Článek
Při zveřejnění jakékoli kauzy spojené se současnou vládou Ukrajiny se objeví stovky, někdy i tisíce naštvaných komentářů o nevděčných Ukrajincích, zkorumpovaném vedení a zmiňovány jsou i miliardy, které mají skrze oligarchy proudit k vládnoucím politikům.
Málokdo si ale uvědomuje, že vědomí o korupci je přímo propojené se silou demokratických institucí v zemi, s nezávislosti médií a v neposlední řadě také s existující či neexistující svobodou slova na území státu. O korupci na Ukrajině se tak dočíst lze, zatímco miliardové majetky ruských pohlavárů zůstávají v očích běžných Rusů veřejným tajemstvím. Putinův trenér juda Rotenberg je pak jedním z nejbohatších Rusů a je běžné, že nejvyšší generálové vlastní majetky v hodnotě stovek milionů dolarů, aniž by dokázali doložit, jak si na nedozírné bohatství vydělali z platů státních zaměstnanců.
Rusko a Ukrajina jsou v tomto ohledu podobnými státy. Postkomunistické zřízení, Českou republiku nevyjímaje, stále rezonuje v populaci a šedá ekonomika za socialismu přímo ke korupci vybízela. Bylo zcela běžné krást na stavbě, obchodovat se zakázaným kontrabandem nebo také prodávat v pohostinství vlastní produkty a také za ně odpovídajícím způsobem inkasovat. Existovala ekonomika oficiální, kterou režim monitoroval, ale také ohromná šedá ekonomika, o které všichni věděli, ale dokud se nekradlo až příliš, byl tento paralelní svět tiše tolerován.
Korupce je zcela běžným jevem moci a propojení politiky s byznysem fungovalo již od starého Egypta a skrze historii se mění pouze styl, nikoli ale podstata korupčního jednání. V demokratické společnosti pak existují tři zásadní a nejdůležitější pilíře boje proti nekalému jednání - morální integrita volených zástupců, nezávislá justice a policejní složky, ale důležitým nástrojem je také nezávislost médií a svoboda slova.
Pokud jeden z pilířů selže, další jej mají nahradit a pokud selžou všechny nebo je státy potlačí, výsledkem je režim v Ruské federaci, Severní Koreji nebo Saúdské Arábii, kde je striktně zakázáno o přečinech mocných psát či veřejně mluvit a kdo tento zákaz poruší, vypadne z okna, zastřelí jej čečenští teroristé, skončí u popravčí čety anebo po saúdském způsobu zmizí rozčtvrcený v kufrech po schůzce s komandem korunního prince. Ukrajina se od Ruské federace zcela zásadně liší právě tím, že tamní novináři mohou, leč někdy s obtížemi, o problematickém konání nejvyšších politiků informovat. Kromě mezinárodního drobnohledu nad zemí, která se agresi Ruské federace brání i za přispění zahraničních partnerů, je jedním z důvodů ukrajinské svobody informovat o místní garnituře i vlastník nejdůležitějšího investigativního média v zemi, který je držitelem pasu České republiky, Tomáš Fiala.
Novináři jeho deníků Ukrajinská Pravda a Nový Hlas Ukrajiny již od počátku války popsali a zdokumentovali několik z nejdůležitějších korupčních kauz, v jejichž důsledku končili generálové, ministři, ale i guvernéři ukrajinských samosprávných celků.
Ukrajinská Pravda čelila tlaku vlády Ukrajiny, vyšetřování a omezení inzerce. I tak podporuje válečné úsilí a informuje o korupci
Jedním z důvodů, proč článek na toto téma píšu, je má averze vůči černobílému vidění světa. Tomáš Fiala na Ukrajině podniká již od první dekády 21. století a jeho investiční společnost Dragon Capital spravuje investice skrze portfolio komerčních nemovitostí, finančních institucí a mimo jiné i médií Ukrajinská Pravda a Nový Hlas Ukrajiny.
V rámci čtenosti a relevance je deník Ukrajinská Pravda největším mimoagenturním médiem a zaujímá po boku Censor.net pozici druhého nejčtenějšího média v zemi. Tomáš Fiala pak od roku 2022, kdy došlo k plnohodnotné ruské invazi, masivně podporuje ukrajinské válečné úsilí a projekty zaměřené na podporu válečných veteránů. Skrze Kyjevskou ekonomickou univerzitu také zřídil program na vývoj dronů a technologických řešení užitečných ve válečném úsilí, zatímco jeho firmy ročně darují desítky milionů ukrajinských hřiven na nutné potřeby pro vážně raněné válečné veterány.
Tomáš Fiala ale není vůči současné vládě nekritický a má k tomu dobrý důvod. Podle českého podnikatele existuje po dobu válečného konfliktu jistá snaha autorit o potlačení svobody slova a i sám Fiala podle vlastních slov čelil tlaku vlády, která se snažila o diskreditaci jeho deníku skrze obvinění z krácení daní. Jeho deník, který od roku 2025 vlastní Fiala přímo, nikoli skrze investiční fond, informoval o mnoha korupčních kauzách. Pád ukrajinského ministra obrany Reznikova spustila reportáž Ukrajinské Pravdy o nadhodnocených armádních nákupech potravin, další vysocí důstojníci kybernetických sil odstoupili po další reportáži o korupci při pořizování dronů a navigačních technologií. V roce 2024 rozjela ukrajinská vláda rozsáhlé vyšetřování holdingu Dragon Capital a podle Fialy se dokonce uvažovala i o uvalení sankcí na něj a jeho společnost, čímž měla být jeho média ochromena, protože rozkryla až příliš tajemství ukrajinských politiků.
Z výčtu výše by se mohlo zdát, že Fiala nebude sympatizantem Ukrajiny a vnímá vládu jako sbor korupčníků, kteří zemi rozkrádají. Tak to ale není a majitel Dragon Capital vnímá snahy vlády nejen jako přirozený protitlak, ale sám dokonce hodnotí sílu ukrajinských institucí pozitivně. Podle Fialy je Ukrajina silná právě díky situacím, jakou byla i letošní snaha omezit nezávislost protikorupčních autorit NABU a Speciálního protikorupčního soudu. Po oznámení záměru prezidenta Zelenského vyšly stovky tisíc Ukrajinců do ulic, novináři se vzbouřili a zahraniční partneři dali Zelenskému ultimátum - pokud zákon schválí, pomoc bude přerušena. Tomáš Fiala je přesvědčen, že Ukrajina v současné době není společensky připravená na návrat do dob nepostižitelné korupce za prezidenta Janukovyče a lidé si až příliš zvykli na svobodu slova i nezávislá média.
A zde se dostávám k podstatě dnešního článku. Ukrajina rozhodně není dokonalá a informace o korupci v nejvyšších politických patrech jsou závažnými neduhy tamní demokracie, ale jen fakt, že o těchto prohřešcích svobodně informují ukrajinští novináři je znakem relativního zdraví demokracie Ukrajiny i v časech války, což zdaleka není samozřejmostí. Nejdůležitější je ale vědomí, že Ukrajina není Volodymyr Zelenský a jeho zásluhy i neduhy v období prezidentství jsou pouze propůjčeny po období dnešní krize způsobené ruskou agresí.
Ukrajina není Zelenský. To samé ale nelze říci u Ruska či Běloruska
Podstatou dnešní masivní podpory Ukrajiny v její obraně proti ruské agresi je právě to, aby se Ukrajina nestala synonymem Volodymyra Zelenského, respektive jakéhokoli jiného šéfa státu, jehož jednání bude samovolné, beztrestné a pro budoucnost Ukrajiny určující. Zatímco v Rusku či Bělorusku nelze bez souhlasu tamního vládce jmenovat guvernéra, ministra nebo generála, na Ukrajině existuje zpětný odpor institucí a svobodného tisku ve chvíli, kdy vládní činitelé překročí hranici únosnosti a skrze korupční jednání defraudují státní prostředky.
Nejnovější počin Ukrajinské Pravdy Tomáše Fialy, tedy informování o rozsáhlé korupční síti v energetickém sektoru země, je jen dokladem toho, že instituce fungují správně a vláda není všemocná. Na první pohled se tak může zdát, že o korupci na Ukrajině slyšíme více než o stejném chování v Rusku, ale o ruských korupčnících je zakázáno psát a novináři skončí zastřelení, uvěznění nebo také někdy omylem vypadnou z okna. Na sítích se pod jakýmkoli příspěvkem o korupčním jednání na Ukrajině rozhoří diskuse a komentující stále opakují stejný argument - Ukrajina je zkorumpovaná, Zelenský krade a pomoc napadené zemi nedává smysl. Je to ale právě naopak, čím více se o korupci mluví a píše, tím větší nebezpečí korupčníkům hrozí a tím větší tlak je činěn ze strany zahraničních partnerů na vládu Ukrajiny, aby jednala rychle a rozhodně i v časech války.
Tento rozdíl je zásadní a jedním z důvodů, proč je na Ukrajině stále relativní svoboda slova, je i úsilí českého podnikatele Tomáše Fialy a jeho médií. Britský hrdina války a premiér Winston Churchill také nebyl v prvních poválečných volbách zvolen nejen kvůli své symbolice válečného státníka, ale také kvůli rozsáhlým případům korupce v armádě, zejména na území Indie, tak stejný osud čeká s největší pravděpodobností i Volodymyra Zelenského. Současný prezident Ukrajiny nyní čelí korupčnímu skandálu, ale nelze zapomínat ani na jeho zásluhy na počátku války a ohromné diplomatické úsilí, které zajistilo Ukrajině podporu proti ruské agresi.
Je Zelenský dokonalý? Určitě není. Důležité ale je, zda stále existují instituce a jednotlivci schopní zasáhnout nejvyšší patra ukrajinské politiky. Nejnovější kauza ukrajinské energetiky a společnosti Enerhoatom ukazuje, že nezávislost tisku a protikorupčních institucí na Ukrajině stále existuje, což svědčí primárně o tom, že podpora napadené zemi nebyla zbytečná a ukrajinská společnost se stále může postavit i těm nejmocnějším. Pod ruskou kontrolou by na Ukrajině něco takového nebylo možné ani náhodou.
Dovětek autora
Kvalitní texty nevznikají ze vzduchu. Pokud rádi čtete nejen mé, ale i jiné texty rozličných autorů, podpořte je pochvalou, sdílením či přímo i finančně stejně, jako byste ocenili dobré jídlo nebo inspirativní knihu. Rychlá doba sociálních sítí vede často ke zkratkám a zjednodušování, které křiví společenskou inteligenci i kritické myšlení. Protiváhou zkratek je kvalita a opakem ignorace je zájem. Jen skrze zájem o kvalitu lze v případě obsahu vyvážit dnešní informační přebytek doby a to, jaké texty budou tvořeny, určují svým zájmem výhradně a pouze čtenáři.
