periferii, například může jít o Moldavsko či Estonsko. Evropané i Američané budou muset volit mezi asistencí jednomu z členů aliance a podporou Taiwanu, který je ale klíčovým dodavatelem pokročilých polovodičů a jehož pád či destabilizace by ohrozila velkou část moderního průmyslu v automotive, letectví a mnoha dalších odvětvích.

Ačkoli jsem velkým kritikem Donalda Trumpa a vnímám jeho styl vládnutí jako úpadek demokracie v USA, v mnohých tezích a pohledech má prezident USA pravdu. Evropa se musí ubránit sama a nemůže jen spoléhat na podporu USA. Čína je skutečně nebezpečnější protivník než Vladimir Putin a její plány rozhodně nejsou mírumilovné. Nevěřím ale, že se Vladimira Putina podaří Trumpovi od Číny izolovat, jak naznačovali plány prezidenta USA někteří analytici a musíme se proto připravit i na variantu nové osy zla. Čínská ekonomická spolupráce je podřízená zájmům režimu a jakékoli posilování vzájemných obchodních vztahů bude vytvářet stejnou závislost, kterou vytvářely levné ruské energie před válkou na Ukrajině.

Můžeme si o Trumpovi myslet co chceme, ale stále disponuje nejlepšími zpravodajskými informacemi a jeho priority v Asii jsou vzhledem k čínské rozpínavosti odůvodněné obavami z budoucího vývoje a zřejmě jsou tyto informace podložené i prací zpravodajců.

Slova Wanga I dávají v širším kontextu smysl. Čína vyrábí nové jaderné hlavice rekordním tempem a plánuje dosáhnout počtu 2 500 jadených bomb do čtyř let. Probíhají nábory do čínské armády a četnost společných cvičení s Rusy eskaluje. Zpravodajci ze zemí NATO často upozorňují na čínské válečné plány a studium takzvaných válečných her v otázce invaze Taiwanu, díky kterým Čína reaguje rekordní výrobou válečných lodí, které pro blokádu a invazi ostrova experti jmenují jako klíčové.

Čína ale na druhé straně neustále podporuje Putinův režim a zajistila protiváhu evropských a amerických sankcí, díky níž není Putin na lopatkách, ale pouze trpí dílčími, ale bolestivými, komplikacemi. Jak uvedl i Wang I, Čína porážku Ruska nedovolí. V tomto prohlášení se skrývá naprosto jasné sdělení - Putin je náš a jeho agrese je i v našem zájmu i přesto, že dopadá na životy a bezpečnost Evropanů.

Upřímnost Číny je tak jen dalším střípkem do nové doby, kdy je svět daleko nebezpečnějším místem než před dvěma dekádami a bezpečnost starého kontinentu i klíčových zemí, jakou Taiwan jistě je pro životy každého z nás i naší životní úroveň, je v ohrožení. Jde o nepříjemnou a smutnou realitu, na kterou je ale třeba i v zájmu naší budoucnosti urgentně reagovat.

Dodatečné zdroje: